probodnuti_srdce
Zdroj: internet

Největší mýty o upírech a jejich vysvětlení – Část I.

0.0/5
Hodnocení:

Upíři ovládli svět! Tedy ne v plném slova smyslu, ale na televizních obrazovkách určitě. První dva díly Stmívání trhají v kinech rekordy a třetí je na cestě. Seriál Pravá krev sledují statisíce oddaných fanoušků. V knihkupectví snad ani nenajdete žádnou novou knihu, ve které by se nemihl někdo s tesáky a nezdravě bledou pletí. Harry Potter už je zkrátka okoukaný a žezlo přenechal potomkům Drákuly. Čtěte dál a dozvíte se, jak je to s upíry doopravdy.

Probodnutí srdce

probodnuti_srdceMezi zaručeně nejspolehlivější způsob, jak zabít upíra, patří pověstné vražení dřevěného kůlu rovnou do srdce. Někdy je zapotřebí vyrobit kůl z určitého druhu stromu jakým je kupříkladu tis, osika nebo dub (záleží na lokaci). Kůl musí projít celým tělem a „upíra“ doslova přišpendlit, aby se nemohl zvednout. Podle dobových záznamů mnoho takto probitých mrtvol vydávalo steny a cukalo se. Pro jistotu jim tedy ještě usekávali hlavy, vycpali ústa česnekem nebo kamením a v nejextrémnějších případech těla spalovali (dnes to děláme preventivně rovnou).

Dnes už víme, že tyto steny mrtvola nevydávala proto, že by se chtěla zvednout a zajít na párty k Drákulově bratranci. Zabránění vampirismu se většinou dělalo až nějakou dobu po smrti, kdy se v rozkládajícím se těle nahromadily plyny a ty po probodnutí kůlem unikaly, kde mohly. Takže mrtví nejen že sténali, ale pravděpodobně ještě dost prděli.

Proměna v netopýra

netopir

I slavný hrabě Drákula se mohl proměnit v netopýra, když se mu nechtělo utrácet peníze za kočár. Tato fikce má základy v Rumunsku, kde lidé věřili, že se revenant – bytost vycházející ze svého hrobu – mohl proměnit prakticky v každé zvíře a hmyz , které má co dočinění s mrtvolami či nocí. Objev upírů pijících krev celou legendu jen podložil. Netopýr má koneckonců podobné vlastnosti jako upír. Můžeme jej vidět jen za tmy, má výborný sluch a čich a pije krev. Není divu, že je toto plaché zvíře tolik spojováno s nočními zabijáky.

Citlivost na slunce a tesáky

obrazek 3

Každý správný upír se vyhýbá slunečnímu světlu, jak to jen jde. Někteří se ihned rozpadnou na prach, jiní se začnou pálit a naskakují jim puchýře. Ti nejzábavnější explodují. Stejně neodmyslitelně jako přecitlivělost na světlo patří k upírům i výrazné tesáky, kterými pijí krev.

Vysvětlení můžeme hledat ve vzácné poruše metabolismu červených krvinek – v porfyrii. Lidé s touto poruchou působí na první pohled děsivě, jsou skutečně velmi podobní upírům a nesou také všechny příznaky usvědčující upíra. Když se vystaví světlu, rychle se jim vysuší a popraská pokožka. Ustupují jim dásně, a tak mají velmi viditelné zuby, které jsou díky nemoci červené, stejně tak jejich moč. Není těžké si představit zděšení vesničanů, když se u nich na vsi objevil člověk, který nemohl na světlo a měl červené, velmi viditelné zuby.

Odraz v zrcadle

obrazek 4

Je zvláštní, že filmy o upírech doslova přetékají nádhernými a upravenými upírkami, přestože se upíři nevidí v zrcadle. Asi těžko by na sebe nanášely tuny make-upu “naslepo“ a ne každá upírka má zástup služek, které by ji mohly líčit. Vynechejme filmový průmysl a podívejme se, kde vznikla pověra, že se nemrtví nevidí v zrcadle.

Zrcadla měla ve folklóru vždy svůj význam a často byla spojována se smrtí. V Bulharsku se věřilo, že pokud v místnosti, kde leží nebožtík, není zrcadlo, tak brzy zemře další člen rodiny. Ke zvykům také patřilo, že se tělo vynášelo z domu oknem a nikdy hlavním vchodem. Když se poté nebožtík vrátil, musel někoho v domě požádat o vstup, jinak dveřmi nemohl projít. Legendu ještě více umocnili lidé s porfyrií, kteří doma zrcadla neměli. Nebylo to proto, že by se v nich neviděli, ale naopak – nechtěli se dívat na svůj příšerný vzhled.

V druhém díle si řekneme, proč údajní upíři nemají rádi česnek a jak vznikly pověry o pití krve.

Zdeněk Kolbuch

autor: pitrs
rubrika: Nezařazené
Ohodnoť článek:
GD Star Rating
loading...

Komentáře nejsou povoleny pro tento příspěvek.