CAC Boomerang
CAC BoomerangZdroj: Archiv Mzone

Stíhací letadla II. světové války

3.7/5
Hodnocení:

Druhá světová válka zažila mimo jiné vůbec nejmasivnější nasazení letectva v dosavadní historii a stala se prvním konfliktem, kde se vzdušná převaha zařadila mezi klíčové aspekty nutné pro vítězství. Z množství různých kategorií vojenských letadel se největší pozornosti těší stíhací letouny. V novém příspěvku na pokračování postupně projdeme významné zástupce stíhacích letadel všech bojujících stran.

CAC Boomerang (Austrálie)

CAC Boomerang

Představuje jediné australské stíhací letadlo, které se dostalo do výzbroje. Jeho produkce začala roku 1942 v reakci na nebezpečí ze strany Japonska. Celkově bylo vyrobeno asi 250 kusů v několika různě se lišících sériích nasazených během bitev v Tichomoří. Stroj vynikal spolehlivostí a nechyběla mu obratnost v boji, svou úlohu stíhacího letadla však nenaplnil. Za dobu celého operačního nasazení není znám jediný potvrzený sestřel nepřátelského stroje. Na vině je nejspíš skutečnost, že ho omezovala poměrně nízká maximální rychlost a také se příliš nehodil pro akce ve vyšších letových hladinách. Mnohem lépe si vedl ve funkci bitevního letounu, kdy prováděl přímou podporu pozemních jednotek. Kromě toho se používal i jako průzkumný letoun nebo pro navádění spojeneckých letadel na nepřátelské pozemní cíle.

Avia B-135 (Československo)

Avia B-135

Tento moderní jednoplošník se zatahovacím podvozkem představoval vrchol předválečných československých stíhacích letadel. Vzhledem k okupaci našeho státu nacistickým Německem se však nedostal ani do výzbroje, ani do klasické sériové výroby. Celkově vzniklo pouze dvanáct strojů dodaných roku 1943 do Bulharska. To používalo Avie jako školní stroje a dokonce zvažovalo vlastní sériovou výrobu, k níž ale nikdy nedošlo. V bulharském letectvu sloužil tento typ až do konce II. světové války a dokonce si připsal jeden sestřel nepřátelského letadla. V březnu roku 1944 se totiž čtyři letouny B-135 účastnily zásahu proti americkým bombardérům útočícím na rumunská naftová pole, přičemž jeden z nich sestřelil bombardér B-24 Liberator.

Fokker D.XXI (Nizozemsko)

Fokker D.XXI

Jednoplošník s pevným podvozkem z roku 1936 sice nepředstavoval v době vypuknutí války nejmodernější techniku, nicméně si získal oblibu pro svou spolehlivost a jednoduchost. Vznikl na objednávku nizozemské armády, která jich v době napadení státu Německem měla ve výzbroji kolem třiceti. Letadla dosáhla několika úspěchů, ani jediné však operační nasazení nepřežilo. Mimo zemi původu se stroj dostal do výzbroje Dánska a především Finska, kde se již plně osvědčil. Ve chvíli, kdy vypukla tzv. zimní válka se Sovětským svazem, přestavoval D.XXI v počtu 40 kusů páteř finského stíhacího letectva. Proti nepříteli si vedl více než úspěšně, pilotům tohoto typu se při ztrátě dvanácti strojů (z toho šest na zemi) připisuje kolem stovky sestřelených letadel protivníka. Ve Finsku také probíhala licenční výroba, jež čítala necelou stovku kusů.

PZL P.24 (Polsko)

PZL P.24

Stroj vznikl dalším vývojem letadla P.11, zachoval si jeho charakteristické lomení křídlo a jako novinku pak dostal krytí pilotní prostor. Polské letectvo o stroj nejdříve nejevilo zájem, a tak se s ním počítalo především pro export. Těsně před zahájením války sice Poláci změnili názor, na výrobu a zavedení typu však už bylo příliš pozdě. P.24 byl prodán do tří dalších států. V Řecku představoval hlavní výzbroj stíhacího letectva a dostal se do boje s italskými stroji během italského pokusu o invazi do Řecka. Šest strojů zakoupilo Rumunsko, jenž posléze zahájilo i licenční výrobu a některé komponenty z P.24 použilo pro vývoj vlastní stíhačky IAR-80. Posledním uživatelem bylo Turecko, kde se typ v roli cvičného letadla udržel minimálně do konce čtyřicátých let. V Turecku se také nachází jediný do dnešních dnů zachovalý exemplář.

Jan Hauer

autor: Jan Hauer
rubrika: Věda a technika
Ohodnoť článek:
GD Star Rating
loading...

Komentáře nejsou povoleny pro tento příspěvek.