Masturbace a sexuální závislost. | zdroj: Pixmac.cz
Kdo neonanuje s námi, onanuje proti nám.Zdroj: Pixmac.cz

Masturbace a sexuální závislost neboli kdo neonanuje s námi onanuje proti nám.

4.5/5
Hodnocení:

Masturbuje každý! A kdo tvrdí, že ne, tak lže nebo nemá končetiny. Už nestor oboru sexuologie Sigmund Freud prohlásil: „Každý z nás alespoň jednou onanoval, a kdo by to chtěl popírat, ten onanuje dosud.“ Na sebeuspokojování není vůbec nic špatného nebo dokonce škodlivého, ba naopak, je to důležitá součást sexuálního života. Zvláště když je člověk zrovna singl, není od věci vypustit páru poškádlením svých vlastních pohlavních orgánů.

Masturbace neboli onanie je však opředena mnoha předsudky, které mají svůj základ v minulosti, kdy byla proti sebeukájení rozpoutána rozsáhlá kampaň. Už samotné staročeské označení „samohana“ dává tušit, že na ni bylo dříve pohlíženo jako na něco ostudného, ponižujícího, ostudného a nepatřičného. Odkud se vzalo označení onanie? Postava Ónana, který dal onanii jméno, se objevila již v Bibli. Podle legendy dostal Ónan od svého otce příkaz, že musí zplodit dítě se svou švagrovou, jež kvůli božímu hněvu přišla o manžela. Podle tehdejšího zákona to byla bratrská povinnost postarat se tak o zachování rodu. Ónan však netoužil stát se otcem, a tak při souloži vypouštěl semeno na zem, aby potomka nezplodil. Hospodin ho pak za tento úskok potrestal.

Ne vždycky však měla onanie tak špatnou pověst. Například staří Egypťané věřili, že hladina Nilu každým rokem stoupá proto, že objem tekutiny přiživuje neustále masturbující bůh Osiris, z jehož semene pochází vše živé. Ovšem se stále více se prosazujícím křesťanstvím začalo být na sebeukájení pohlíženo s despektem. V osmnáctém století ho lékaři dokonce označovali za nemoc. Francouzský lékař Tissot varoval, že tato praktika rozkládá nervový systém a vede k šílenství. V roce 1834 napsal doktor Sylvester Graham, že ztráta semene poškozuje zdraví a že muž by neměl souložit více než dvanáctkrát (!) do roka. Proti erotickým myšlenkám vedoucím k masturbaci navrhoval podávání stravy, která nemůže vyvolávat podobné choutky. Mnozí už se dovtípili, proč se nejméně jedlé pečivo označuje právě jeho jménem. Rovněž kukuřičné lupínky (cornflakes) byly vynalezeny jako prostředek k potlačení touhy dětí po masturbaci. Onanie byla označena za zneužívání reprodukční funkce a za akt proti přírodě. Podle dobových předsudků měl být každý onanista stižen slepotou, chronickou slabostí, sníženou inteligencí, neplodností nebo šílenstvím.

Naštěstí se doba změnila a sexuální revoluce ve dvacátém století zbořila většinu tabu. Dopřávání si „vlastnoručních požitků“ je považováno nejenom za zcela normální, ale dokonce i zdraví prospěšné. Je ale pravda, že sex a autoerotika neškodí v jakémkoli množství? Lze si vypěstovat závislost na sexu a masturbaci? A kde je ta hranice, kdy už to není normální touha, ale závislost?

Když je člověk závislý, znamená to, že ztrácí kontrolu nad svým životem a stává se otrokem něčeho, co by třeba v jiné situaci mohlo být dokonce zdrojem radosti. A právě v okamžiku, kdy pro vás tato činnost přestává být zdrojem radosti, ale spíše potíží, stává se masturbace závislostí. V extrémním případě závislý člověk masturbuje tak často, že mu to narušuje každodenní život. Přitom už z toho nemá ani žádné potěšení, a to i přesto, že pravidelně dosahuje orgasmu. Spouštěč těchto problémů bývá většinou nějaká silně emotivní událost jako rozvod nebo úmrtí v rodině. Masturbace se tak stává prostředkem, jak na chvíli na vše zapomenout, dosáhnout uvolnění. Po čase se ale vypěstuje nutkavá potřeba masturbovat, kdykoliv Vás něco vynervuje. V takové situaci nepomůže nic jiného než psycholog a intenzivní terapie.

Záliba v rozkoši člověku závislost na masturbaci či na sexu určitě nepřivodí. Rozhodně není důvod se znepokojovat, když máte velký sexuální apetit. Jestli se ale pravidelně dostáváte do situací, kdy onanovat nechcete, ale stejně musíte, jste v průšvihu a rozhodně byste to měli řešit. Byla by totiž obrovská škoda, kdyby se Váš sexuální život změnil ze zdroje radosti na zdroj deprese a rozčarování.

Na závěr pro Vás máme optimistické ujištění: Masturbace je zdraví prospěšná! U mužů působí jako prevence rakoviny prostaty a u žen snižuje menstruační bolesti. Navíc vás dokáže parádně uklidnit. Představte si, že se dokonce každoročně pořádá soutěž na podporu boje proti AIDS a to právě tak, že se soutěží v masturbaci. Vyhrává ten, kdo vydrží nejdéle. Soutěží se ve dvou kategoriích – muži i ženy. Na minulém maratonu se jako druhý umístil muž z ČR s časem něco málo přes šest hodin a třicet minut masturbace. Gratulujeme a smekáme…

autor: Vladimír Tupý
rubrika: Sex a vztahy
Ohodnoť článek:
GD Star Rating
loading...

Komentáře nejsou povoleny pro tento příspěvek.