Koncentrační tábor Mauthausen - památník.
Koncentrační tábor Mauthausen - památník.Zdroj: youtube.com

Poslední transport smrti – Brněnští vězni v závěru války neunikli likvidaci.

5.0/5
Hodnocení:

Leden 1945 přinesl počátek viselsko-oderské operace odehrávající se od Baltu až po Karpaty. Při svém postupu vojáci Rudé armády osvobodili Varšavu a posléze narazili na vyhlazovací tábor Osvětim, kde nalezlo smrt více než milión evropských Židů. Nacistům tak značně zkomplikovali plány a další likvidaci nepřátel režimu. Již je totiž nemohli přesouvat do tohoto obrovského vyhlazovacího centra. Zároveň bylo nutné podobné tábory nacházející se ve směru postupu Rusů vyklidit, nejlépe ještě před jejich příchodem.

V této situaci se věznice v Brně čím dál tím více plnila odbojáři a partyzány. Nejenže už je nebylo kde dávat, ale vedení gestapa se také obávalo šíření infekčních nemocí. Zároveň si Němci uvědomovali, že vězni by mohli být při zvratu situace náhle osvobozeni a tím jim zkomplikovat situaci a případný ústup. Víc než kdy jindy si tedy uvědomovali potřebu zbavit se všech svědků jejich zvěrstev.

První akcí byl odvez téměř 900 brněnských vězňů do koncentračního tábora Flossenbürg v Bavorsku na začátku ledna. Dalším způsobem, jak zlikvidovat nepohodlné osoby, bylo takzvané Sonderbehandlung (překlad: zvláštní zacházení), což byla v podstatě poprava bez soudu. Stačil souhlas státního tajemníka Karla Hermanna Franka, aby byl osud vězňů zpečetěn. Obvykle byl takový vězeň odveden do zvláštní cely, zde se musel vysvléci do spodního prádla a dozorci ho pak pevně svázali. Bosého ho pak odtáhli na dvorek nebo do popravčí místnosti, kde byl střelen ranou do týlu.

I přes deportaci části vězňů do Flossenbürgu a popravy bylo brněnské vězení neustále plné. Nacisté proto vymysleli nový ještě krutější plán: Vězni měli být transportováni do koncentračního tábora Mauthausen a zde pak popraveni. Mělo to být „rychlé a bezbolestné“.

Tak byly počátkem dubna 1945, už ve značném časovém presu, zhotoveny služebnami Sicherheitdienstu (bezpečnostní policie) seznamy nejvíce nepohodlných vězňů, kterých je nanejvýš nutné se zbavit. Organizací transportu, který získal označení KL3, byl pověřen kriminální rada Otto Koslowski. Přípravy transportu započaly 6. dubna 1945 ve večerních hodinách. Jeden z pamětníků, jehož spoluvězeň byl vybrán pro tento transport, vyprávěl: „K půlnoci se otevřely dveře a gestapák na něj zavolal: Alles mitnehmen, aber rasch! (Všechno s sebou, ale rychle!)“ Dotyčného už nemohlo nic zachránit. Vězni byli dovedeni do haly, kde jim byly odebrány všechny věci, jako přikrývky, misky a lžíce. Celou noc strávili vsedě a k ránu je esesáci nahnali na nákladní vozy a odvezli na nádraží. Zde bylo k vězňům přidáno ještě asi 30 žen z brněnské ženské věznice a všichni pak byli za pokřiku Němců nahnáni do dvou dobytčích vagónů. Transport z brněnského nádraží odjel před půl devátou ráno. Nejprve zamířil do Jihlavy, odtud do Českých Budějovic a pak už přes rakouské hranice do městečka Mauthausen, vzdáleného asi 20 kilometrů na východ od Lince. Na místní nádraží transport dorazil 9. dubna dopoledne.

Zde byli vyhladovělí vězni seřazeni do pětistupu a z nádraží putovali do koncentračního tábora, nalézajícím se asi dva kilometry od železniční stanice. Když došli k bráně tábora, otřásl jimi pohled na stovky zubožených vězňů v pruhovaných mundůrech. Zde pak brněnští vězni vyčkávali bez jídla a vody. Organizátoři transportu ovšem narazili na potíže – ` byl totiž přeplněn a tak jeho velitel Franz Ziereis nechtěl nové vězně přijmout. Po celodenním váhání Ziereis zubožené vězně přebírá a zároveň vydává rozkaz i s jejich likvidací.

Za povelů strážní služby SS a dozorců byli vězni nahnáni do tábora. Zde strávili hrůzostrašnou noc v obavách, co s nimi bude. Ráno 10. dubna byli vyvedeni na dvorek přiléhající ke krematoriu. Ženy byly odvedeny a muži se museli svléknout donaha, pak se jich dozorci ptali, jestli mezi nimi není nějaký německý občan. Jeden muž opravdu vystoupil z řady a představil se jako Vídeňan Franz Arnold. Ten také díky svému občanství jako jediný přežil. Ale nepředbíhejme… Všichni ostatní muži pak byli pod záminkou koupele nahnáni do plynové komory. V této malé místnosti o velikosti čtyřikrát čtyři metry bylo postupně zplynováno téměř 250 lidí. Poprava byla vykonána použitím Cyklonu B, jak bylo v táborech tohoto typu běžné. Mrtvoly pak byly přeneseny do krematoria a po spálení těl byl jejich popel buď rozprášen, nebo zakopán.

Přesný počet brněnských vězňů, zlikvidovaných v Mauthausenu, není znám, jelikož se nedochovala žádná dokumentace. To není překvapením, jelikož Němci v závěru války ničili veškerý konfrontující materiál. Vězni navíc nebyli v táboře vůbec zaregistrováni a jejich jména chyběla i v Totenbuch (kniha zavražděných). Katům už ale v té době teče takzvaně do bot. V tomto případě se rodinám zavražděných brněnských vězňů dostává satisfakce, protože téměř všichni vrazi byli dopadeni a popraveni: Kriminální rada Otto Koslowski, který stál za organizací transportu, byl po válce zatčen v Německu a předán československým úřadům. Dne 3. května 1947 ho pak lidový soud odsoudil k trestu smrti. Českým úřadům je Američany taky vydán šéf brněnské věznice. Tomu se ale povedl husarský kousek a společně se svým řidičem uprchl a dodnes je nezvěstný. Velitel koncentračního tábora Mauthausen Franz Ziereis utekl se svou rodinou hned po osvobození, ovšem záhy byl chycen v Rakousku, kde ho vypátrala hlídka amerických vojáků. Při jeho zadržení proběhla přestřelka a Ziereis byl dvakrát zasažen a záhy zemřel ve vojenském lazaretu.

 

autor: Hocká Eva
rubrika: Historie
Ohodnoť článek:
GD Star Rating
loading...
  1. Ský

    Sledoval jsem tlachání rádoby spisovatelky Kateřiny Tučkové o své knize, kterou tady nebudu propagovat. Obhajovala brněnské němce kteří museli po druhé sv.válce odejít do říše. A ti špatní byli dělníci ze zbrojovky. Ta dáma nemá rozum. Ať si projde všechny trasy, kde umírali miliony lidí zavražděných Němci! Němci to byla ta zrůdnost na začátku čtyřicátých let minulého století. Němci mi zabili strýce 5.5.1945 v městečku Veltrusy. A "ona" dnes odsuzuje odsun Němců? Vždyť chtěli žít v říši, tak je tam dohada mocností poslala! Nic víc nic míň! Osuzují se činy ano a jestli k něčemu došlo, tak má být za to každý potrestán, ale ta spisovatelka si vymýšlí a to je velmi špatné, psát a zveřejňovat něco, co není až tak pravda! Je to nenásilné překrucování dějin! O tom, kolik českých občanů šlo pochody ze Sudet až za Mělník se už tolik nepíše! Nevím, kdo tuto v chaosu žijící dívtku sponzoruje. Asi fašisté, kteří se sem, do Čech cpou horem dolem! Čest památce všech mrtvých a né jenom těch ubohých Němců!

  • Komerční sdělení