V boji může nastat situace, kdy potřebujete doslova brutální palebnou sílu pro potlačení nepřátelských jednotek – buďto kvůli jejich vysokému počtu nebo je zapotřebí rychlého a efektivního zásahu.

K tomuto účelu se právě výborně hodí rotační kulomety. Jejich vícehlavňová palba nepřátelské jednotky doslova zasype deštěm kulek, před kterým není úniku a kterým se zaručeně trefíte. Kulomet založený na principu rotujících hlavní zkonstruoval již v polovině 19. století známý puškař pan Gatling. Ačkoliv jeho rotační kulomety byly pouze ukázkou dokonalé mechaniky a byly manuálně ovládány, již tehdy poskytovaly velice silnou palebnou podporu a principy, na nichž byly postaveny, jsou u rotačních kulometů s malými technickými vylepšeními používané dodnes. Tyto kulomety jsou nazývány Minigun(s) a v americké armádě jsou používány dva typy.

M134 principiálně vychází z Gatlingova principu, ale obsahuje samozřejmě moderní technologie 20. století. Koncepční práce a systémovou analýzu projektu započala společnost General Electric již v roce 1960 jako nezávislý výzkum a vývojový projekt. Na počátku roku 1962 již byly vyrobeny a odzkoušeny modely jednotlivých součástí a ke konci roku byl uzavřen kontrakt s USAF na výrobu prototypu zbraně a stojanového systému. V prosinci 1962 byla vypálena první dávka a v listopadu 1963 byl úspěšně otestován lafetový systém (SUU-11/A) na letecké základně Eglin na Floridě. Eglin Air Force Base spolu se Springfield Armory v následujícím roce prováděli rozšířené testy ostrých střeleb a odolnosti systému a spolu s GE navrhovali úpravy designu. V té době probíhaly na téže základně také testy “boční palby” což byly střelby kulometů M37 z bočních oken C-47 Skytrain. M37 se při těchto testech příliš neosvědčily, zejména z důvodu neschopnosti dosáhnout určité vyrovnané udržovací kadence. Jednoho z projektových důstojníků zabývajících se testy minigunů napadlo, že by se M37 mohly zaměnit za miniguny. Toto bylo provedeno a testy dopadly na výbornou. Letoun AC-47 byl vyzbrojen miniguny na prototypových lafetách (SUU-11/A) a odcestoval do jihovýchodní Asie na operační cvičení. V prosinci 1964 se dokonce zapojil do bojů. Operace tohoto stroje byly brzy pojmenovány “Dech kouzelného draka” kvůli dešti ohně, který rozsévaly M134 především při nočních misích. Tyto mise a další testy byly natolik úspěšné, že na konci roku 1967 byl zaznamenán milion vystřelených nábojů.

M134 je šestihlavňový systém ráže 7,62 mm. Jeho kadence činí úžasných 6 000 ran za minutu. Při takové rychlosti střelby je pochopitelně obrovská spotřeba munice a tak je součástí lafetového systému zásobník na 1 500 nábojů. Náboje jsou zde uloženy na neintegrálním nábojovém pásu a muniční box je přepážkou rozdělen na dvě části. V zadní části systému je výduť, která obsahuje modul elektrického napájení, takže z letounu potřebuje pouze napájení pro ovládání a dobíjení vlastní baterie. Hnací motor pracuje na 28 V stejnosměrného nebo 11,5 V střídavého napětí. Od závěru vede směrem k zásobníku pružná hadice čtverhraného průřezu, kterou je dodávána munice ze zásobníku. Na druhé straně systému je válcová hadice pro bezpečný odhoz vystřelených nábojnic.

Gatling Richard Jordan: (1818-1903) Proslavil se právě konstrukcí kulometu s rotujícím svazkem hlavní, který vyvinul v průběhu Americké Občanské Války a nechal ho patentovat v roce 1862. Kvůli manuálnímu pohonu zbraně tento kulomet současná odborná literatura paradoxně nezařazuje mezi automatické zbraně – nabíjení zbraně a odhoz nábojnice nepracoval na principu tlaku plynů, ale díky ručnímu pohonu střelce…