Atentát na prezidenta...to už tu bylo a určitě i opět bude...
Atentát na prezidenta...to už tu bylo a určitě i opět bude...Zdroj: Pixmac.cz

Agenti tajné služby I. – Obranné složky, které chrání VIP osoby.

4.0/5
Hodnocení:

Být agentem tajné služby je opravdu rizikovým povoláním, které vyžaduje velké osobní nasazení a obětování. Musí absolvovat důkladný a náročný fyzický i psychologický výcvik, než jsou nasazeni do akce. Díky tomu, je atentátníkova šance zavraždit prezidenta rovna výhře ve Sportce. Při nástupu k tajné službě se agenti, kromě jiného, zavazují k tomu, že vlastním tělem zastaví kulku určenou prezidentovi.

Agenti jsou vycvičeni soustředit se na pohyby, objekty nebo situace, které nějakým způsobem vybočují z normálu. Například když je venku teplo, hledají člověka, který má na sobě kabát. Ruce v kapsách, velká taška, ten, kdo je přehnaně nadšený, nebo ten, kdo je nadšený málo. Kdokoliv stojí bokem nebo se rozhlíží kolem sebe. S těmi všemi agenti navazují oční kontakt a pak okamžitě zkontrolují ruce. Pokud nějaký agent zahlédne člověka stojícího u bezpečnostní zóny a má ruce v kapsách, důrazně ho upozorní, aby je vytáhl. Pokud to oslovený neudělá, zatknou ho a odvedou pryč. Celé to obvykle trvá pár vteřin. Osoba je pak na základě neuposlechnutí výzvy prohledána a vyslechnuta.

Tajný agent jak z amerického filmu.

Tajný agent jak z amerického filmu.

Aby agenty tajné služby v civilu rozeznali ostatní agenti a policisté, mají na klopě barevné kódované špendlíky. Tyto špendlíky jsou ozdobené pěticípou hvězdou a jsou ve čtyřech barvách. Barvy se střídají každý týden a na zadní straně je čtyřmístné číslo kvůli evidenci. Pokud se špendlík ztratí nebo ho někdo ukradne, okamžitě je proveden záznam do počítačové databáze FBI.

Ve službě nosí agenti jen značková sluchátka doplněná o vysílač a přijímač v kapse. Všichni musí být naladěni na stejně kódované frekvenci. Černé brýle se používají také výhradně značkové. Jde o slavnou Ray-Ban značku a agenti si je nesundávají, ani když jsou v budově a žádné slunce jim do očí nesvítí. Nejde o frajeřinu, ale o praktickou věc – lidé nezjistí, kam se agent právě dívá a na co zaměřuje svou pozornost. Labilní agresor pak má pocit, že se agent dívá právě na něj a znejistí, i když agent pozoroval něco zcela jiného.

Když mají agenti za úkol chránit nějakou veleváženou osobu, do davu kolem se vmísí ještě několik agentů bez sluchátek a černých brýlí. Pokud tito tajní agenti zpozorují nějaký problém nebo zranitelné místo, zavolají mobilním telefonem na ústředí. Tito agenti jsou vycvičení tak, aby se dokázali vcítit do uvažování atentátníků, a zkoušejí prolomit bezpečnostní opatření. Ještě před akcí se snaží nabourat plán tajné služby a zjistit slabá místa. Technici tajné služby zase při akcích s prezidentem pořizují fotografie davu. Tyto snímky jsou porovnávány s fotografiemi získanými při jiných příležitostech, aby se zjistilo, zda se některé osoby neobjevují na akcích opakovaně.

Agenti při domluvě vysílačkami kromě mnoha kódů a šifer mají „okódovaného“ i prvního muže státu – amerického prezidenta. Pokud éterem létalo slovo „Kopiník“, jednalo se o Johna F. Kennedyho. Ronald Reagan byl pro změnu označován jako „Býkovec“. „Šedým vlkem“ byl nazýván George Bush starší, zatímco jeho syn George Bush mladší byl označován „Průkopníkem“. A jak říkají nynějšímu prezidentu Baracku Obamovi? Ten má údajně kódové jméno „Odpadlík“.

A jaké zbraně se běžně používají na ochranu amerického prezidenta? Standardní výzbroj řadových členů ochranky je pistole SIG Sauer P229. Agenti jsou ale cvičeni na používání všech možných dostupných druhů zbraní. Prezidentova ochranka má také řadu speciálně upravených terénních vozů, včetně aut s rotačními kulomety. O tom jsme se měli možnost přesvědčit při nedávné návštěvě Baracka Obamy v Praze.

Nejvyšší představitelé Spojených států, tedy muži v roli prezidentů, se v dějinách země stali celkem desetkrát terčem střelců, kteří se je pokoušeli zavraždit. Tvrdá bezpečnostní opatření jsou tedy zcela na místě! Napadenými prezidenty byli Andrew Jackson v roce 1835, Abraham Lincoln (1865), James Garfield (1881), William McKinley (1901), Theodore Roosevelt (1912), Franklin Roosevelt (1933), Harry Truman (1950), John Kennedy (1963), Gerald Ford (1975) a Ronald Reagan (1981). Z těchto pokusů o atentát byly čtyři bohužel úspěšné (Lincoln, Garfield, McKinley a Kennedy). Toto sice nevypadá jako nejlepší vizitka představitelů tajných služeb. Je ale nutné podotknout, že oproti minulosti se metody agentů o mnoho zlepšily a jejich práce je dnes mnohem více profesionálnější a efektivnější.

V dalším díle si povíme o různých typech útoků a atentátníků, které musí tajné služby odhalit a pacifikovat.

autor: Jiří Tkanička
rubrika: Adrenalin
Ohodnoť článek:
GD Star Rating
loading...

Komentáře nejsou povoleny pro tento příspěvek.