Zhruba před týdnem mi přišel mail od předsedy BMW klubu Matala, zda se nechceme s přítelkyní Leni zúčastnit slavnostního představení nového BMW řady 5.
Nevěděli jsme, zda to stihneme, ale nakonec jsme se rozhodli, že se přeci jenom podívat zajdeme. Na akci bylo sezváno plno lidí z BMW klubu a tak bylo zaručeno, že se tam nebudeme motat sami. Když jsme vyjížděli z domova, měli jsme střechu na kábru staženou, ale po příjezdu do střešovického muzea, kde akce probíhala, jsme tak tak zaparkovali a střechu natáhli, bo se strhnul vichr a déšť. Vešli jsme tedy do haly, nahlásili se u vstupu a šli jsme se podívat co se děje na place. Všechny vozy byly přikryty a jen siluety naznačovali, jaký model se pod hadrem skrývá. Troufám si říci, že prakticky všechny modely šly okem znalce rozeznat. V hale bylo dost teplo, takže po chvíli jsme navštívili šatnu a cestou zpátky jsme to vzali kolem stolů, které byly naplněny jídlem. Škoda že jsem před příjezdem večeřel, ale i tak jsem pár kousků ochutnal. Jak čas pokročil, objevil se na place Tomáš Hanák, který provázel celým večerem. Nastoupil ve stylovém obleku a jeho první zastávka byla uprostřed haly, u Globusovo olivové E12.
Proběhlo pár nostalgických pohledů do minulosti, zavzpomínali jsme na léta, kdy se zrodil tento první model pětkové řady. Modelka s mechanikem odkryli tu nádheru a lidé obdivovali techniku staré doby. Po rozhovoru s mechanikem jsme se po chvíli přesunuli dál, tentokrát k Jerryho šedivé E28 .
Byla sice o trošku méně naleštěná, a zub času do ní kousnul víc, ale tento model mě zahřál u srdce. Decentní shadowline, a stylový přední spoiler dělá z tohohle modelu nenápadného elegána, na kterého jsem se hrozně rád podíval. Takovýhle klenot už se běžně na ulici nepotká. Jasný, měl mouchy, ale nic co by shazovalo jeho šmrc a na tehdejší dobu to musela být prostě raketa. Jako další přišla na řadu vypelešená E34, která už nebyla nikoho z klubu a s profíkem Martinezem jsme se vydali pohlídnout blíž.
Jaké bylo naše rozčarování, když stáhli hadr z této stříbrné pětičky. Předek bořenej a špatně opravenej, uvnitř sociálka a při rozhovoru s mechanikem, který povídal, že z této pětky se jako první začalo vyrábět i coupe, jsme zjistili, že má zakázáno ukázat motor, bo je v hrozném stavu. To Martinezovi hrálo do noty a řádně jsme to auto zdrbli. Jako odmítnout jeho leštěnku, v kožce, naleštěnou, dokonalou………no i motor by prý ukázal. Na druhou stranu mohl být klidný, že mu to nikdo nepodřel, když jsem viděl, jak se lidi motaj kolem aut, lezou do nich, no mít tam svojí káru, tak jsem slušně nervní. Po týhle leštěnce už to šlo rychle, přišla na řadu bílá E39 a další fó-pá.
Hanák začal vyprávět, jak v době vzniku téhle krásky byla doba kožená a prakticky všechny modely byly v kůži. Kupodivu vystavený model byla holota v hadru, no co, přešli jsme k novější E60, taky to nebyla žádná sláva, ale lidi zaujal nový vzhled, křivky Chrise Bangla a prakticky revoluce v designu BMW. Po představení předchozích pětiček nastal čas na odkrytí nejnovějšího modelu F10.
Já se na ni hrozně moc těšil, z videí na internetu a TV se mi nová pětka hrozně moc líbila. Po odkrytí se navalili lidi a obdivovali nové tvary, návrat ke křivkám staré doby. Vzhledově hodně připomíná novou sedmičku, jen pětička je menší, ale i tak narostla do šířky i do délky.
Uvnitř mi ale nepřišlo, že by se zvětšila, spíš mi přišlo, že jsem v interiéru obloženej víc, než ve starších modelech. Zato mě překvapil velký kufr a motorový prostor, který na mě působil hodně bytelně. Už při pohledu na vzpěry k přednímu čelu a na hrnce tlumičů dávalo tušit, že auto bude mít dobrou průraznost a nechtěl bych, aby mě někdy z boku potkala.
Když jsem auto obešel, tak se mi moc líbí i na živo a dokázal bych si představit v ní jezdit, bohužel stav mého konta by mě pustil povozit spíše v některém z postarších modelů. Představení nové F10 se mi líbilo, pokochal jsem se pohledem na časovou linii páté modelové řady, pokecal s kamarády, pochutnal si na dobrůtkách, pivku a když se začli vytrácet návštěvníci, bylo na čase zmizet taky. Venku pršelo, tak jsme se rychle rozloučili a utíkali k autu. Díky Inveltu za pozvání, a doufám že nebylo poslední.
Autor: George : D
Foto: George : D
komentáře k článku