Obrazek
Zdroj: internet

Dva nejvyhlášenější pražské bordely

4.2/5
Hodnocení:

Víte, kde se mohl setkat Otto von Bismarck, Franz Kafka a zuřivý reportér Egon Erwin Kisch? No přece v bordelu! A ne jen tak v ledajakém, ale v salonu Goldschmied, nejvyhlášenějším a nejluxusnějším nevěstinci ve staré Praze. Jestli vás zajímá, jak před sto lety vlastně vypadal takový vykřičený dům, co všechno se v něm provádělo a kteří slavní pánové si do nich chodili užít hezké chvilky, tak jste na správné adrese.

Obrazek

Salon Goldschmied (1866-1922)

Nestydí se do něj ani následník trůnu

Být před sto lety bohatým mladíkem nebylo nic moc, zvlášť v sexu ne. Když už jste měl přítelkyni, tak jste ji mohl maximálně tak držet za ruku (aby to nikdo neviděl) a zbytek zkrátka musel počkat do svatby. Naštěstí existoval jeden luxusní nevěstinec, který zabraňoval bohatým pánům umasturbovat se k smrti – salon Goldschmied.

„Na návštěvě tohoto domu v Kamzíkové ulici nebylo nic zvlášť hanlivého. Důstojníci sem mohli chodit v uniformě, veřejní činitelé, pokud se tu objevili, se nemuseli obávat o svou pověst, vysoce postavení hosté nebyli žádnou zvláštností,“ popisuje stálý zákazník a spisovatel Franz Werfel renomé tohoto vyhlášeného podniku, do kterého chodil snad každý, kdo něco znamenal.

Již zmíněný Kafka a Kisch tam byli jako doma, ale nebyli sami. Básník Paul Leppin, herec Ernst Deutsch, skladatel Gustav Mahler a tak bychom mohli pokračovat. Ti všichni patřili mezi stálou klientelu. Vždyť kdo by odolal příjemně strávenému večeru, obklopen krásnými dívkami, pitím a samozřejmě zábavou. Večeru zakončeném v klíně sličné děvy.

A jak taková návštěva vlastně probíhala? Téměř stejně jako v dnešních lepších bordelech. Přijdete a už ve dveřích vás vítá bordelmamá, jež vám nabídne drink a svolá děvčata. Některou si vyberete (klidně dvě a klidně všechny, když to portmonka dovolí) a odeberete se do salonku za ostatními, kde na vás čeká téměř domácí atmosféra a každý večer zaručuje příjemnou zábavu. Můžete hrát karty, opít se do bezvědomí a zvracet v rohu nebo poslouchat hudbu. Po půlnoci aranžují děvčata živé obrazy – samozřejmě nahé. Většina návštěvníků se ovšem během večera odebere užít si trochu lásky do japonského séparé či do slečnina pokoje.

Gentlemani se samozřejmě nemohli jen tak vrhnout na dívku a začít ji klátit před ostatními. Naopak. Pán s touhami se naoko vytratil ze společnosti, zpravil bordelmamá o dívce, která ho zaujala, a ta mu ve vší tichosti zařídila hodinku rozkoše. Škoda, že tyto uhlazené způsoby

už vymizely – nebo ne?

Hodinový hotel Ungelt (přelom 19. a 20. století)

Falešný hotel s pravými prostitutkami

A z nejlepšího pražského bordelu se hned posuneme do toho nejhoršího. Na vývěsní desce sice stálo Hodinový hotel Ungelt, ale každý věděl, že je to bordel, kam si páni vodili holky z ulice. Možná právě proto to byl nejfrekventovanější hodinový hotel v Praze. Za ubytování se platila dvacka na hodinu; šedesát kaček na noc. Pánové se vždy zapsali v recepci pod falešným jménem a připsali s chotí. Taková choť mohla vystřídat za noc i deset manželů, když na to přišlo.

Vše měl na starosti vykutálený portýr v recepci, který měl co dělat, protože musel chránit zájmy hoteliéra, zákazníků, svoje a ještě musel mít jazyk ostrý jako bič, když ukecával komisaře mravností policie. Jen jeden se nikdy nenechal přelstít, což byl přísný komisař Drašner, ze kterého měla vítr každá nelegální běhna.

O Drašnerovi se zmiňuje i Jaroslav Hašek v knize Osudy dobrého vojáka Švejka: „Jak sem chodil policejní komisař Drašner na policejní prohlídku a prostitutky, jak se ho bály a skládaly na něho písničky s obsahem opačným. Jak právě jednou zpívaly chórem:

Za pana Drašnera

stala se tu mela,

Mařena byla vožralá

a Drašnera se nebála.

V tom přišel Drašner se svým průvodem, strašný a neúprosný. Bylo to, jako když střelí do koroptví. Civilní strážníci seřadili to všechno do houfu. I on, Švejk, byl tenkrát v tom houfu, poněvadž při své smůle řekl komisaři Drašnerovi, když ho vyzval, aby se legitimoval: „Mají na to povolení od policejního ředitelství?“

A běda, jak sličná slečna povolení neměla, to jí potom sbalil a odvezl rovnou do vězení, kde strávila 6 hodin až 9 dní. To záleželo na tom, pokolikáté tam byla (50x nebyl problém). Nejhorším trestem byl ale takzvaný šup. To běhnu čapli a šoupli jí rovnou tam, odkud přitáhla (do domovské obce). Doma ji totiž čekala jen ostuda jako hrom a tvrdá práce.

Přitom nebylo o co stát. Když se holka nedostala do lepšího podniku jako byl Salon Goldschmied, tak holt musela šlapat dlažební kostky. Jestli jste se někdy v noci potulovali perlovkou, tak víte, jak taková pouliční šlapka vypadá – se vší diskrétností to není nic hezkého. A teď si vezměte, že před sto lety byla základní hygiena a zubní péče v podstatě tabu (o zastřihování bobrů ani nemluvě).

Nejoblíbenějším lovištěm pouličních nevěstek byla průchozí hospoda v Ungeltu – známá jako tunel – a všechny přilehlé ulice. Člověk tam neušel ani krok, aniž by si nějaká lehčí zubatá dáma neřekla o cigaretu. Jiné na to šly lépe a se slzami v očích zastavovaly pány a že jsou v Praze poprvé a že se ztratily a že mají zlého tatínka a bojí se domů. A pánové jim rádi zastavovali a ujímali se jich.

Zlatá doba nevěstinců skončila v nešťastném roce 1922, kdy byla prostituce oficiálně zakázána. Během dalších pěti let stoupl počet pohlavních chorob o tolik, že takto nemocní tvořili celou třetinu pacientů. Tatam je doba, kdy jít do nevěstince nebylo o nic divnější, než si koupit na rohu tři rohlíky a plátek tlačenky. Alespoň že máme to porno…

Autor: Zdeněk Kolbuch

autor: pitrs
rubrika: Sex a vztahy
Ohodnoť článek:
GD Star Rating
loading...
  1. kruczo

    ahoj hledam nejaky dobry bordel ale musi byt levny jsem z polska dík za pomoc.

  2. BillyBob

    V dnešních dobách některý z nich pořád vypadají jako by nebyla tekoucí voda a pasta na zuby.

  3. Bobýk

    Joo Zdeňek..To je nejlepší z redaktorů emzounu :D :D ..