parba
Zdroj: internet

Krize středního věku ? Zažehnejte ji

0.0/5
Hodnocení:

Třicetiny mého kamaráda. Narozeninová party se chýlí ke konci, poslední hosté se pomalu vytrácejí. Oslavenec sedí v čele stolu a zachmuřeně pozoruje prázdnou skleničku.

parba

„Něco ti ukážu“ otočí ke mě už mírně skelné oči a začne cosi hledat v kalhotách. Vzhledem k množství vypitých panáků a hodině spíše ranní než noční se lehce vyděsím. Po chvíli zmateného hledání nakonec vytáhne z kapsy zmačkaný papír. Mlčky mi ho vloží do dlaně a pokyne, abych četla. Stránka je hustě popsaná velkým dětským písmem: „Co chci umět, až budu velkej: Koupit si motorku, bejt policajtem nebo kosmonautem, bydlet ve srubu, umět se rvát se žralokem…Celý seznam čítal asi dvacet položek a nesl se v podobném duchu.

„Našel jsem to, když jsem u mámy vyklízel půdu. Bylo mi deset, když jsem to psal“ ,vysvětluje. „Původně jsem to chtěl přidat k dobrýmu při přípitku, ale zapomněl jsem na to. A teď…“odmlčí se a očima pátrá po nějaké poloprázdné láhvi. Čekám, co bude následovat. Jde o běžnou opileckou sebelítost nebo dorazila počínající krize středního věku? Těžko říct.

„Víš, chtěl jsem toho strašně moc dokázat. Když mi bylo osmnáct, chtěl jsem procestovat svět v nějakým fáru, vzít si fantastickou blonďatou kočku a nakonec jsem zůstal v podnájmu a s Katkou jsme se rozešli. A ze seznamu, z toho jsem nesplnil nic“ dodá a obrátí do sebe zbytek lahve. Znovu pročítám ten pomačkaný a zamazaný papír. Hrubek, škrtanců a kaněk si nevšímám, ale nechápu, proč je tolik důležité umět postavit vor a doplout na něm do Ameriky, že si to někdo zvolí za svůj životní cíl. A ještě více nerozumím tomu, proč se tím trápí úspěšný mladý muž. Možná proto, že muži jsou celý život tak trochu dětmi. Že i oni někdy mají své dny, kdy je dokáže rozhodit něco, co vypadá jako životopis Chucka Norrise.

Začíná život po třicítce?

Říká se, že život je prý nejhezčí mezi třicítkou a čtyřicítkou. Člověk už by měl mít vybudovanou kariéru, zázemí, vlastní rodinu a toho všeho nyní náležitě užívat. Já si myslím, že každé období má něco do sebe. Zjišťujete, že to, co jste před deseti lety považoval za naprostou katastrofu, bylo vlastně zcela bezvýznamné. Mysleli jste si například, že pokud se ta hezoučká spolužačka z první třídy nestane vaší ženou, nemůžete to přežít. A pak ji po letech potkáte na třídním srazu a nejprve ji nepoznáte. Až když vás ta kulatá paní s brýlemi a trvalou osloví, zjistíte, že je to ona. A děkujete osudu, že vám ji tenkrát nedopřál.  Možná si také gratulujete, že jste se tenkrát nedostal na vysněná práva, ale na nenáviděnou ekonomku. V průběhu života se mění naše názory i cíle a seznamy úkolů pro život jsou dobré opravdu jen pro pobavení. Nebo si snad už nevzpomínáte, čím jste si tolik přál být, když jste chodil do školky? Opravdu byste ještě dneska chtěl být popelářem?

Autor: Jana Lutišanová

autor: pitrs
rubrika: Nezařazené
Ohodnoť článek:
GD Star Rating
loading...

Komentáře nejsou povoleny pro tento příspěvek.