Budweiser_Top_Fuel_Dragster
DragsterZdroj: Internet

Stádo koní v oblaku dýmu spálených pneumatik – DRAGSTER

4.3/5
Hodnocení:

Dragster, zvlášť upravený superrychlý vůz, v sobě  skrývá stovky až tisíce koní a ohlušuje dunivým řevem z několika výfukových rour. Nikdo si nezakrývá uši a nekroutí pohoršeně hlavou. Každý si to naopak užívá. Dragstera nespatříte každý den a pokud už takovou příležitost máte, je dost pravděpodobné, že na to nikdy nezapomenete.

Závody těchto speciálních vozů vznikly ve třicátých letech „za velkou louží“, kde o silné vozy nikdy nebyla nouze. Jak říkají dostupné prameny a Michal Ponca z Drag Race Teamu, bylo to v době, kdy se na silnicích objevily semafory. Zelená či spíše oranžová na semaforu, jak známo, často připomíná mávnutí startovního praporu. Nejenže se tak děje zcela regulérně třeba ve Formuli 1, ale semaforových závodníků vidíte kolem sebe ve městech několik každý den. Leč zpátky na začátek. Řidič stojící na červené túroval svůj vůz, zatímco významným pohledem vyzýval k souboji čekatele na zelenou ve vedlejším pruhu. Pak už to bylo jen o tom, kdo bude u dalšího semaforu jako první. Ať už je tato teorie pravdě v patách nebo k ní má ještě nějaký ten krůček, jisté je, že se tyto závody superrychlých vozů na vzdálenost ¼ míle, což je 402 metrů, staly populární.

Za druhé světové války dorazily na britské ostrovy s americkými vojáky i dragstery. Míst pro závodění bylo na leteckých základnách dost. Zalíbily se i Angličanům, díky nimž se dostaly do Evropy a v padesátých letech se už v Británii jezdil jejich seriál. Z Anglie se nadšení pro spoutanou sílu dostalo do Holandska a Německa, přičemž někdy v sedmdesátých letech jsme o jejich existenci v praxi věděli už i my. Pravda, u nás neburácely silné motory a to, co létalo z výfuků Warťáků a dalších „šepotů květin“ té doby, připomínalo spíš shluk prskavek, ale nadšení nebylo o mnoho menší.

Dragstery se prohání po speciálních drahách nazývaných Drag strip. Nejčastěji jsou využívány letištní plochy, které bez potíží splňují podmínku jak 402 metrů jízdního úseku, tak dostatečně dlouhé dobržďovací dráhy. Při cílové rychlosti 500 km/hod a více je zapotřebí k zastavení až téměř kilometrové vzdálenosti. Stejně jako řidiči aut si tuto zvláštní disciplínu oblíbili i příznivci motocyklů. Chce to dost odvahy, neboť stroje cílem projíždí v rychlosti i více než 360 km/hod.

Pokud vás napadá, jak může auto jedoucí tak vysokou rychlostí zabrzdit na šotolině, pak vás zklamu. Nekoná se ani šotolina, ani skvělý asfalt naší proslulé D1. Dráha musí mít přilnavý povrch a před závodem se nejen zametá, luxuje a penetruje, ale rovněž zažehluje a stabilizuje žhavým plynem. A když už je všechno připraveno, pak se dva závodníci postaví na start a na povel vyrazí. Kdo je první, postupuje. Tak to pokračuje až zůstanou nejlepší z nejlepších, nejrychlejší z nejrychlejších.

Auta se dělí do více tříd. Od téměř sériovek typu Public race až po královskou třídu Top fuel. Pro vaši představu – od nějakých 150 do 6 000 koní!

Public race – tuto třídu zastupují silné vozy, jejichž majitelé si chtějí zazávodit. Chce to pořádné gumy a plnou peněženku. Limit této skupiny se pohybuje kolem 12 a více sekund.

E.T.– třída, která má pod kapotou více koníků. Tady se jezdívá od 11 do 9 sekund.

Super Pro E.T. – tato auta pohání stádo o počtu až 2 500 koní. Jejich časy se pohybují mezi 8,99 až 6,30 sekundy.

Je tu ale ještě jedna zajímavá věc. E.T. v tomto případě „nevolá domů“ jako mimozemšťan z populárního filmu, ale po tom, abyste vámi určený limitní čas nepřekročili. Zkrátka si stanovíte čas, jenž si napíšete dostatečně velkými písmeny na auto, a pak jezdíte a časy upravujete. Kdo má nejmenší rozdíl mezi časem napsaným a zajetým, postupuje na první místo. Pořád to ale není všechno a pravidla jsou složitější. Nejlepší je na takové závody zavítat na vlastní pěst.

A pokračujeme dál. Přichází typické osmiválce o objemu až 11 579 ccm, třída Super street – 10,90 sekundy ; Super Gas – 9,90 sekundy; Super Comp – 8,90 sekundy. Stále zde platí, že první v cíli vyhrává, avšak nesmí jet pod čas třídy.

Další je Competiton Eliminátor výkonově se zhruba 1 500 koňmi. Zde se potkávají pravé dragstery a auta s trubkovým rámem. Zatímco automobil připomíná díky povrchovým panelům limuzínu, dragster je mimozemšťan. Vpředu má malá kolečka, zadní jsou zase nepoměrně široká. Následuje Pro Modified. Tato auta mají trubkový rám, speciální nápravy a silný motor – standardně V8. K obvyklým 2 500 koním se dostanou dvěma cestami: buď jezdí na benzín doplněný rajčákem – NOS (pokud byste nevěděli, co to je, pak vězte, že se jedná o oxid dusný N2O) nebo mají pořádný kompresor a spalují metylalkohol. Stádo o 2 500 koních prolítne cílem v rychlosti kolem 320 km a cesta k němu mu trvává 6,3 sekundy. Další, Pro-stock, má vzhled sériového vozu, osmilitrový motor a baští pouze vysokooktanový benzín. Jezdí za 6,80 sekundy.

Stádečko o 3 500 koních pod kapotou Top Methanol Fany Car frčí na metylalkohol a cílovou pásku „trhá“ v rychlosti téměř 400 km/hod. Jeho kompresory jsou natolik výkonné, že vzduch letící nasávacími otvory namrzá.

Poslední dvě „špičky“ jsou Top Methanol Dragster a Top Fuel. Druhý z nich má přes deset metrů a byl by hřích nezmínit motor – V8 s objemem 8 200 ccm. Vzduch nahání třílopatkový šroubový kompresor, mechanické vstřikování paliva se dvěma pumpami do válců žene směs 92% nitrometanu a 8% methanolu. Výkon? Přes 6 000 koní! Uřídit tenhle stroj je už umění.

-ebra-

autor: Mzone
rubrika: Auto Moto
Ohodnoť článek:
GD Star Rating
loading...

Komentáře nejsou povoleny pro tento příspěvek.

  • Komerční sdělení