sef
Zdroj: internet

Máte to v hlavě

0.0/5
Hodnocení:

Ačkoliv to není tak dlouho, co vás minula Kristova léta, ze zrcadla na vás kouká starý chlap. Občas se cítíte na dvacet, ale stačí málo a krmení sýkorek v parku se vám nezdá být hudba daleké budoucnosti. Domníváte se, že tyhle pocity přináleží jen ženám, a nějakou dobu s tím sami uvnitř sebe bojujete, ale nakonec stejně rezignujete. Je to jako s tím proslulým stokrát nic, které umořilo osla.

sef

Nároky na muže jsou dnes jiné než v dobách, kdy stačilo jednou začas skolit mamuta. Ráno v práci vám šéf dal za uši, že reklamní kampaň, kterou jste měl na triku, nepřinesla takové výsledky, jaké čekal. (Na vysněného Jaguára si bude muset tím pádem ještě počkat.) V kulometné palbě jeho vět vám s každým slovem přibyl jeden rok. Otočí se, mizí ve své kanceláři a vy si připadáte jako starý želvák ze ZOO. Doma se cítíte být především ekonomickým zázemím rodiny a údržbářem v jedné osobě. Ženu věčně bolí hlava. Její permanentní „bolest hlavy“ se stává neoddělitelnou partnerkou vašeho manželského či partnerského svazku, takže váš sex připomíná spíš zápas s nafukovací pannou než erotické radovánky.

Zkrátka stačí málo a váš pocit elánu a radosti je fuč. Často se cítíte starší, než ve skutečnosti jste. Někdy jako by vám bylo dvacet, ale stačí chvilka a rázem vám přibude někdy jednou, jindy dvakrát tolik. Čím to je? Stresem? Únavou? Stereotypem? Říkáte si: „Kruci, co budu dělat za deset dvacet let?“ A začnete hledat viníka svých stavů a podezírat okolí, které pak může za všechno; nakonec i za to, že venku prší nebo padá sníh.

Stres, únava i stereotyp patří k životu úplně stejně jako smích k vtipu či slzy k cibuli. Ovšem okolí za vaše rozpoložení nemůže. Je to totiž ve vás. Jak se cítíte uvnitř, tak vás zobrazí zrcadlo i vás tak vidí druzí. Znechucení a otrávenost vám namaluje tmavé kruhy pod očima, svěsí koutky úst a celkově vašemu tělu naprogramuje takový výraz, že i ten pes si rozmyslí, zda si od vás vzít ať už jen kůrku nebo i kus šunky. Co kdyby byla taky tak otrávená jako vy? Negativismus se vám usadí na ramena, odhání od vás úspěch. Navíc ta mrcha umí ještě jednu věc. Je totiž nakažlivá. Víc než chřipka či angína, víc než neštovice. Inkubační doba – pár minut. Přijdete domů s náladou na nule, žena se výjimečně usmívá. Jak je možné, že po chvíli má stejný výraz jako vy a oba jste zralí nasadit si na pusu košíky, abyste se vzájemně nepokousali?

Vzpomeňte – mnohdy přicházíte s dobrou náladou domů, a za chvíli vrčíte jako váš Azor. No jasně, žena je naložená jako… jak to jen říct slušně… no, byť vám hodí na stůl talíř s večeří a do skříně narovná vyžehlené prádlo, nejraději byste ji vypnuli a někam uklidili. Tak jako ona to prádlo. Ani jste si nestačili uvědomit, že vám předala svou porci špatné nálady a negace. Nemuseli jste pro to vůbec nic udělat. Ani hnout prstem. Negace si svůj cíl umí najít rychlostí MACH 3.

Ale co proti tomu dělat, jak se bránit? Rada zní jednoduše, ale než se to naučíte, chvíli to bude trvat. To víte, síla zvyku… Prostě si uvědomte, že ne nadarmo se říká: veselá mysl – půl zdraví. Neznamená to mít pusu od ucha k uchu dvacet čtyři hodin denně, ale když vás potká něco nepříjemného, vzpomeňte na okřídlené: Když nejde o život, nejde o nic. Jinak všechno má své řešení. Někdy složitější a někdy celkem jednoduché, ač se to zkraje nezdá. Se špatnou náladou toho ale mnoho nevyřešíte.

Jasně, život není pohádka ani procházka růžovým sadem, život není peříčko. Život je pes. No a co pes? Pes se musí vychovávat. Když na vás někdy vycení zuby, klidně si (mu) hlasitě někde v ústraní zanadávejte – bez obav i pěkně od plic. Všechno je lepší, než se tomu poddat. V době, kdy jste vlastně úžasný, svůdný a perspektivní, je brzy házet flintu do žita a říct si, že lepší už to nebude. Nebojte se nových věcí, pusťte se do toho, co jste si přáli a stále odkládali. Vůbec nemyslete na to, co by lidé řekli třeba tomu, že chlap od rodiny jezdí na kolečkových bruslích. Nebo tomu, že si koupil vrak auta, který spíš vypadá jako kus šrotu přitažený ze sběrných surovin, a teď z něj po večerech dává dohromady automobil svých snů. Jděte do toho naplno.

Vydáváte víc energie než ten dávný lovec mamutů; nároky kladené na dnešní muže jsou vysoké. Uživit rodinu, v práci být jednička, být za chlapa v každé situaci a jako takový ani nikdy neselhat. Co na tom, že pracovní doba nemá stanovených osm a půl hodiny, ale mnohdy makáte od rána do večera. Zlý skřítek našeptává: „Chlap nemá na únavu nárok.“ Co na tom, že jsou chvíle, kdy i vy byste raději brečeli, protože jsou situace, kdy i chlapi mohou brečet, a přitom se není zač stydět. Neřád skřehotá: „Cože? Chlap a brečet? Směšné!“ Co na tom, že únavou se vám klíží oči a žena očekává, že ji zrovna dnes a hned teď provedete branou ráje? Svraštělá tvář se šklebí: „Chlap chce přece pořád!“

Vytěsněte skřítka ze své hlavy a spolehněte se na svůj zdravý selský rozum. Jste člověk, nejste stroj. Na změny není nikdy pozdě. Je to jen ve vaší hlavě. Život přeje tomu, kdo se ho nebojí a kdo si života užívá – ne ho jen přežívá.

Autor: -ebra-

autor: pitrs
rubrika: Nezařazené
Ohodnoť článek:
GD Star Rating
loading...

Komentáře nejsou povoleny pro tento příspěvek.