Agenti tajných služeb.
Agenti tajných služeb vs atentátníci.Zdroj: Pixmac.cz

Agenti tajných služeb II. – Hrozby prezidentovi a nebezpečné osoby.

5.0/5
Hodnocení:

Tajná služba dostává denně v průměru 10 výhružek adresovaných jejich chráněncům. Aby zajistila prezidentovu ochranu, používá řadu tajných technik, nástrojů, strategií a procedur. Patří k nim i rozsáhlá agenda, kterou ochranná zpravodajská a vyhodnocovací divize tajné služby uchovává o lidech představujících potencionální hrozbu pro prezidenta. V podstatě by pro atentátníky zavraždit prezidenta znamenalo totéž, jako vyhrát v loterii. Šance jsou zhruba stejné.

Tajná služba odhaluje hrozby nejrůznějšími metodami. Nejčastější hrozby jsou ty, které přicházejí rovnou do Bílého domu, ať už mailem, poštou nebo telefonem. Operátoři Bílého domu mají instrukce, aby při každém náznaku hrozby uvědomili agenta na ústředí tajné služby, které sídlí v anonymní budově o osmi patrech na křižovatce ulic H Street a Ninth Street ve Washingtonu. Před budovou se nenacházejí z bezpečnostních důvodů žádné odpadkové koše a okolí domu neustále monitorují kamery.

Hned za dveřmi, když vstoupíte dovnitř, je detektor kovů a na zdi je velký nápis ve stříbrném písmu „Hodní víry a důvěry“. Nikde není žádná zmínka o tajné službě ani na visačkách návštěv, které vydávají členové ochranky. Teprve až když projdete do vnitřního prostoru, spatříte zeď, kde jsou připomenuta jména agentů, policistů a jiných zaměstnanců, kteří zemřeli při výkonu služby. Chodby lemují civilní fotografie prezidentů, které tajná služba chránila, i fotografie agentů, kteří zemřeli při jejich ochraně. Zvlášť depresivní jsou prázdná místa, která čekají na další mrtvé agenty. Je zde i jmenovací listina prvního náčelníka tajné služby Wiliama P. Wooda (1820 – 1903) z roku 1865, podepsaná právním poradcem ministerstva financí. Zpočátku bylo totiž úkolem tajné služby odhalování penězokazectví a padělatelů bankovek. Také zde můžete vidět kopii zbraně Leea Harveyho Osvalda, s níž měl v roce 1963 zavraždit prezidenta Johnna F. Kennedyho.

Hlava tajné služby se nalézá v 8. patře ve spojeném operačním centru, kde několik agentů monitoruje pohyby chráněných osob, jejichž krycí jména a polohu zobrazují světelné panely. Pokud například prezident dorazí do jiné lokality, pověřený agent cestující s ním musí vše nahlásit do centra. Pokud tedy někdo zavolá do Bílého domu, je rovnou přepojen na ústředí a agent, který předstírá, že je pouhým telefonním operátorem, vyhodnocuje hrozbu. Divize soudních služeb porovnává nahrávku telefonátu s databází hlasů z jiných výhružek.

Pokud se tajné službě podaří hrozícího člověka lokalizovat a zatknout, vyhodnotí se nejprve, jaké nebezpečí představuje. Agenti se snaží rozlišovat mezi skutečnými výhružkami a řečmi, které jsou posvěceny prvním dodatkem ústavy USA. V praxi to znamená, že pokud dotyčný mluví o tom, že se mu nelíbí politika prezidenta, bez ohledu na to, jak tvrdé výrazy používá, je to ve většině případů vyhodnoceno jako právo na svobodu slova. Pokud používá výhružky typu „Zabiju tě! Zasloužíš si zemřít“ Vím, kdo tě může zabít!“, pak je jméno tohoto člověka zařazeno do počítačové databáze.

Agenti tajných služeb vs atentátníci.

Agenti tajných služeb vs atentátníci.

Zatčení osoby, u níž je vyhodnocena hrozba, probíhá velmi standartním způsobem. Příkladem může být případ jednapadesátiletého muže z Pensylvánie. Toho po upozornění spatřil agent tajné služby, jak v místní knihovně píše mail: „Nenávidím toho bastarda, prezidenta Bushe, plivu na něj! Zabiju ho v červenci na narozeninách jeho otce.“ Tato slova ho stála dva roky ve vězení a další dva roky musel strávit pod ochranným dohledem. Ochranná a zpravodajská divize tajné služby rozděluje hrozící jedince do kategorií podle toho, jak vážnou hrozbu představují. Řídí se podle určitého vzorce, kde jde například o to, zda dotyčná osoba má za sebou vojenský výcvik, zkušenosti s palnými zbraněmi nebo záznam o duševních chorobách. Pak se dotyčný podrobí tvrdému výslechu.

Nejvážnější nebezpečí představují subjekty spadající do III. třídy a seznam této kategorie zahrnuje necelou stovku lidí. Tito lidé pak podléhají neustálé kontrole. Tajná služba má díky soudům široké pravomoci při jednání s těmito osobami, které představují přímou hrozbu pro prezidenta a jeho rodinu. Podezřelí III. třídy se musí podrobit preventivnímu výslechu každé tři měsíce a agenti se na ně vyptávají v sousedství a v zaměstnání. Pokud získají pocit, že osoba představuje skutečné nebezpečí, je její pohyb monitorován denně! Sledují jim poštu, a pokud jsou ve vězení, musí být tajné službě nahlášen den jejich propuštění. Pokud prezident navštíví místo, kde žije osoba III. třídy, ukážou se u ní agenti tajné služby. Ti se vyptávají dotyčného člověka, zda má v úmyslu někam odjet, a pokud ano, tak jaký je cíl jeho cesty. Pak monitorují jeho dům a jsou mu v patách, kamkoli se pohne. Typickou osobou III. třídy nebezpečnosti je John Hinckley Jr. (narozen 1955). Ten byl v březnu 1981 soudem osvobozen z důvodu duševní choroby. Měl na svědomí střelbu na prezidenta Ronalda Regana. Od té doby je umístěn v nemocnici St. Elizabeth ve Washingtonu, ale má povolení k pravidelným opušťákům z psychiatrické léčebny, aby mohl navštívit svoji matku ve Virginii. Pokud se zdrží ve Washingtonu, hlídá ho tajná služba na každém kroku.

Osoby II. třídy jsou lidé, kteří se ocitli ve vězení nebo psychiatrických léčebnách a odtud rozesílají výhružné dopisy nebo zprávy prezidentovi. Typickým příkladem je sedmadvacetiletý Gorgon L. Chadwick, který v listopadu 2008 hrozil zavražděním amerického prezidenta George Bushe. V té době si odpykával čtyřletý trest odnětí svobody za výhružky úředníkovi. Většinou ale jde o chytráky, kteří si myslí, že spácháním federálního zločinu (což vyhrožování hlavě státu je), budou převezeni do federální věznice. Tam je mírnější režim a snesitelnější podmínky než ve státních věznicích. Co jim ale nedochází, je fakt, že do federální věznice nastoupí až po odpykání svého původního trestu ve věznici státní…

Nejméně závažnou hrozbu představují pro agenty tajné služby lidé patřící do I. třídy. Sem patří i ti, kteří v opilosti někde v baru žvanili o tom, že by prezidenta nejraději zabili. Po výslechu je agentům jasné, že tito mluvkové nemají v úmyslu svou hrozbu uskutečnit. Většinou těmto lidem stačí návštěva agentů tajné služby u jejich dveří. V lednu 1989 například při návštěvě papeže Jana Pavla II. v americkém státě Saint Louis dostala tajná služba informaci o muži, který jezdil po městě s karavanem. Na něm byly nápisy „Smrt papeži“ a „Papež je ďábel!“. Agenti vysledovali tohoto muže až do jeho domu, kde žil se svou matkou. Ta jim řekla, že odjel kempovat do hor v západní Montaně ke svému bratrovi. Když si to tamní agenti jeli ověřit, potkali karavan s nápisy proti papeži přímo na silnici. Po výslechu osoby bylo jasné, že muž nedávno vyšel z psychiatrické léčebny a nemá u sebe žádné zbraně. Agenti proto usoudili, že pro papežův život tento muž nepředstavuje žádné nebezpečí. Psychicky labilního muže toto rozhodnutí sklíčilo natolik, že se zastřelil bratrovou pistolí.

Práce agentů tajných služeb není rozhodně rutina. Musí být vždy bdělí, ostražití a takzvaně „vidět za roh“.

V dalším díle Vás seznámíme s tím, jak se nepovolaným osobám podařilo dostat do Bílého domu.

autor: Jiří Tkanička
rubrika: Adrenalin
Ohodnoť článek:
GD Star Rating
loading...

Komentáře nejsou povoleny pro tento příspěvek.