Reálná hrozba z vesmíru
Hrozba z vesmíruZdroj: Profimedia

Hrozba z vesmíru, už se to stalo a stane se znova.

4.6/5
Hodnocení:

S kosmickou hmotou v podobě meteoritů se lidstvo setkávalo po celou dobu své existence. Poměrně časté jsou i historicky doložené záznamy o jejich pádech, přičemž kosmický původ byl meteoritům přiznán až na počátku 19. století. Většině laiků není jasný rozdíl mezi pojmy meteor, meteorid a meteorit. Jednoduše řečeno: meteor je světelná stopa vzniklá průletem meteoroidu atmosférou planety, meteorid je těleso vzniklé obvykle fragmentací planetek hlavního planetkového pásu mezi Marsem a Jupiterem, které se pohybuje v meziplanetárním prostoru a meteorit je těleso pocházející z meziplanetárního prostoru (pozůstatek po meteoroidu), které se srazilo s planetou (Země, Mars, …), přežilo průlet atmosférou a dopadlo na povrch.

Asteroid mířící k zemi-nejhorší možný scénář.

Asteroid mířící k zemi-nejhorší možný scénář.

Nejběžnější jsou meteority kamenné – tvoří 94% všech těles dopadajících na Zemi. V naprosté menšině jsou meteority železné, představují pravděpodobně jaderný (ve většině případů) materiál vzniklý v počátcích vývoje pevných těles. Tak jako tak po nich zůstane při dopadu na Zemi buď malá jamka, nebo obrovský kráter. Při průletu atmosférou ztrácejí meteority velkou část své hmotnosti, což znamená, že po dopadu nemají své počáteční rozměry. Cestou v atmosféře se totiž povrch úlomků zahřívá a následně taví.

Ročně na naši Zemi dopadne kolem 5 000 – 17 000 tun meteorického materiálu, což je poměrně ohromné množství. Za rok 1985 bylo, jen ve sbírkách muzeí, uloženo neuvěřitelných 2500 meteoritů. Ovšem je třeba myslet na to, že z jednoho pádu meteoritu může pocházet více úlomků, což je tzv. meteorický déšť. Meteorit, který vstupuje do naší atmosféry, má rychlost menší než 20 km.s-1 a zářit začíná ve výšce kolem 130 km. Světlo meteoritu je velmi jasné a pohasíná ve výšce okolo 25 km. Tam je meteorit zbrzděn odporem vzduchu a padá na Zemi volným pádem.

Meteorit složený z niklu a železné rudy

Meteorit složený z niklu a železné rudy

Jak už bylo řečeno, lidstvo se setkává s dopady vesmírných těles od nepaměti. K nejstarším zmapovaným dopadům patří kus, který dopadl dne 7. listopadu 1492 v německém Alsasku. Císař Maxmilián I. jej dal přikovat na řetězech v kostele a nechal k němu připojit nápis: „O tomto kuse vědí mnozí mnoho, každý něco, ale nikdo neví vše.“ Tato slova neztratila svou platnost ani dnes. Pádu tohoto meteoritu bylo využito i propagandisticky pro chystanou výpravu proti Turkům, klanícím se shodou okolností jinému meteoritu v Mekce. Ovšem podnět k vědeckému bádání po původu těchto vesmírných těles dal až roku 1803 meteoritický roj, který způsobil dopad asi 2000 kamenných částic poblíž francouzského města L´Aigle. Okolnosti dopadu prošetřovala komise Francouzské akademie věd.

Energii nutnou k vytvoření dopadových kráterů lze vyčíslit z velikosti kráterů. Pro podmínky Měsíce jsou výpočty velmi přesné – na rozdíl od Země tam chybí atmosféra, která by meteor brzdila. Lze tedy vyčíslit i hmotnost kolidujícího tělesa. Je logické, že vývoj Země nemůže být příliš odlišný. Jakákoliv koncentrovaná hmota převyšující hustotu vody vytvoří po dopadu na zemský povrch, letí-li rychlostí 14 – 45 km za vteřinu, kráter, jehož rozměry jsou závislé na hmotnosti dopadajícího tělesa. Do současnosti bylo na zemském povrchu identifikováno asi 130 kráterů s rozměry do 200 kilometrů a se stářím od doby nedávné až do 2 miliard let. Nejvíce kráterů je v Austrálii, Severní Americe a východní Evropě.

autor: Vladimír Tupý
rubrika: Věda a technika
Ohodnoť článek:
GD Star Rating
loading...

Komentáře nejsou povoleny pro tento příspěvek.