Podle popisu jednoho z provozovatelů v České Republice je to „společenská hra určená všem, kteří se již nebojí tmy a zároveň je ještě neopustila jistá hravost“. To je taková nic moc neříkající definice, za sebe bych řekl, že je to (především) kolektivní hra, při níž s laserovými pistolemi, pobíháte bludištěm navlečeni do vest a střílíte více či méně náhodně po soupeřích, případně přátelích. Nejvíc si ji užijí ti, které baví počítačové střílečky, Paintball, Airsoft apod. a jsou alespoň lehce akčního zaměření. Čím víc, tím líp. Pojďme se podívat, o co tedy přesně jde.

Vybavení

Pistole – to je, poměrně přirozeně, ta nejdůležitější část Vaší výbavy. Je třeba ji držet oběma rukama, jinak nestřílí (jednou rukou mačkáte spoušť a druhou musíte mít přiloženou na čidle, které je na spodní části zbraně).

Podle provozovatelů nelze střílet jednou rukou proto, aby se hráčům znemožnilo držení soupeřovy zbraně, zatímco to do něj sami šijete. Každému, kdo někdy střílel, je však jasné, že střílení oběma rukama je mnohem přesnější a vzhledem k tomu, že podle toho, kam soupeře trefíte, dostáváte body, většinou se vyplatí mířit. Na druhou stranu, něco na tom bude, protože jsem si jistý, že kdyby to šlo, tak jsem se v některých momentech na míření úplně vykašlal, pálil naslepo a volnou rukou dělal soupeři peklo. Ještě jedna technická drobnost – o těchto zbraních se sice často píše, že jsou laserové, ale ve skutečnosti vysílají infračervené paprsky.

Vesta – kus plastu s čidly, to je celé. Tím, že je vesta z umělé hmoty a plexiskla, není těžká a je nutno přiznat, že je poměrně dobře vyřešena, protože v pohybu nebrání a celkem lehce na ni při hře zapomenete. Obvykle Vám ji však velmi rychle připomene soupeř, protože právě na vestě jsou umístěna čidla, do kterých se protivníci trefují.

Tyto terče svítí, takže podle nich Vás protivník velmi jednoduše identifikuje a vzhledem k tomu, že ve tmě často nic jiného nevidí, kam jinam by pálil. Na vestě jsou celkem 4 – dva na ramenou, jeden na zádech a jeden na břiše. Nejlépe hodnocené je přirozeně břicho, protože trefit se tam není tak jednoduché, potom záda a nejméně bodů pak dostanete za zásah do ramene, ta lze trefit nejjednodušeji – zepředu, zezadu i ze stran. Kromě vesty můžete ještě zasáhnout soupeřovu zbraň, ta je hodnocena tuším stejně jako záda. Celkově je tedy míst, která trefujete, 5.

Prostředí

Měl jsem tu čest hrát pouze na Zličíně, tak popíšu hrací prostor tam, ale podle popisu ostatních provozovatelů a hráčů se prostředí jinde příliš neliší. Běháte po temném labyrintu (rozsvíceno je jen tu a tam nějaké světlo) se spoustou zdí, pomocí kterých jsou vytvořeny jednotlivé chodby a zákoutí. Po chvíli si na přítmí zvyknete a zorientujete se tak, že když se potřebujete dostat na nějaké konkrétní místo, není to problém. Pravdou ale zůstává, že cest k jednomu spotu existuje mnoho a tak nikdy nevíte, z které strany se vynoří protivník. A těch 20 minut, které hra trvá, Vám rozhodně ke kompletnímu zorientování se nestačí. K dispozici jsou 2 patra, mezi kterými můžete přebíhat čtyřmi přístupovými cestami (rampy, na schodech byste se zabili) a vzhledem k tomu, že podlaha (resp. strop) je mřížkovaný, vcelku jednoduše se dá někoho sejmout z jednoho patra do druhého. Naše poherní analýza nicméně říká, že se mnohem lépe střílí shora dolů, protože to si nepřítele všimnete i mimochodem. Kdežto ve spodním patře se díváte spíš před sebe než nad sebe a tudíž si soupeře, který si nad Vámi v horním patře mne ruce, protože jste snadná kořist, nevšimnete. Rozloha bludiště je asi 500 m², což se možná nezdá příliš, ale velké je to tak akorát, ve větším už by se totiž dalo úspěšně schovat a to by nebylo ono.

Jsou zde umístěny 3 základny, které se využívají při týmové hře a také 2 miny, které když bouchnou, tak Vám způsobí nepěkné věci. Obzvlášť pro miny platí, že je za jednu hru většinou nestačíte lokalizovat a tak občas „bouchnete“, ani nevíte proč.

Průběh hry, skóre

Když dorazíte, dostanete asi pětiminutovou instruktáž o tom, jak se vším zacházet, co máte za úkol, na co si dát pozor, pak už dostanete vestu na sebe, zbraň do ruky a ve chvíli, kdy poslední hráč vběhne do labyrintu, máte 30 sekund na seznámení se s prostředím (což je sice lepší, než pohrabáčem mezi nohy, ale nestihnete v podstatě nic). Pak už Vám začne ubíhat herní čas, který je obvykle 20 minut.

Když trefíte soupeře, na 5 vteřin mu zhasne vesta a on má tak chvilku na to, aby utekl na nějaké klidnější a chráněnější místo. Během této doby tedy nesvítí a zároveň ani sám nemůže střílet. Vy za zásah dostanete určité množství bodů podle místa, které jste zasáhli, zasaženému nějaké body ubudou (to je ale znatelně menší množství a tak se zpravidla nestává, že by někdo skončil v mínusu).

Každý má svou taktiku, někdo se snaží zaujmout výhodné a chráněné místo „snipera“, které ovšem mimochodem v bludišti v podstatě neexistuje, na každou pozici se totiž dá střílet ze dvou různých míst a tak ho tam dříve či později stejně někdo sejme. Někdo zase rád akci a tak pobíhá po bludišti a střílí do všeho, co se hýbe a svítí.

Jelikož se však, jak už bylo řečeno výše, dá kamkoliv dostat různými způsoby, jako nejlepší se jeví taktika někde mezi tím. Pokud se zdržujete pořád na té samé pozici, někdo Vás dříve či později překvapí zezadu či zboku. Pokud neustále pobíháte, čeká Vás nejspíš to samé a navíc nebudete mít absolutně žádný přehled o ostatních. Opravdu výhodné je využívat dvou pater a pálit z jednoho do druhého, protože to zvlášť zpočátku nikdo nečeká.

Další tip – pokud chcete vyhrát na body a moc Vám nezáleží na „fair play“, často se vyplatí počkat po tom, co jste někoho zasáhli těch 5 vteřin a ve chvíli, kdy se jeho vesta „obnoví“, nasolit to do něj znovu. On totiž ještě nemůže střílet, a tak jste při správném načasování mimo nebezpečí. Pokud jste naopak v pozici zasaženého, rychle utíkejte, aby na Vás protivník nemohl tuto taktiku použít.

Je dobré zmínit ještě miny – pokud se dostanete do blízkosti miny nebo ji dokonce trefíte, tato vybouchne, vyřadí Vás na celých cenných 20 vteřin a ubere Vám hromadu bodů. Není špatné tedy skutečně dávat pozor na to, kam se schováváte – ta nejvýhodnější místa ve skutečnosti vůbec nemusí být výhodná.

Vzhledem k všudypřítomné hudbě (která se, pravda, do vesmírné přestřelky moc nehodí, ale tak co) a faktu, že vesty „mluví“ a informují Vás tak o tom, že jste byli zasaženi (a zároveň ostatní hráče o tom, kde jste), nejsou v podstatě slyšet kroky, jen občasný zběsilý dupot při úprku někoho jiného. Spolehnout se tak musíte jen na své oči a na zvuky vest ostatních.

„Módy“ hry

Tím, že Laser tag (jak se hře říká v zahraničí) velmi připomíná vlastně všechny počítačové střílečky pro více hráčů (zkrátka hry převážně pro multiplayer, jestli jste někdy hráli Unreal Tournament nebo třeba Quake 3 Arena, jste doma), existují ty samé typy hry. Můžeme je rozdělit na boj o přežití ve všech jeho formách (deathmatch) a potom „mise“ spíše taktického či strategického rázu. Pojďme se podívat na každý mód zvlášť.

Solo, tedy každý sám za sebe. Je to ten úplně nejzákladnější mód hry, kde za každou trefu dostanete určitý počet bodů a naopak, když jste zasaženi, body se ubírají.

Doubles neboli dvojice. Hráči jsou rozděleni do dvojic a dá se tak více taktizovat, protože jeden může krýt druhého, můžou si navzájem dávat signály atd.

Team je hra v týmech. Na Zličíně je k dispozici 7 vest od každé ze 3 barev a tak můžou hrát až 3 týmy po 7 hráčích. Takový počet hráčů si v labyrintu nedokážu představit, nás bylo 10 a přišlo mi to až dost. V tomto módu nicméně získávají na důležitosti základny, protože každý tým musí na začátku identifikovat svou základnu a tu pak bránit a naopak zničit základnu nepřítele. Body dostáváte i za zásah protihráče, nesrovnatelně více je však za zneškodnění základny protivníků. O tom, že v takovémto případě už se dá taktizovat skutečně hodně, snad ani není třeba mluvit.

Upíři je velmi populární typ hry, kdy jeden hráč má „upíří vestu“ a ostatní mají vesty s limitovaným počtem životů. Proti upírovi se lze bránit jen tak, že ho zasáhnete a on je tak alespoň na 5 vteřin vyřazen ze hry. Ve chvíli, kdy však běžného hráče zasáhne upír, smrtelníkovi ubývá život. Když někomu dojdou životy, musí odložit svou vestu a vzít si upíří a přejít tak na stranu upírů. Upírů tedy přibývá a smrtelníků naopak ubývá a 20 minut se Vám v takové situaci může zdát jako neuvěřitelně dlouhá doba. Vyhrají samozřejmě ti, kteří se udrží naživu, často se to však nepovede nikomu.

Capture The Flag neboli Boj o vlajku. Opět se hraje v týmech, ale tentokrát jde o to ukrást soupeři vlajku a nezasažen ji donést na vlastní základnu.

Doporučuju!

Jestliže jste tuhle hru ještě nevyzkoušeli, vřele doporučuju. Když jdete s těmi správnými lidmi, užijete si to všichni, protože to skutečně je 20 minut akce a upřímně – když jsme tam byli my, tak jsme si dali hry hned 2, protože po té první jsme měli pocit, že to rozhodně nestačilo.