Atomová apokalypsa
Atomová apokalypsa.Zdroj: Youtube.com

Atomová apokalypsa aneb použití atomových bomb ve druhé světové válce.

5.0/5
Hodnocení:

V létě to bude přesně 67 let od chvíle, kdy náš svět vstoupil do atomového věku. Dne 16. července 1945 provedli Američané přísně tajné cvičení v poušti v Novém Mexiku. Tento projekt s krycím označením Manhatten testoval použití do té doby nejnebezpečnější a nejúčinnější zbraně – atomové pumy. Její ničivý účinek se už zanedlouho ukázal v praxi.

Boje v Evropě byly ukončeny 8. května 1945, ale v Tichomoří se stále válčilo. Japonci se domnívali, že vleklé boje, s velkými ztrátami na životech, přinutí americké politické špičky k vyjednávání. Slibovali si od toho daleko mírnější mírové podmínky, než by jim přinesla okamžitá bezpodmínečná kapitulace. Vypadlo to, že východisko je v nedohlednu a japonská diplomatická služba doufala v rozkol mezi spojenci a nabízela spojenectví Sovětskému svazu.

Atomová bomba byla vyvíjena jako zbraň proti nacistickému Německu, ovšem její testování bylo dokončeno až v červenci, kdy už byly boje v Evropě pasé. Její vývoj stál přes 2 miliardy dolarů. Vedoucí celého projektu Robert Oppenheimer odhadoval, že tato zbraň může zlikvidovat najednou až 20 000 lidí. Toto číslo šokovalo americký generální štáb a mnozí se proto domnívali, že je tento počet značně nadhodnocený. Její tvůrci ani přesně nevěděli, jak ji použít či jaký je její skutečný plošný účinek na pozemský cíl. Všechny ničivé účinky se podařilo definovat až po jejím použití. O tom také svědčí fakt, že po její otestování se šli vědci i vojáci bez obav podívat do míst, kde stála pokusná věž a vystavovali se tak vysokým dávkám záření.

Způsobů použití bomby proti Japonsku bylo několik. Odborná komise sestavená z vědců podílející se na vývoji této nejnovější zbraně zvažovala možnost pouhé demonstrace její síly na nějakém opuštěném cíli v Japonsku nebo na předem ohlášeném místě bombardování. Tyto návrhy byly nakonec smeteny ze stolu z praktických důvodů – najít v Japonsku pusté místo s dostatečnou rozlohou byl problém a předem ohlášený přílet bombardéru by pravděpodobně přivítal celý zbytek japonského stíhacího letectva. Dále nastaly obavy, že vybombardování už zničených měst by na fanatické Japonce moc nezapůsobilo, proto se vybraly čtyři cíle, která byla prozatím náletů ušetřena – Hirošima, Kókura, Kjóto a Niigata. Kjóto bylo na poslední chvíli vyškrtnuto na přímluvu profesora Reischhauera, kvůli velkému počtu památek a starobylých chrámů. Američané přeci jen nechtěli vypadat jako naprostí barbaři. Místo toho byl vybrán velký přístav a průmyslové centrum Nagasaki.

Američané dali Japoncům poslední varování, že mají ukončit boje k 27. červenci 1945. Odpověď premiéra Suzukiho byla neúprosná: „…vláda neshledala na deklaraci nic důležitého, nezbývá než ji úplně ignorovat a rozhodným způsobem bojovat za úspěšné ukončení války.“ Toto rozhodnutí znamenalo pro obyvatele Hirošimy a Nagasaki rozsudek smrti.

První cíl Hirošima, bylo osmé největší město v Japonsku a zároveň se jednalo o významný vojenský přístav s rozsáhlou průmyslovou výrobou. Jelikož neměli spojenci zájem na masakrování civilistů, shodili americké bombardéry dva dny před výbuchem asi 750 000 letáků varujících před hrozbou jaderného útoku. Varování však nebyla věnována náležitá pozornost.

Dne 6. Srpna 1945 se nad územím Japonska vznesly dva letouny. Jejich osazenstvo nemělo ani potuchy o tom, jakou zbraň mají na palubě, věděly jen, že je účinná, velmi účinná… Bylo jim sděleno, že výbuch přibližně zničí vše v okruhu tří mil. Kromě toho jim byly promítnuty záběry z operace Manhatten, pořízené ze vzdálenosti 10 km, ale ničivý účinek se nedal spolehlivě posoudit, protože kolem byla jen poušť.

V čase 8:15 ráno byla první atomová bomba, známá jako „Little Boy“, naplněná 60 kilogramy uranu 235, shozena z letadla a 57 sekund padala k předurčenému místu exploze ve výšce asi 600 metrů nad městem. Díky bočnímu větru nebyl zasažen cílový bod most Aioi, ale výbuch nastal nad 240 metrů vzdálenou klinikou Shima Surgical. Rádius celkového zničení byl asi 1,6 kilometru s následným požárem v okruhu 11 km². Američané odhadovali, že 12km² města bude zničeno. Japonské úřady později určily, že 69% budov bylo zničeno a dalších 6-7% poškozeno. Celkem 70 000 – 80 000 lidí, tedy 30% populace Hirošimy, bylo zabito okamžitě a další tisíce zemřelo na následky ozáření.

Mezitím si tokijský řídící operátor japonské vysílací společnosti si všiml, že stanice v Hirošimě nepřijímá signál. Od malé stanice 16 kilometrů vzdálené od města pak přišla neoficiální a zmatená zpráva o hrozné explozi v Hirošimě. Štábní důstojník proto odletěl směrem k jihozápadu a asi po třech hodinách letu, 160 kilometrů před Hirošimou, viděl pilot ohromný kouř z bomby. V jasném odpoledni byly zbytky Hirošimy stále v plamenech. Krátce na to letadlo dorazilo do města, kolem kterého nevěřícně kroužilo. Ohromné spáleniště na zemi ještě stále hořelo a všechno, co zbylo, bylo pokryto těžkým mrakem kouře. Hlášení bylo neúprosné: Prakticky veškeré žijící věci, lidé a zvířata, byly doslova sežehnuty zaživa.

Japonci nejprve nevěřili došlým informacím a odmítali uvěřit, že by se mohlo jednat o jadernou pumu, ale domněnku definitivně potvrdil expert Dr. Nišina, který prováděl dozimetrická měření přímo na místě výbuchu. Po tomto závěru svolal císař na ráno 9. srpna zasedání Nejvyšší rady pro řízení války. Vojenští představitelé se ale stále nevzdávali naděje na odražení invaze a svedení poslední bitvy. Americké hrozby považovali za blamáž. Z pohledu Američanů nastalo po útoku „ticho po pěšině“, nikdo je nekontaktoval, nepřicházely žádné reakce. Bylo tedy rozhodnuto o použití druhé bomby. Cílem byla Kókura, kde byly velké zbrojovky a ocelárny. Nad tímto městem ale byla toho dne hustá oblačnost, proto velitel letounu Charles Sweeney zvolil náhradní cíl – Nagasaki.

Hned ráno, 10. srpna, se tokijské ministerstvo zahraničí snažilo, prostřednictvím velvyslance ve Švýcarsku, doručit depeši obsahující přijetí podmínek kapitulace spojencům. Aby byla jistota, že spojenci budou informováni, byla zpráva vysílána rozhlasem ve vysílání pro Evropu i pro Spojené státy. Potvrzení o zachycení zprávy přišlo během 15 minut. Oficiální odpověď přišla o den později. Dne 15. srpna přesně v poledne oznámil císař kapitulaci Japonska a složení zbraní lidu v rozhlasovém projevu. Řada Japonců kapitulaci psychicky nezvládla a spáchala rituální sebevraždu. A někdy se jednalo o celé skupiny několika desítek lidí. Někteří piloti kamikaze se svými letouny naposledy zaútočili nebo narazili na hladinu moře ve snaze zachovat si důstojnost. Válka oficiálně skončila 2. září 1945, šest let a jeden den po tom co začala.

autor: Jonáš Vohrna
rubrika: Věda a technika
Ohodnoť článek:
GD Star Rating
loading...

Komentáře nejsou povoleny pro tento příspěvek.