gladiator
Zdroj: internet

Jak se stát gladiátorem

5.0/5
Hodnocení:

Snad každý už viděl nějaký film s gladiátory. Napínavé souboje, bouřící dav a muži bojující na krví zborceném písku arény. Zatím poslední gladiátorskou adaptací je seriál Spartakus, kde do sebe buší naolejovaní svalovci, snažící se vydobýt si přízeň davu. Jak to ale bylo doopravdy? A jak se vlastně člověk mohl stát gladiátorem, a tím si získat přízeň davu?

gladiator

Dnes jsou našimi vzory sportovci, celebrity a herci, ale představte si, že žijete ve starobylém Římě. V civilizaci, která sebe sama označuje za nejmocnější, nejcivilizovanější a největší. I vy chcete ochutnat trochu z té slávy. K legiím se vám nechce – nikdy jste neměli moc rádi dlouhé túry – ale zato gladiátor… Stát v aréně nad padlým nepřítelem a vychutnávat si nadšený dav skandující vaše jméno – ukázat, že jste pravý chlap!

Jako svobodný občan se rozhodnete stát se auctoratem – gladiátorem z povolání. Jdete tedy do ludu, gladiátorské školy, a uzavřete smlouvu s lanistou, majitelem ludu. Znamená to pro vás pravidelný přísun peněz, dobrou stravu a bojový výcvik podobný tomu v legiích. Také to ale znamená, že vám někdo může rozmáznout hlavu kladivem. Na rozdíl od otroků, válečných zajatců a zločinců můžete bydlet mimo ludus a do školy pouze docházet. Umíte si představit, že balíte nádhernou římanku, které řeknete: „Já jsem gladiátor kotě. Jo, já vím, je to trochu nebezpečný, ale co bych neudělal pro velikost Říma. Zejtra mám zápas a už se možná nevrátím, tak co zajít ke mně?“

V ludu pravděpodobně narazíte na staršího zjizveného chlapíka, kterému se říká doctori. To je vysloužilý gladiátor, jenž už si odbojoval svoje a teď cvičí nové gladiátory. Tomu musíte prokázat svoje schopnosti a přesvědčit ho, že máte na to stanout v aréně. Doctori vám potom vybere zbraň, na kterou se budete specializovat a se kterou budete cvičit. Například pokud určí, že budete hoplomachos, tak dostanete přilbu, holenice a bojovat budete s velkým čtyřhranným štítem a mečem nebo kopím. Podle vykopávek v tureckém Efesu, vedených profesorem Karlem Grosschmidthem, byla druhá nejběžnější smrt gladiátora propíchnutí lebky trojzubcem. Pokud byste chtěli mít trojzubec, říkalo by se vám retiarius – bojovník s pancířem a štítem přes celou paži, vrhací sítí, dýkou a již zmíněným trojzubcem. Pokud budete mít smůlu, dostanete helmu bez otvoru pro oči a budete andabates.

Život v ludu je prostý: vyčerpávající trénink, vydatná strava a tvrdá hierarchie mezi gladiátory. Zezačátku nejste nic – jen bažant, který musí buď prokázat svoje schopnosti, nebo zemřít. Jestliže budete mít štěstí a přežijete první zápas, smíte si říkat veteranus. Každá škola měla svoji hvězdu, gladiátora, při jehož příchodu do arény vlhla většina ženského obecenstva. Říkalo se jim primus palus. Pokud dosáhnete tohoto postu a neskončíte se střevy roztroušenými po aréně, můžete si dát nějaké vyzývavé jméno jako Eros nebo Narcissus. Cesta k tomuto postu je ale tvrdá a krvavá.

Trochu nepříjemné je vaše postavení v římské společnosti. Jako gladiátor jste totiž na spodní příčce společenského žebříčku. Lidé vámi na jednu stranu pohrdají, ale na druhou stranu vás milují a obdivují. Koneckonců představujete všechno, co Řím: odvahu, velikost, sílu a udatnost. Dodnes se v Pompejích zachovalo několik zamilovaných nápisů na zdech, které tam vyryly poblázněné dívky.

Zajímavost: Ale i gladiátorské hry časem omrzely a bylo třeba je neustále vylepšovat. Císař Nero například jednou nařídil souboj mezi ženou a trpaslíkem.

Konečně nadešel váš velký den – vaše první veřejné hry. Ty začínaly dopoledne zápasy divokých zvířat. Například medvěd proti buvolovi, slon proti nosorožci. Jen s krokodýly byla trochu potíž, protože nedokázali dlouho přežít po tom, co je přivezli z Afriky. Navíc občas kazili hry tím, že nechtěli žrát. Následovala cvičená zvířata. Velkým hitem byli sloni, píšící chobotem do písku latinská slova, nebo lev, který chytil živého zajíce a po chvíli ho nezraněného zase pustil. Potom diváci očekávali bojovníka zvaného bestiarius – ten zápasil třeba s pantery, lvy nebo tygry. Jednou se stalo, že divák, který zavtipkoval na účet císaře Domicina, byl vytažen z hlediště a předhozen smečce divokých psů.

V poledne hry pokračovaly popravami zločinců. Ty probíhaly například tak, že do arény postavili ozbrojeného muže proti neozbrojenému, který ho zabil. Potom vítězi vzali zbraň a dali jí dalšímu, který ho zabil a tak to pokračovalo. Nakonec gladiátor zabil i toho posledního. Další způsob byl, že odsouzencům dali nějaké staré zbraně (aby se neřeklo) a poslali je jako stádo proti cvičeným gladiátorům, kteří je zmasakrovali. Občas byla poprava inscenována jako hra, znázorňující slavnou bitvu. Gladiátoři hráli vítězné Římany a odsouzenci barbary.

Zajímavost: „Ave caesar, morituri te salutant“ – Zdráv buď, Caesare, jdoucí na smrt Tě zdraví. Je obecně rozšířené, že tuto větu pronášeli gladiátoři při vstupu do arény – není to pravda. Ve skutečnosti se to stalo jen jednou, a ani to nebyli gladiátoři. Tuto větu pronesla skupina odsouzenců, kteří měli bojovat pro pobavení císaře Claudia, ale nechtěli, a tak císaře pozdravili. Až pod výhružkou upálení, začali bojovat. Poslední z nich měl štěstí – natolik císaře pobavil, že ten mu za to daroval svobodu.

Vašich deset minut slávy se dočkáte odpoledne, kdy slunce praží na rozpálený písek zborcený krví odsouzenců. Tyto zápasy většinou nekončí smrtí poraženého. Jedná se spíše o takové divadlo pro publikum, něco jako dnes wrestling – vypadá to cool, ale bojovníci vědí přesně, co dělat, aby si moc neublížili. Koneckonců takový gladiátor stojí velké peníze. Živit ho, cvičit ho… Lanista by si moc nevydělal, kdyby mu při každých hrách zemřela polovina gladiátorů – od toho tu jsou odsouzenci. Podle historika Geotga Villeho existovala pouze 10% šance, že v aréně zemřete. Stávalo se to zvláště bažantům, do kterých se moc neinvestovalo.

Zápas pro vás může skončit několika způsoby: Vyhrajete a přežijete. Zemřete už během zápasu. Jste poražen, přežijete, ale dav rozhodne o vaší smrti – to jen v případě, že se jako bojovník moc nepředvedete. (Podle profesora Grosschmidta takovéhoto bojovníka čekala gladiátorská smrt, tedy zabodnutí meče do srdce přes hrdlo.) Pokud je dav s vaším výkonem spokojen, a vy přesto prohrajete, může vám být udělena milost. Poslední možností je, že souboj dopadne nerozhodně. O bojovníky, kteří byli těžce zranění, se staral „dorážeč“. Ten zraněnému uštědřil ránu z milosti kladivem do hlavy. Dokazují to pravoúhlé rány v lebkách z Efeského naleziště.

Svůj první zápas v aréně jste přežili. V krvi vám koluje adrenalin a po těle stéká pot. Sotva popadáte dech, ale jste vítězové – hrdinové velké Římské říše. Pod vámi klečí váš protivník a šílený dav do ochraptění řve „Iugula!“ – smrt. Císař povstane a dav utichne. Tisíce lidí čeká na jeho znamení. Palec směřuje směrem dolů. Neváháte a za nadšeného křiku davu proléváte krev. Dnes je váš velký den. Dnes jste gladiátor!

Autor: Zdenek Kolbuch

autor: pitrs
rubrika: Nezařazené
Ohodnoť článek:
GD Star Rating
loading...

Komentáře nejsou povoleny pro tento příspěvek.