Bitva u Kursku skončila pro německou armádu porážkou.
Bitva u Kursku skončila pro německou armádu porážkou.Zdroj: Wikipedia

Operace Citadela aneb „Ocelová bouře“ u Kurska.

4.5/5
Hodnocení:

Rok 1943 nezačal pro německý Wehrmacht vůbec slavně. Německá 6. armáda pohořela v bitvě u Stalingradu, rozpadla se italská fronta a hrozilo, že Rudá armáda vpadne do týlu německých vojsk a odřízne je na Kavkaze. Bylo čím dál více zřejmé, že rok 1943 bude, co se týče dalšího průběhu války, klíčový. V první půli roku obě strany hledaly co možná nejvhodnější strategii a bojové operace se omezily na prakticky na minimum. Německá vojska i Rudá armáda sbíraly síly k rozhodujícímu střetnutí, které mělo proběhnout v létě. Místem střetu měl být výběžek fronty u měst Kursk, Orel a Bělgorod.

Během února 1943 začala velká ofenzíva Sovětů směrem na Charkov. Vyčerpané jednotky wehrmachtu kladly jen mírný odpor. V kritické situaci rozhodly zkušenosti a taktika německého polního maršála von Mansteina, který dokázal i s vysílenými jednotkami vést ostrý protiúder a tak sovětský postup zastavil. Jarní obleva a všudypřítomné bláto pak zamezily dalšímu průběhu operací. Tento vývoj měl za následek, že se mezi městy Orel na severu a Bělgorod na jihu vytvořil v německé linii výběžek obepínající město Kursk.

Německé tanky v bitvě u Kursku.

Německé tanky v bitvě u Kursku.

Němcům bylo jasné, že tato bitva v podstatě rozhodne válku, proto upnuly všechny síly k dosažení vítězství. Z tohoto důvodu na počátku roku vyhlásil ministr propagandy Joseph Goebbels „totální válku“. Vše bylo naprosto podřízeno válečným potřebám. Byly například vyhlášeny mimořádné odvody, které se týkaly i těch Němců, kteří byli dosud vojenské služby zproštěni z důvodu nepostradatelnosti ve zbrojním průmyslu. Také říšský zbrojní průmysl vedený schopným organizátorem Albertem Speerem dokázal prudce zvyšovat svou produkci. Všechna tato opatření umožnila na jaře 1943 výrazně obnovit bojový potenciál německé armády, která byla dokonce silnější, než ve stejném období roku 1942. Před začátkem letní ofenzívy na východní frontě v roce 1942 měly všechny složky německých branných sil celkem 9,4 milionu mužů, na jaře 1943 to již bylo 11,2 milionu. V nadcházející bitvě hodlali Němci nasadit asi 2722 tanků a přes 1800 letadel. Přes toto všechno byl ale sovětský válečný potenciál dvakrát tak větší. Rusové disponovali přibližně 5000 tanky a 2900 letadly. Navíc byly německé ztráty, na rozdíl od sovětských, jen těžko nahraditelné, protože Rusové v té době vyráběli asi dvojnásobný počet tanků a letadel oproti Němcům a i lidská síla byla několikanásobně větší.

Předběžné německé akce byly zahájeny 4. července 1943 odpoledne. Vlastní útok začal 5. července ve 4:30 ráno. Sovětské zdroje udávají, že těsně před zahájením německého útoku provedlo dělostřelectvo Rudé armády na základě informací od několika přeběhlíků o plánovaném začátku ofenzívy zdařilý mohutný dělostřelecký přepad, který způsobil německým úderným jednotkám těžké ztráty. Na severu stál proti Klugeho skupině armád Střed Rokossovského Střední front. . Kluge na severu zvoli taktiku tankového klínu (Panzerkiel), která se skládala z části z tankového sboru umístěného na hrotu, za nímž postupovaly lehké tanky. Dále za nimi pak motorizovaná pěchota a nakonec lehká pěchota. Tato taktika si kladla za cíl, prorazit ruskou obranu.

Zničený ruský tank T34 po bitvě u Kursku.

Zničený ruský tank T34 po bitvě u Kursku.

Zpočátku se tato ofenzíva rozvíjela velmi slibně. Němcům se podařilo rychle postoupit, ale přesto se ofenzíva zanedlouho úplně zastavila. Důvodem nebyla jen značná ztráta tanků, které byly zničeny protitankovými minami, ale i četné poruchy, které se u nových tanků typu Panther a Tiger dost často vyskytovaly. Němci rychle doplnili část svých ztrát a chystali se zaútočit na ruské město Prokchorovka, kde 12. července došlo k největší tankové bitvě 2. světové války. Tato bitva byla poslední fází německého postupu ke Kursku z jihu.

Prokchorovka ležela ve strategicky velmi významném údolí, protože tudy musela projet většina záloh sovětské armády, aby se vůbec dostala na Kurské bojiště. Rusové zde nasadili přes 700 tanků, Němci asi jen 300. Následně se strhla bitva, ve které nemohla být použita podpora dělostřelectva a letectva, protože tanky se často dostávaly do velmi malé vzdálenosti a dokonce se i srážely. Leteckým, nebo dělostřeleckým útokem by se zvýšilo riziko zasažení vlastních tanků, což ani jedna strana nechtěla riskovat. Přestože měli Rusové oproti Němcům na jihu jasnou převahu, hrozilo zhroucení sovětského frontu, který se bránil tankové armádě wehrmachtu. Je ovšem nutno říci, že Němci v této bitvě utrpěli větší ztráty, což zabránilo jejich další ofenzívě.

Manstein chtěl i přes ztráty pokračovat ve vojenských operacích na jihu u Prokchorovky, ale Hitler se rozhodl ukončit bitvu, protože mezitím došlo na Sicílii k vylodění spojeneckých vojsk a Hitler potřeboval část svých jednotek stáhnout do Itálie. Z toho důvodu Hitler celou operaci 15. července zastavil. Bitva u Kurska tak brzy po svém začátku úplně skončila. Znamenala však jakousi předzvěst německé úplné porážky. Od tohoto okamžiku se totiž Němci již nikdy na východní frontě pořádně nevzpamatovali a až do konce dubna 1945 ustupovali zpět do Německa.

Podrobné informace o bitvách 2. Světové války naleznete na stránkách wehrmacht.cz. O bitvě u Kurska se pak podrobně dočtete v knize P. Carella Spálená země.

autor: Hocká Eva
rubrika: Historie
Ohodnoť článek:
GD Star Rating
loading...

Komentáře nejsou povoleny pro tento příspěvek.