oltcit
Zdroj: internet

Oltcit – „vtip na silnici“ ?

4.0/5
Hodnocení:

Přezdívalo se mu ještě také „ovocit“, „pojízdná sranda s křivým výfukem“ nebo „rumunská houpačka“. Přesto všechno měl řadu příznivců, kteří na něj dodnes rádi vzpomínají. Někteří, zasažení těžkou nostalgií, si dokonce vůz opětovně zakoupili a strávili dlouhé hodiny jeho renovací. oltcit Oltenia + Citroën = OLTCIT Svého času se těchto aut prohánělo po našich silnicích množství „větší než malé“. Oltcit, malý třídvéřový hatchback, byl plodem vzniklým podepsáním smlouvy Rumunské státní organizace pro rozvoj automobilového průmyslu a francouzské automobilky Citroën, jež automobil následně vyrobila. Název vznikl složením slova Oltenia, což je oblast, odkud pochází, a slova Citroën. U nás se prodával pod názvem Oltcit 11R a Oltcit 13R, v západní Evropě byl známý jako Citroën Axel. Tento nevelký vůz s předním náhonem u nás vešel ve známost především s motory boxer o obsahu 1,1 a 1,3 ccm. Tyto motory byly konstruovány pro olovnatý benzín s oktanovým číslem nejméně 96 jednotek. Při použití méně oktanového benzínu auto ztrácelo výkon a mělo zvýšenou spotřebu. Žravé jako piraňa Zlí jazykové tvrdí, že co do žravosti, mohly tomuto vozu konkurovat jen piraně. Jeho majitelé potvrzují, že spotřebovat na 100 kilometrů 12 litrů nebylo žádný problém. Při rozumné a klidné jízdě mu však stačilo kolem sedmi litrů. „Vyžadoval zkrátka lehkou nohu na plynu a člověk musel zapomenout na závody,“ dělí se o své poznatky pan Adam, jehož otec kdysi Oltcita vlastnil a on sám si potom jednoho zrenovoval. „V pomalejším tempu byla jízda navíc opravdu příjemná,“ dodává. Měkké pérování sice zaručovalo pozitivně vnímanou houpavou jízdu, ale při rychlejším průjezdu zatáčkou se auto nebezpečně naklánělo. Pokud byste do zatáčky nevjeli, ale spíše vlétli, byla tu docela reálná hrozba toho, že na vlastní kůži poznáte, co znamená, když se řekne „šel panna/orel“. Zkrátka a jednoduše: že se auto převrátí. Většina těch, kdož ho vlastnili, na něj přesto dodnes nedá dopustit. „Když táta vypráví o tom, co všechno se svým ´ovocitem´ zažil, jaké neskutečné terény s ním projel a  co to auto vydrželo, z jeho hlasu zní stejné nadšení a pýcha, jako když vypráví, jak mě naučil čutat s mičudou a já pak dal v litém souboji s vedlejší vesnicí první gól,“ říká pan Adam. Dobrá rada nad zlato Majitelé Oltcitů si mezi sebou měnívali zkušenosti a dávali si navzájem různé rady. Některé zní dnes už možná až trochu zvláštně – jako třeba na renovaci vybledlých koncových světel. Těch je hned několik. Jedna doporučuje nalepení průsvitné červené samolepící fólie, která se neodlepuje a drží barvu, druhá radí vyjmout žárovky a světlo nabarvit zevnitř, nejlépe náplní z propisovačky odpovídající barvy. Jiná zase uvádí nastříkání zadních umytých a odmaštěných lamp dvěmi vrstvami speciálního spreje na přestřik zadních lamp. Všechno akce „udělej si sám“ aneb nač zbytečně utrácet. Šikovní kutilové se vyžívali v namontování osvětlení zavazadlového prostoru, které spočívalo v instalaci dvou světýlek patřících do vybavení interiéru Škody 120 (bylo možné je zakoupit v Mototechně). Akce to byla náročnější, neboť bylo nutno demontovat boční části zavazadlového prostoru, vyříznout otvory pro světýlka, napojit je na elektriku a návdavkem namontovat spínač, aby se světla při otevření kufru rozsvítila a při jeho zavření zhasla. Celkově se spousta věcí na Oltcitu dodělávala doma a fandové si vyhráli. Oltcit je auto vzhledem nenápadné a spíše snadno přehlédnutelné, ale přesto se řadí mezi vozy, na které se hned tak nezapomene.

Autor: -ebra-

autor: pitrs
rubrika: Auto Moto
Ohodnoť článek:
GD Star Rating
loading...

Komentáře nejsou povoleny pro tento příspěvek.

  • Komerční sdělení