Válka v Iráku druhá část. | zdroj: Prodimedia
Válka v Iráku část II.Zdroj: Profimedia

Válka v Iráku II.část. Stupňující se boje a rozmach povstalců.

0.0/5
Hodnocení:

Krátce po invazi propukl chaos. Došlo k pádu irácké vlády a k masivnímu rabování vládních budov, muzeí, luxusních rezidencí, bank a vojenských skladů. Podle Pentagonu bylo ukradeno 250000 tun (z celkem 650000 tun) munice, což značně pomohlo iráckým povstalcům. Stovky úkrytů zbraní, které vytvořila irácká armáda, a Republikánské gardy také posílily sílu vzdorujících skupin. První odpor vzešel ze strany fidájínů a stoupenců strany Ba’as, ale brzy se k nim přidali i náboženští vůdci a Iráčané nespokojeni s okupací, a kteří byli koaličními silami označeni za „protiirácké síly“.

Největší množství útoků bylo provedeno v provinciích Bagdád, Anbár a Saláh ad Dín. Zde žije 35% celé irácké populace a ze všech amerických obětí jich právě zde padlo 73 % (k 5. prosinci 2006) a později až zhruba 80 %. Taktika povstalců, resp. odporu, byla popisována jako guerillová. Tato taktika nařizuje vyhýbat se velkým přímým střetům, ovšem zároveň způsobovat nepříteli škody a stálou opotřebovávací kampaní vyčerpat buďto přímo invazní síly, nebo zdroje určené k jejich udržování. Gueriloví bojovníci používali minomety, rakety, sebevražedné útoky, odstřelovače, bomby, malé zbraně, RPG, ale také jednoduché léčky, improvizované výbušné nástrahy na trasách předpokládaných konvojů, stejně jako sabotáže proti infrastruktuře zajišťující vodu, elektřinu, ropu. Cílem bylo vyčerpání okupačních jednotek, ale i zastrašení případných kolaborantů a také přesvědčení nebojující populace o neschopnosti okupantů prostor ovládnout, natož mu vládnout.

Válka v Iráku druhá část.

Válka v Iráku druhá část.

Krátce po invazi vytvořili příchozí mnohonárodnostní síly Prozatimní koaliční správu, jako přechodnou vládu, která měla řídit Irák do doby, než bude zvolena regulérní vláda. Další skupinou vytvořenou v Iráku byla Iraq Survey Group (ISG). Jejím primárním úkolem bylo najít zbraně hromadného ničení, které Husajnův režim vyvíjel. Skupina se skládala celkem z 1400 lidí, kteří usilovně hledali sklady těchto zbraní, nebo infrastrukturu, která mohla být k jejich výrobě využita.

S koncem roku 2003 se intenzita útoků odporu začala zvětšovat. Ke značnému vzedmutí došlo při takzvané „ramadánové ofenzívě“, která se kryla s posvátným měsícem ramadánem. Koaliční síly musely poprvé od invaze v bojích použít letectvo. Podezřelé základny a minometná odpaliště byla ničena letectvem a dělostřelectvem. Byl zvýšen dohled nad nejdůležitějšími silnicemi stejně jako počet razií proti povstaleckým hnízdům.

Snaha obnovit základní služby na stav před invazí selhala, což vedlo ke zvýšení nespokojenosti s provizorní vládou. V létě 2003 se mnohonárodnostní síly zaměřily na hledání doposud nedopadených vůdců svrženého režimu. Dne 22. července 2003 byli americkými silami v přestřelce zabiti Husajnovi synové Udaj a Kusaj spolu s Husajnovým vnukem. Celkem bylo zajato nebo zabito přes 300 čelních představitelů bývalého režimu a irácké armády.

Díky informacím získaným při raziích proti členům strany Ba’as spojených s povstalci byl 13. prosince 2003 při operaci Rudý úsvit poblíž Tikrítu zajat samotný Saddám Husajn. S jeho zajetím a poklesem povstaleckých útoků se zdálo, že koalice získává nad odporem převahu. Spojené státy americké přislíbily 20 miliard USD na rekonstrukci Iráku. Výdělky z těžby ropy byly také používány pro rekonstrukce škol, rafinérií a pro obnovu zásobování elektřinou. Prozatimní koaliční správa se v té době stavěla proti vypsání voleb a preferovala předání moci dočasné irácké vládě. Mocenské spory uvnitř vlády opět povzbudily povstalecké aktivity. Centrem povstaleckých aktivit bylo město Fallúdža a chudé šíitské čtvrti ve městech od Bagdádu (Sadr City) po Basru.

autor: Jana Pokorná
rubrika: Historie
Ohodnoť článek:
GD Star Rating
loading...

Komentáře nejsou povoleny pro tento příspěvek.