Museum v Louvru v Paříži.
Museum a galerie Louvre v Paříži.Zdroj: Profimedia

Jak jednoduše ukrást Monu Lisu. Drzost se lupiči zprvu vyplatila, ale nakonec i vymstila.

3.3/5
Hodnocení:

Není žádnou novinkou, že člověk bývá nejvynalézavější, když se jedná o to, jak se obohatit a pokud možno, tak co nejvíce … Když pak přichází dennodenně do kontaktu s větším množstvím peněz nebo se vzácnými předměty, bývá lákadlo opravdu neodolatelné. V tomto článku Vám představíme tři největší loupeže a jejich vychytralé realizátory.

Mona Lisa

Mona Lisa

Francouzský umělec Louis Beroud si v úterý 21. Srpna 1911 postavil stojan v síni Salon Carré v Pařížském Louvru. Chystal se malovat interiér, když si najednou všimnul, že na stěně chybí Leonardova Mona Lisa. Strážný, jež zde sloužil několik let, zatím zůstával klidný – byl přesvědčený, že si obraz zase někdo půjčil na fotografování a nenahlásil to. Louis Beroud však naléhal, aby se strážný šel do salónu podívat. V tu chvíli se už nejslavnější obraz světa nalézal v tašce italského řemeslníka Vincenza Peruggii.

Tento italský tesař byl v pařížském Louvru zaměstnán od října roku 1910. Vedení muzea se ani tolik neobávalo zlodějů, jako spíše vandalů. Najmulo proto skupinku tesařů a sklenářů, aby vyrobili rámy, které budou vzácné obrazy chránit. Osudného 21. srpna 1911 bylo muzeum pro veřejnost uzavřeno, protože v něm probíhaly práce. Peruggiio prostory muzea dobře znal a věděl, že strážní se moc nepředřou. Prostě vkráčel do místnosti, kde visela Mona Lisa, pracující dělníci si ho moc nevšímali a obraz jednoduše sundal ze stěny a s ledovým klidem odkráčel. U schodiště pro personál odhodil ochranné sklo a dřevěný rám, plátno smotal a strčil do své brašny. Vrcholem drzosti bylo, že požádal jednoho z dělníků, aby mu otevřel zavřené dveře ven. Jakmile je lupič venku, mizí i se svým lupem. Svědek, který ho zpozoroval, ho později přesně popsal a policie podle toho určila čas krádeže a směr útěku.

Vyšetřování loupeže se ujal legendární francouzský kriminalista Alphonse Bertillon, jež je specialistou zejména na identifikaci. Ve své sbírce měl na 750 000 otisků prstů a záznamy o kriminální minulosti jejich vlastníků. Jeho metoda však v tomto případě měla velký háček. Bertillon dělal otisky pouze z pravé ruky a na rozbitém skle z obrazu byl sice krásný otisk, ovšem levého palce.

Bertillon francouzský kriminalista

Bertillon francouzský kriminalista

Perugiio měl bezprostředně po loupeži velké štěstí, nikdo ho nezastavil ani si ho nikdo nevšímal. Ale jeho obličej si zapamatoval náhodný kolemjdoucí a na základě informací od tohoto člověka byl Vincenzo posléze nalezen a zatčen. Avšak pro nedostatek důkazů ho museli propustit. Dále pak pracoval v Paříži jako dělník. Zatímco policie pátrala po ukradeném obrazu, Peruggiio si nechal vyrobit kufr s dvojitým dnem a chystal se obraz propašovat do Itálie, což se mu také povedlo.

Do rodné Itálie se lupič vrátil 11. prosince 1913. Ubytoval se v hotelu Tripoli ve Florencii. Odtud pak napsal dopis Alfrédu Gerimu, majiteli místní galerie Borgognissanti. Píše v něm, že je italský patriot a touží vrátit své rodné vlasti jeden z mnoha pokladů, který jí Napoleon ukradl.

Muži se nakonec setkali spolu s ředitelem galerie Uffizi Giovannim Poggim. Oba dva odborníci okamžitě poznali, že se jedná o originál. Přesto předstírali důvodné pochybnosti a říkali, že je nejprve nutné provést testy, které určí autenticitu obrazu. Peruggiio souhlasil, ovšem netušil, že galeristé na něj chystají past – vše totiž okamžitě po schůzce nahlásili příslušným úřadům.

Perugiio byl zatčen hned druhý den. Itálie odmítla zločince vydat a byl tedy souzen v rodné zemi. Popřel, že by od obou galeristů za obraz chtěl 500 000 lir. Celou dobu, kdy proces probíhal, měl hrdý výraz a stál si za tím, že vše dělal jen z lásky k vlasti. Je odsouzen na rok a patnáct dní vězení, ovšem po sedmi měsících je propuštěn.

Zloděj byl dopaden.

Zloděj byl dopaden.

Po svém propuštění neměl Vincenzo Peruggia ani vindru. Díky svému vlastenectví se však stal pro italskou veřejnost hrdinou. Během první světové války působil v armádě. V roce 1921 se oženil a přestěhoval opět do Francie. Nedaleko Paříže si otevřel železářství a vedl zde poklidný, úspěšný život až do své smrti roku 1947.

Již od ledna 1914 pak Mona Lisa opět visela v Louvru. Než byl obraz nalezen, celá Paříž se bavila na účet vedení Louvru, které nedokázalo vzácný obraz ochránit. V dobovém tisku vycházely karikatury, na nichž si návštěvníci galerie se zájmem prohlíželi „zlatý hřeb“ expozice, kterým se stal hřebík po ukradeném obraze.

Dnes je samozřejmě galerie Louvre pečlivě hlídána. Návštěvník projde bezpečnostním rámem a ochranka důkladně prošacuje příruční tašky i kabelky. V sále s Monou Lisou se pak tísní každou minutu minimálně dvě stě turistů. A ačkoliv správa galerie vydala zákaz fotografování s pomocí blesku, místnost je permanentně osvícena stovkami záblesků. Mona Lisa je prostě hvězda mezi obrazy!

 

autor: Jiří Tkanička
rubrika: Adrenalin
Ohodnoť článek:
GD Star Rating
loading...
  1. Veronika

    V článku je jedna velká chyba – Mona Lisa není namalována na plátně, ale na desce z topolového dřeva.