Curtis P-40 (USA)
Zdroj: internet

Stíhací letadla II. světové války

0.0/5
Hodnocení:

Druhá světová válka zažila mimo jiné vůbec nejmasivnější nasazení letectva v dosavadní historii a stala se prvním konfliktem, kde se vzdušná převaha zařadila mezi klíčové aspekty nutné pro vítězství. Z množství různých kategorií vojenských letadel se největší pozornosti těší stíhací letouny. V novém příspěvku na pokračování postupně projdeme významné zástupce stíhacích letadel všech bojujících stran.

Curtis P-40 (USA)

Curtis P-40 (USA)

Tento jednoplošník s řadovým motorem představoval na počátku války standardní stíhačku amerického letectva. Velkou proslulost si získal jako stroj tzv. „Flying Tigers“, což byla skupina amerických dobrovolníků bojujících na straně Číny proti Japoncům. Stroje této jednotky nesly na přídi kresbu žraločí tlamy s vyceněnými zuby. Letadla tohoto typu se však v několika různých variantách používala i v řadě dalších letectev, mimo jiné britském a kanadském. Americké letectvo je nasazovalo v průběhu války během bojů v Pacifiku, kde se piloti pochvalně vyjadřovali o schopnostech těchto strojů při bojích v nízkých výškách. Postupem času však byl P-40 vytlačován modernějšími typy a jeho produkce skončila v roce 1944. Ve službě brazilského vojenského letectva přesto vydržel až do roku 1958.

Bloch MB-152 (Francie)

Bloch MB-152 (Francie)

Na začátku války představoval typ MB-152 nejpočetnější stíhací letadlo francouzského letectva. Ve své době sice působil dojmem moderního letadla, jeho parametry a tedy i bojové vlastnosti však příliš uspokojivé nebyly. Nehodil se především pro boj ve větších výškách, kde ztrácel na výkonu i obratnosti. V době napadení Francie nacistickým Německem bylo papírově k boji připraveno přes 350 kusů těchto letadel, většině z nich však chyběl jeden velmi podstatný díl, a sice vrtule. Během vzdušných bitev nad Francií v roce 1940 měly MB-152 vůbec nejhorší poměr sestřelených nepřátelských letadel oproti vlastním ztrátám ze všech používaných francouzských stíhaček. Bojová kariéra tohoto typu prakticky skončila spolu s pádem Francie.

Nakadžima Ki-27 (Japonsko)

Nakadžima Ki-27 (Japonsko)

Stroj s pevným podvozkem a standardní stíhačka japonského armádních letectva na počátku války. Nasazen byl během čínsko-japonské války, kde si úspěšně vedl proti vesměs zastaralým letadlům protivníka. Poté prošel boji mezi Japonskem a Sovětským svazem v roce 1939, kde se ukázaly i některé jeho nedostatky, jako nedostatečně chráněné palivové nádrže a slabá výzbroj pouhých dvou kulometů. Jeho silnou stránkou však byla dobrá manévrovací schopnost, což je vlastnost u stíhačky obzvlášť ceněná. V průběhu války byly tyto stroje používány na tichomořském válčišti, účastnily se také bojů o Singapur. Poté, co jejich roli převzaly modernější typy, se Ki-27 používaly k výcvikovým účelům, koncem války též k sebevražedným náletům proti spojeneckým lodím. Vedle Japonska byly zařazeny také do výzbroje thajského letectva.

Fiat G50 (Itálie)

Fiat G50 (Itálie)

První celokovový jednoplošník se zatahovacím podvozkem zavedený do výzbroje italského letectva. Nevykazoval nijak oslnivé parametry, což se odrazilo v pokusném nasazení několika kusů během občanské války ve Španělsku a později v západní Evropě, kde tyto stroje nestačily na modernější typy z řad britského letectva. Lepších výsledků doznaly během invaze do Řecka a v průběhu bojů v severní Africe, kde proti nim nepřítel nasazoval starší letadla ze své výzbroje. Mimo Itálii byly G50 používány i chorvatským letectvem a ve větší míře také Finskem. Finové s ním měli úspěchy během Zimní války, nicméně konstrukce letadla nebyla zrovna vhodná pro tamní drsné přírodní podmínky.

Jan Hauer

autor: pitrs
rubrika: Nezařazené
Ohodnoť článek:
GD Star Rating
loading...

Komentáře nejsou povoleny pro tento příspěvek.