kreslo
Zdroj: internet

Poslední přání před smrtí, II. část

0.0/5
Hodnocení:

Elektrické křeslo, smrtící injekce, provaz nebo kulka. To jsou jen některé způsoby, kterými odcházejí ze světa ti nejhorší zločinci. Někteří jsou klidní a smíření se svým osudem, jiní klečí a prosí o milost.

kreslo

Mnohým je nabídnuto “poslední přání“. Většinou se jedná o jídlo či cigaretu, jindy jsou však vězni vynalézavější. I ve druhém díle vám přinášíme poslední přání těch nejhorších světových zločinců.

Dvojitá poprava

Je 2.července 1986. Před popravou se Ted Bundy odevzdá Bohu a poskytuje rozhovor Dr. Dobsonovi. Jeho poslední přání je Bloody Marry a dvě winstonky. Počet jeho obětí – žen a dívek – se pohybuje od dvaceti dvou do čtyř stovek. Dokonce si “odskočil“ z vězení, aby utloukl další čtyři. Zatímco dokuřuje cigaretu, zjišťuje, že jeho poprava byla odložena.

Bundy se chopí šance a přiznává další a další vraždy výměnou za doživotí. Je vystudovaný právník a snaží se udělat všechno proto, aby neskončil na elektrickém křesle. Už je ale pozdě. Jeho hříchy na společnosti jsou příliš závažné.

Ráno 24. ledna 1989 přichází do jeho cely ředitel s dozorci – je čas. Ted je pověrčivý, opět si dává Bloody Marry a dvě winstonky a doufá, že mu opět bude přát štěstí. Jenže tentokrát jde vše podle plánu a kat spíná i poslední tlačítko. Celá Amerika si v ten den oddychuje.

Poslední přání: Bloody Marry, dvě winstonky.

Kořeny posledního jídla

Už starověcí Řekové, Římané a Číňané dávali odsouzeným vybrat poslední jídlo. Staří Aztékové dokonce krmili své objeti celý rok, než je popravili.

V Evropě je podávání posledního jídla založené na pověře. Věřilo se totiž, že jeho přijetím odsouzený přijímá svůj trest a odpouští katovi, soudci i svědkům. Preventivně se jim dávalo lepší jídlo, než jaké bylo běžně k vidění ve věznicích, a to také proto, aby se nevracel duch popraveného. Ve věznicích nezapomínali ani na koňské dávky alkoholu, které odsouzeného zklidnili před veřejnou popravou.

Labužník

Paul Robert Maratti (49) se nijak nadcházející popravou nevzrušuje. V klidu si vychutná chřestovou polévku, husí paštiku LeDion, roštěnou s chřestem a posekanou šalotkou a celé to zapíjí růžovým Trebiano dAbruzzo. Ani nestihne dojíst plísňový sýr, když přijde vykonavatel. Podle francouzských zákonů je mu nabídnuto poslední přání (které už projedl), sepsání krátkého dopisu a návštěva kněze.

Zločinec odsouzený za loupežnou vraždu, přepadení a únos ani nestihne dopsat dopis a s knězem se jen letmo pozdraví. Když ho svazují, tváří se, jako by se ho dění kolem ani netýkalo. Za okamžik už ho položí na gilotinu a těžký nůž projede drážkou. Hostina skončila.

Poslední přání: chřestová polévka, husí paštika LeDion, roštěná s chřestem a posekanou šalotkou, plísňový sýr a růžové Trebiano dAbruzzo.

Hudba? To nikdy!

Je zvláštní, že se prameny nezmiňují o vězních odsouzených k smrti, kteří by si přáli například naposledy poslechnout svoji oblíbenou píseň nebo shlédnout film. V naprosté většině případů se jedná o jídlo, alkohol a cigarety. Vždyť kdo by také dokázal sedět v potemnělé cele s vědomím, že ho za chvíli popraví, a vychutnávat si film.

Někteří, jako byl Angel N. Díaz, odmítnou jakékoli jídlo s vědomím, že „už to stejně nemá cenu“. Zato pro některé cenu má, a to dost velkou. Třeba takový Dennis W. Bagwell si dal středně propečený steak s omáčkou, smažená kuřecí prsa a stehna, grilovaná žebírka, francouzské hranolky, cibulové kroužky, slaninu, míchaná vejce s cibulí, opečené brambory s cibulí, plátky rajčat, salát s venkovským dresinkem, dva hamburgery, broskvový koláč, mléko, kávu a celé to zapil ledovým čajem se spoustou cukru. Nijak tu spoustu jídla nepromýšlel – bolení břicha mu nehrozilo…

autor: pitrs
rubrika: Nezařazené
Ohodnoť článek:
GD Star Rating
loading...

Komentáře nejsou povoleny pro tento příspěvek.