Osudové atentáty na území naší vlasti
Osudové atentáty, které otřásly naší vlastí.Zdroj: Profimedia

Osudové atentáty, které zasáhly do dějin naší vlasti.

3.0/5
Hodnocení:

Atentáty, ať už úspěšné nebo ne, otřásaly českou historií v celém jejím průběhu. Těch opravdu osudových, které změnily chod dějin, však bylo jen několik. My Vám je nyní postupně představíme a to i s nejnověji zjištěnými fakty.

První atentát, o kterém bude řeč, se odehrál 28. září 935. Tehdy převzal otěže moci kníže Václav. Hlavní Václavův rival pochází přímo z jeho rodiny – je jím jeho bratr Boleslav. Ten se chce za každou cenu osamostatnit, a tak nechal postavit na Staré Boleslavi kamenný hrad, což je v této době považováno za velkou výstřednost. Až do té doby se v Čechách stavělo v převážné většině ze dřeva. Osudného roku Václavovi přišla zpráva, že jeho bratr Boleslav dostavěl ve svém sídelním městě kostel a nyní ho zve k slavnostnímu vysvěcení. Václavovi bylo přátelské chování mocichtivého sourozence podezřelé, a tak neponechává nic náhodě a do Boleslavi doráží s početnou ozbrojenou družinou. Slavnost však probíhá podle všech zvyklostí. Když se v podvečer Václav chystal k návratu do Prahy, zastavil ho Boleslav a přemluvil ho, ať zůstane ještě na slavnostní hostinu. Václav chvíli váhal a nakonec se přece jen rozhodl zůstat do rána. Pil a hodoval do noci, zatímco Boleslavovi stoupenci už osnovali jeho vraždu. Časného rána se Václav bez doprovodu i jakéhokoli podezření vydal na mši do nového boleslavského kostela. U vchodu do chrámu ho zastavil bratr Boleslav, který na něj místo pozdravu vytáhnul meč. Václav vyrazil Boleslavovi zbraň z rukou, skočil po něm a váhou svého těla ho srazil k zemi. To už ale Boleslavovi přišli na pomoc členové jeho družiny Gnevysa, Tuža, Čsta a Tira. S takovou přesilou si už kníže neporadí. Snažil se utéct a schovat v kostele, ale těsně před jeho vchodem ho vrahové dostihli. Když se kníže otočil, prokláli ho svými meči. Poté co se Boleslav zbavil všech Václavových přívrženců, usadil se na knížecí stolec. Za nějaký čas se v něm zřejmě ozvalo svědomí, a aby vyjádřil úctu památce svého bratra, nechal vyzvednout jeho ostatky a slavnostně ho pochovává na Pražském hradě v nově vystavené rotundě svatého Víta.

Druhý příběh bude o atentátu na Albrechta z Valdštejna, který byl bezpochyby nejúspěšnější český vojevůdce, generalissimus a jedna z nejvýraznějších postav třicetileté války. Když se dostal na vrchol své kariéry, patřilo mu přes 60 panství, vlastnil 57 zámků a devět měst. Od císaře Ferdinanda II. získal také knížecí titul. Ovšem tehdy ještě panovník netušil, že vlastně podporuje svého nepřítele. Valdštejnovi začalo být všechno málo a chtěl ze svého frýdlantského panství vytvořit v podstatě stát ve státě. Dne 14. listopadu 1633 podléhá bavorské Řezno Švédům a hrozí tak jejich vpád na území Rakouska. Císař nařídil Valdštejnovi přesunout se do Bavorska, ten se však rozhodl zůstat v Plzni. Jeho nepřátelé z řad šlechty okamžitě štvali císaře proti generalissimusovi. Dne 24. února 1634 se Valdštejn, na jehož zdraví se čím dál více podepisovala syfilis, přesunul do Chebu, kde dostal od kurýra císařův patent. Ten prakticky znamenal rozsudek smrti. Vědom si svého ohrožení povolal Valdštejn k sobě spřízněné šlechtice a radí se s nimi, co dělat. O den později byli jeho spřízněnci pozváni na chebský hrad, kde pro ně byla nachystána hostina. Když byli uprostřed hodování, vtrhnul dovnitř oddíl, který překvapené muže povraždil. Valdštejn seděl ve svém pokoji, ovšem stráže, které hlídaly jeho bezpečnost, ustoupili najatým vrahům, když viděli jejich vysoké šarže. Vůdce vrahů kapitán Deveroux vrazil do Valdštejnovy ložnice s partyzánou v ruce, kterou vytrhnul jednomu ze strážců. Valdštejn v noční košili zvedl ruce, atentátník mu však zapichuje ostří zbraně hluboko do těla. Vévoda okamžitě umírá a jeho smrtí končí éra vojevůdců, kteří měli politické ambice.

autor: Hocká Eva
rubrika: Historie
Ohodnoť článek:
GD Star Rating
loading...
  1. Jarda

    Pasáž, že "za autora tohoto nápadu bývá označován Emanuel Moravec" mě opravdu pobavila…
    Není Moravec jako Moravec.