Josef Mudroch
Josef MudrochZdroj: Mudroch team

Jak zkrotit svého Hulka

1.0/5
Hodnocení:

Stojíte ve frontě v supermarketu a dost spěcháte. Zdá se, že paní před vámi dělá nákup asi tak na rok dopředu, a když konečně dojde na placení, zjistí, že nemá hotovost a nepamatuje si pin ke své kartě.

Tiše zuříte a krátíte si čas představou, jak obrovským samopalem střílíte do všeho kolem sebe, nejvíce pak samozřejmě do oné zmatené nešťastnice. Večer si pak s chutí pustíte svou oblíbenou počítačovou army hru a konečně se řádně odreagujete.

Nic neobvyklého. Jistou míru agrese má v sobě každý z nás. Jenomže zatímco jednomu stačí zaklení k tomu, aby ze sebe svůj nahromaděný vztek dostal, jiný potřebuje rozmlátit to, co mu zrovna přijde pod ruku. Agresivní jednání má tři stupně. Nejčastěji se odehrává asi v rovině verbální. Pořádně od plic si zanadáváme a hned se cítíme líp. Co na tom, že vás ten nemožný brankář, co pustil už třetí míč, neslyší. Agrese v myšlení se může objevit tehdy, když jste právě v situaci, kdy není možné si ulevit jinak.

Jste třeba na pracovní poradě a s úžasem posloucháte, jak se šéf  chlubí vaším projektem, jako by byl jeho vlastní. Nevěříte vlastním uším, jenomže protože tu práci fakt potřebujete, jste raději zticha. Zavřete oči a zpomaleně si přehráváte svou oblíbenou scénu z Ramba. V hlavních rolích samozřejmě vy a váš povedený nadřízený. Nejhorší formou je agrese, která se projeví v našem jednání. To znamená fyzické násilí proti věcem, zvířatům nebo lidem. Jestliže vás nepříjemný rozhovor s tchyní dokáže vytočit natolik, že s telefonem třísknete o zeď, je potřeba zpozornět. Nejenže si ničíte věci, které třeba někdy nejsou ani tak úplně vaše, ale můžete si také ublížit. Rozbité skleněné výplně dveří nejsou u extrémně agresivních lidí bohužel výjimkou. Když se člověk dostane do takového amoku, že se mu zatmí před očima a má potřebu trhat, kopat a mlátit, může se stát, že se časem neovládne a jeho agrese přeroste do neúnosných mezí.

Kde se v nás tato někdy nekontrolovatelná síla bere? Máme ji společnou se zvířaty a kromě sexuálního pudu má agresivita nejblíže k živočišnému chování. Má na ni vliv mnoho faktorů, mezi hlavní patří samozřejmě výchova. Je známo, že z týraných dětí se v dospělém věku stávají také tyrani. Otázkou je, zda může být sklon k agresivnímu jednání vrozený. Pokusy například ukázaly, že mezi vězni je více osob s chromozómy XYY než u ostatních lidí. Přebytečný chromozóm Y z nich tedy netvoří supermuže, ale agresory. Je také dokázáno, že míru agrese zvyšuje horko, přeplněné, stísněné prostory, dav lidí a samozřejmě alkohol. Když se někdy podíváte na hooligans a lahve s kameny létající vzduchem, zjistíte, že všechny tyto podmínky jsou do puntíku splněny.

Často se také stává, že se vaše agrese přesune na zcela jiný, nevinný objekt. Pohádal jste se s přítelkyní, váš vztek roste a vy pak křičíte před celou restaurací na číšníka jen proto, že vám místo opečených brambor přinesl hranolky. Jindy byste to nejspíš přešel mlčky, ale dneska máte sto chutí vytrhnout mu tác z ruky a vrazit mu ho do toho jeho rozesmátého obličeje. Agrese totiž často vzniká pouze hromaděním problémů, úzkosti a strachu. Je jedno, čeho se obáváte a co vás v noci budí ze spánku. Když se objeví problém, jenž neřešíte, tak začne růst a jednou to ve vás prostě musí vybouchnout. Snažte se řešit své potíže včas, protože udupat je pod zem se zkrátka nedá. Jediným přínosným typem agresivity je sport. Takže až zas jednou dojde na zbytečnou hádku s vaší milou, seberte se a utečte do posilovny. Boxovacímu pytli vaše přebytečná síla vadit nebude.

Jana Lutišanová

autor: Mzone
rubrika: Adrenalin
Ohodnoť článek:
GD Star Rating
loading...

Komentáře nejsou povoleny pro tento příspěvek.