Tři nejbrutálnější sérioví vrazi v dějinách naší země.
Tři nejbrutálnější sérioví vrazi v dějinách naší země.Zdroj: Pixmac

Tři nejbrutálnější sérioví vrazi v dějinách naší země – vraždili nevinné a sami skončili na popravišti.

4.3/5
Hodnocení:

I v naší české kotlině se našly skutečné lidské bestie, jejíž činy předčily i ten nejkrvavější horor. Za sériového vraha je považován člověk, který záměrně zabije tři nebo více lidí ve třech nebo více oddělených případech. Mezi jednotlivými událostmi mohou být mezery o délce několika hodin, ale třeba i let. Kromě toho, že zabíjí opakovaně, je pro něj typické vystavování si svých „trofejí“. Zabíjení jim dělá dobře, jelikož vyhledávají slávu a dominanci. Sériovým vrahům chybí sociální cítění a mnohdy i zdravý rozum. Poznejte s námi ty nejhorší zrůdy pocházející z oblasti Čech a Moravy seřazené podle brutality vyjádřené počtem obětí.

Martin Roháč byl český voják a později i loupežník a vrah s historicky největším počtem obětí v Českých zemích. Pocházel z Velké Bíteše. Se svou loupežnickou skupinou zavraždil v letech 1568-1571 59 lidí. Jako voják zúčastnil války s Tureckem, která skončila uzavřením Drinopolského míru a Roháč byl propuštěn ze služby. Společně s několika dalšími vojáky začal loupit a vraždit. Jejich oběťmi byli především bezbranní kupci a řemeslníci, kterým kradli peníze, zboží a zpravidla i oděv. První jejich vraždy byly spáchány již v Sedmihradsku, kde Roháčově skupině padli za oběť 4 lidé. Ti byli okradeni o 24 zlatých a oděv. Další obětí byl kupec nedaleko Vídně. Následující vraždy páchali jak na Slovensku tak na území celé Moravy a vždy měly loupežný motiv. Postupně z Roháčových kumpánů zůstali pouze Mikuláš Miča z Předklášteří u Tišnova a Jan Čech. Jejich krutost se ještě zvýšila. Například u Mělníka, za Čáslaví a u Chrudimi zavraždili 3 těhotné ženy, vyřezali z nich čtyři plody a nenarozeným dětem vyňali srdce, plíce a játra, která uvařili a snědli. Věřili, že jim to dodá odvahu a budou moci déle loupit a vraždit. Roku 1571 byl v Tišnově dopaden Mikuláš Míča. Ten se na mučidlech přiznal a brzy poté byl ve Velké Bíteši zatčen i Roháč a skončil na mučidlech, kde se ke svým zločinům taktéž přiznal. Dne 7. února 1571 byl nad Martinem Roháčem vynesen rozsudek a o deset dní později byl popraven brněnským katem.

Kateřina z Komárova, provdaná Bechyňová z Lažan je dnes již nepříliš známou šlechtičnou 16. století, která proslula ve své době brutálními vraždami svých poddaných a u které se nabízí srovnání s mnohem známější Alžbětou Báthoryovou. Kateřina pocházela z nepříliš významného rodu pánů z Komárova. Jejím manželem se stal Jan Bechyně z Lažan, karlštejnský purkrabí, sezením na Pičíně na Příbramsku. Bechyňové z Lažan byly významnějším rodem než komárovští, proto svatba znamenala pro Kateřinu jistý společenský vzestup. Jan Bechyně musel zastávat svůj úřad na Karlštejně, a proto správu panství vedla právě jeho žena.

Pro poddané nastaly tvrdé časy, protože Kateřina za prohřešky poddaným udílela neuvěřitelně tvrdé tresty. Trýznění někteří nevydrželi a zemřeli a ti, kdo vydrželi, nesli si následky po zbytek života. Jan Bechyně měl v úřadě karlštejnského purkrabího vleklé neshody s děkanem karlštejnské kapituly, jímž byl Václav Hájek z Libočan, později autor známé kroniky. K děkanovi se donesly zvěsti o počínání paní Kateřiny a na vše upozornil jejího manžela Jana. Ten to vzal jako provokaci a podal na děkana žalobu. Soudní tribunál, jemuž předsedal Vojtěch z Pernštejna, tedy v roce 1533 dal prozkoumat dění na Pičíně. Předvolaní svědkové z řad pičínských poddaných měli však strach a paní Kateřinu při výsleších označovali vesměs jako vlídnou a hodnou paní. Až do chvíle, kdy byl soudem vyslechnut pražský občan, příbuzný jedné z obětí. Vzhledem k tomu, že působil v Praze, nemohla se mu paní Kateřina mstít. Ten označil Kateřinu za vražednici své příbuzné. Jeho příklad povzbudil řadu poddaných a ti své výpovědi změnili dle pravdy.

Kateřina nakonec přiznala 14 vražd poddaných, některé prameny však uvádějí domněnku, že obětí mohlo být až ke třiceti. Soudní tribunál vynesl na české poměry neobvyklý rozsudek – paní Kateřina měla být uvězněna a ponechána ve vězení zcela svému osudu, v podstatě by se dalo hovořit o rozsudku smrti hladem. Kateřina byla umístěna do Bílé věže na Hradě v Praze a zde v březnu 1534 zemřela. Dva dny po ní překvapivě zemřel její soudce Vojtěch z Pernštejna. To se stalo předmětem spekulací. Prý jej Kateřina „stáhla s sebou“.

Martin Lecián byl český zločinec a vrah opředený řadou pověstí. Byl odsouzen za 10 vražd k trestu smrti, ale při pokusu o útěk zabil jednoho ze strážců. Je veden v policejních análech České Republiky od roku 1918, jako vrah s největším počtem obětí. Jeho případ byl velmi proslulý, objevilo se dokonce i několik článků v novinách, které jej glorifikovaly a vyzdvihovaly jeho odvahu. Byl znám také jako „Postrach Moravy“. Narodil se 31. října 1900 v Ostrožském Předměstí a do svých osmnácti let byl vychováván v polepšovně. Okamžitě po svém propuštění se začal věnovat trestné činnosti. Během vojenské služby pětkrát zběhl.

Po svém posledním zběhnutí se seznámil s Annou Křenovskou a společně se začali věnovat vykrádání pokladen po celé Moravě. Ty otevíral tak, že po obnažení 4 – 5 mm silného pláště pokladny ničil zámkový mechanizmus a poté již otevíral pokladnu, aniž by musel překonávat dusnatý popel, který byl umístěn až za zámkem. Tento postup používal, aby nemusel jako mnoho jiných kasařů vdechovat dusaný popílek z mezistěn kasy, protože trpěl tuberkulózou. V Prostějově však byl Lecián s Křenovskou zadržen a převezen do nemocnice v Olomouci. Odtud 10. prosince 1926 utekl spolu s nebezpečným zločincem Szekelym. Zranili přitom i dva strážné. Poté se společně dopustili řady krádeží, ale 21. prosince se v Bučovicích rozešli. Lecián zůstal na Moravě a Szekely odešel na Slovensko. Po obou bylo vyhlášeno okresním četnickým velitelstvím ve Vyškově pátrání.

V lednu 1927 se Lecián dopustil své první vraždy. Ve Slavkově u Brna čtyřmi výstřely zabil obecního strážníka, který jej vyrušil při vloupání. Další den se při krádeži v obchodě pokusil zabít jejího majitele a četnického strážmistra Poledňáka. Dopustil se pak několika dalších loupeží. Mimo jiné v Jihlavě zavraždil člena hlídací společnosti Františka Marčíka. V polovině února byl při cestě vlakem poznán četníkem. Lecián po něm několikrát vystřelil, a nakonec vyskočil z jedoucího vlaku. Dne 8. března zavraždil četnického strážmistra Antonína Stuchlého. Následně bylo zalarmováno četnictvo a armáda a došlo k několika dalším přestřelkám. Při jedné z nich, u obce Polešovice, byl Lecián zraněn, ale přesto policii stále unikal. Teprve 23. dubna byl zadržen v Novém Bohumíně civilními dvěma policisty. Následovalo čtyřměsíční vyšetřování a následně i šestidenní proces. 3. září 1927 byl odsouzen k vyloučení z armády, propadnutí zbraní, ztrátě volebního práva a k trestu smrti oběšením. Avšak 25. září se, spolu s dezertérem Kašpaříkem, pokusil o útěk. Povedlo se jim zmocnit zbraně a zabít strážného, ale nakonec po delší přestřelce byli s Kašpaříkem dopadeni. Díky tomu byla prezidentem republiky zamítnuta jeho žádost o milost. Lacián byl popraven na dvoře olomoucké vojenské věznice 6. října 1927.

Na závěr je nutno podotknout, že tyto tři vraždící šílence nepředčili v počtu obětí ani novodobí šílení sérioví vrazi, jako manželé Stodoloví, Jiří Straka či Viktor Kalivoda.

autor: Iveta Calaová
rubrika: Adrenalin
Ohodnoť článek:
GD Star Rating
loading...

Komentáře nejsou povoleny pro tento příspěvek.