freestyle_motocros
SupermanZdroj: Internet

Adrenalinová show – Freestyle motokros

5.0/5
Hodnocení:

Příznivci motokrosu, kterým se tajíval dech při klasickém zdolání muldy a následném skoku, dnes v úžasu sledují téměř nadlidské výkony jezdců nejmladší motokrosové disciplíny – Freestyle Motokrosu.

Motorky létají vzduchem se samozřejmostí ptáků, jezdci ve výšce opouští svůj stroj, aby po chvíli uchopili jeho řidítka a vrátili se zpět do sedla. K vidění jsou salta snad do všech světových stran.

Freestyle Motokros je označován také jako FMX nebo Moto-X. Jedná se vlastně o akrobatický um závodníka ve vzduchu a jednotlivé kousky jsou předváděny při skocích ve výšce 15 až 30 metrů. Každý ze skoků dostal své jméno a příznivci Freestyle Motokrosu je znají jako své boty. Stejně dobře znají jména závodníků. Mezi naše nejznámější jezdce patří nezdolný Petr Kuchař zvaný Kuchta, Libor Podmol, Martin Koreň a další, zahraniční špičku tvoří třeba Travis Pastrana, Matt Rebeaud, Andre Villa či Nate Adams. Vypsat zde všechny by zabralo zbytek stránky. Je to totiž sport, jehož hranice toho, co dokáže člověk se svým motocyklem, se stále ještě posouvají, jeho obliba vzrůstá a zákonitě s tím přichází další nová a odvážná krev.

Vznik Freestylu by se dal zařadit zhruba do poloviny 80. let, kdy v Americe při superkrosových závodech začínali jezdci s krkolomnými kousky. V průběhu 90. let však teprve dostávaly jednotlivé skoky svou pevnou podobu a rovněž svá jména. První freestylové závody se pak konaly v roce 1996. Je to podívaná divácky velice atraktivní a rozhodčí hodnotí originalitu provedení, náročnost a čistotu skoku.

Jako vůbec první na světě se svou motorkou předvedl ve vzduchu obrat o 360 stupňů Brian Deegan a tento skok byl posléze nazván jako Mulisha Twist. Často zní halami ochraptělým hlasem moderátorů slovo Backflip a poslední dobou stále častěji Double Backflip – dvojité salto ve vzduchu. A opět jedno prvenství. Prvním jezdcem na světě, jenž toto dvojité salto skočil, byl právě úžasný Travis Pastrana, kterého diváci mohli spatřit i u nás třeba při Gladiátorských hrách v O2 aréně. Fanoušci ohromují nejen zmíněná salta, ale také skoky s názvy Cliffhanger, Superman Double Grab, Lazy Boy a další. Rozhodně to není sport pro změkčilé jedince. Jak říká freestylový motokrosař Petr Kuchař, je zapotřebí „umět být se strachem dobrej kámoš“.

Motokros v jakékoliv své disciplíně, ať už je to klasický motokros, superkros či třeba freestyle, je dřina a spousta fyzicky náročné práce, která ve výsledku budí u diváka zdání, že vůbec o nic nejde a proletět se s motorkou vzduchem je vlastně hračka.

Jan Brabec (se svým jmenovcem Janem Brabcem, závodícím v současnosti, nemá žádnou příbuzenskou vazbu), který se závodně věnoval klasickému motokrosu spolu se svým bratrem Miroslavem v osmdesátých letech a kráčel ve šlépějích svého otce – úspěšného motokrosového závodníka Jana Brabce staršího – dnes už sedá na motorku jen rekreačně. Freestylové závody si však nikdy ujít nenechá, mezi závodníky má své přátele.

„Triky jsou stále těžší. Je tomu deset let nazpátek, když se začínalo třeba s Backflipem. Uplynul pak sotva rok a tenhle skok se stal venku běžnou záležitostí. A Kuchta, ačkoliv zprvu kvůli šroubům v páteři říkal, že do toho nepůjde, se do toho vrhnul a jako první Evropan Backflip otočil. Pokud Freestyle chcete dělat dobře, a to chce každý, nezbývá, než si pořádně sáhnout do zásob vůle, sil, energie a odvahy. Kam se tenhle sport za posledních deset let posunul, je neuvěřitelné. Po každém dalším novém triku si říkáte, že to je už stopka, že dál to prostě nejde, ale ti kluci dokáží neskutečné a fantastické věci.“

Jak říká další ze „staré gardy“ motokrosařů, Petr Kovář, pro každého sportovce je právě vůle klíčovou vlastností k dosažení úspěchu a je nezbytné, aby si člověk dával za cíl výhru a měl patřičnou motivaci.

A když se těchto hochů zeptáte, co na to říkají jejich rodiny?

„Jasně, že teď, stejně jako dřív, mívají obavy,“ říká Miroslav Brabec. „Tak bezpečné jako třeba hraní šachů to prostě není. My jezdívali s otcem po závodech, ale máma s námi nejezdila. Poprvé se zařekla, že už nikdy do areálu nevkročí, když měl otec ošklivý pád, podruhé, když po pár letech uviděla padnout nás s bráchou. A zranění? Moje zápěstí a klíční kosti by mohly vyprávět, brácha zase rozcvičoval třeba naštípnuté kosti v kotníku, jen aby mohl další den závodit.“

V mnoha případech se láska k tomuto sportu dědí z otce na syna, tak jako právě v případě Jana Brabce a jeho synů, Ervína Krajčoviče a Ervína mladšího a dalších. Existují ale i výjimky, které vymění v mezigeneračním přechodu řidítka motokrosová za řidítka silničních motocyklů, jako je tomu v případě Karla Peška a jeho syna Lukáše, jenž se startovním číslem 52 startuje v MS silničních motocyklů.

Řidítka motokrosového stroje jsou často záležitostí téměř na celý život. Důkazem je například kategorie veteránů, kde startuje Miroslav Kučírek, nebo kategorie nad 50 let a v ní závodící Zdeněk Špaček. Někteří z bývalých aktivních závodníků se sami stali trenéry, případně manažery závodních stájí, a své znalosti a dovednosti zúročují dál. Patří mezi ně např. Ervín Krajčovič, Petr Kovář nebo Josef Toman.

Tento sport pro tvrdé chlapy je o spoustě času stráveném na motorce, v posilovnách či o ranním vstávání, kdy je člověk rád, že své namožené a natlučené tělo vůbec zvedne. To jsou ale věci, na které rychle a rád zapomíná, zvlášť za ohlušujícího burácení motorů a jásotu diváků.

Autor: -ebra-

autor: Eva Brabcová
rubrika: Adrenalin
Ohodnoť článek:
GD Star Rating
loading...
  1. Dón Vitr Vecera

    to je síla super….!!!