Válka v Iráku - část první
Válka v Iráku část první - selhání diplomacie a počátek invaze.Zdroj: Profimedia

Válka v Iráku I. část. Selhání diplomacie a počátek invaze.

5.0/5
Hodnocení:

Americká vojska zahájila invazi Iráku 20. Března 2003. Tento útok bývá také nazýván jako Druhá válka v zálivu. Koalice vedená Spojenými státy svrhla diktátorský režim Saddáma Husajna, zahájila okupaci Iráku, což vedlo ke konfliktu se skupinami, které se po zhroucení státu a faktickém zničení armády odmítly vzdát bez ozbrojeného odporu, ale i k rozpoutání občanské války mezi šíity a sunnity. Skutečné příčiny války poté, co se tvrzení o zbraních hromadného ničení v rukou iráckého režimu a jeho údajné podpoře Al-Kaidě neprokázala jako pravdivá, stejně jako průběh americké okupace, zůstávají dodnes předmětem sporu.

Samotnému konfliktu předcházela řada událostí, které měly zásadní vliv na vygradování sporů. Už od roku 1991, tedy od ukončení první války v Perském zálivu. Zpočátku měly spory mezi USA, Anglií a Francií nízkou intenzitu a týkaly se vynucování bezletové zóny na jihu a severu Iráku. Irácká protiletadlová obrana opakovaně zaměřovala americká a britská letadla, což často vedlo k odvetným útokům. Vše vygradovalo po 11. Září, kdy Spojené státy zahájily operaci Southern Focus, jejímž cílem bylo zvýšení počtu hlídkových letů a útoky na cíle v bezletových zónách, které měly oslabit velitelskou strukturu Iráku. Navíc začaly vlivné americké kruhy lobbovat stále více za sesazení Saddáma Husajna. Jejich cílem bylo dosažení dostatečné kontroly nad ropou v regionu Blízkého východu a střední Asie.

Problémy v Iráku přerostly v konflikt v roce 2002, kdy americký prezident George Bush začal požadovat, aby Irák ukončil údajnou produkci zbraní hromadného ničení a splnil rezoluce Rady Bezpečnosti OSN, které garantovaly zbrojním inspektorům neomezený přístup do míst, kde mohla být umístěna zařízení pro výrobu zbraní hromadného ničení. Inspektoři OSN přitom v Iráku působili a zemi opustili až po eskalaci událostí a vydání ultimáta ze strany Spojených států amerických krátce před vpádem do země.

Americké vojenské síly promarnily šanci být osvoboditeli, lid je nyní nazývá okupanty

Americké vojenské síly promarnily šanci být osvoboditeli, lid je nyní nazývá okupanty

Ke konci roku 2002 došlo k jednání o budoucnosti irácké ropy zástupci nadnárodních ropných společností s představiteli britské a americké vlády. Jednalo se o společnosti, které o několik let později získávají největší kontrakty v historii obchodu s ropou … Odzbrojení Iráku podporoval také americký Kongres, který 11. října 2002 přijal rezoluci schvalující použití americké armády proti Iráku. Na začátku roku 2003 navrhly Spojené státy, Spojené království a Španělsko další požadavky, jejíž nesplnění by znamenalo vystavení se riziku vojenské akce. Dané požadavky byly ale staženy, neboť nezískaly dostatečnou podporu Francie, Německa a Ruska. Tyto země se postavily proti vojenskému útoku a prosazovaly diplomatické řešení.

V únoru 2003 vystoupil v OSN za Spojené státy Colin Powell s důležitým projevem, ve kterém za pomoci mnoha satelitních fotografií a obrázků vypovídal o zbraních hromadného ničení, které údajně Saddám Husajn doposud má, nebezpečnosti jeho setrvání u moci a hrozbě, kterou pro Spojené státy a každou demokratickou zemi představuje. Rovněž poukazoval na spojení Husajna s Al-Káidou, která údajně v Iráku operuje, financování těchto a ostatních teroristických skupin, jejich vybavení, zázemí a odhodlanost s použitím teroru zaútočit v demokratickém světě. Powellův projev, obhajující Bushovu doktrínu preventivního úderu, byl v Americe přijat s velkým nadšením, ale určitou skepsí v Evropě.

V březnu 2003 oznámily Spojené státy, že „diplomacie selhala“ a bude spolu s „koalicí ochotných“ pokračovat ve snaze zbavit Irák zbraní hromadného ničení vojenskými prostředky.

Invaze byla zahájena v březnu 2003 pod kódovým označením „Operace Irácká svoboda„. Britové používali kódové označení „Operace Telic“. Spojenecké síly na severu spolupracovaly s Kurdy a spolu se Spojenými státy bylo členy „koalice ochotných“ přibližně 40 zemí, které poskytly své vojáky. Původní síla koalice byla asi 300 900 mužů, přičemž Američané a Britové tvořili 98 %.

Husajnova armáda nepředstavovala tak velký problém, jak se stratégové obávali. Za tři týdny se spojenecká vojska přiblížila k Bagdádu a 1. května americký prezident Georg Bush oznámil ukončení velkých vojenských operací. Později byl nucen přiznat, že vyvěšení transparentu „Mise dokončena“ bylo chybou.

Po rychlém vítězství se dostavilo vystřízlivění. S ostudou splasklo Bushovo tvrzení, že Husajn vlastní zbraně hromadného ničení. Prezident sice posléze i tento svůj omyl přiznal – ovšem s tím, že v té době si to prý myslely všechny zpravodajské služby ve světě.

V příští části našeho seriálu o válce v Iráku se budeme zabývat událostmi, které následovaly po dobytí Bagdádu spojeneckými vojsky.

 

autor: Jana Pokorná
rubrika: Historie
Ohodnoť článek:
GD Star Rating
loading...

Komentáře nejsou povoleny pro tento příspěvek.