martina_trchova2
Zdroj: internet

Vlčice s kytarou

0.0/5
Hodnocení:

Martina Trchová je pražská písničkářka a zpěvačka, která se dá bez nadsázky srovnávat například s Radůzou nebo s „pouličním vrabčákem“ Edith Piaf. Má v sobě totiž stejnou sílu, opravdovost a její hlas je hlasem našich partnerek. Proto poslouchejme pozorně, ať se o ženách něco přiučíme. Navíc není na ty holky na podiu špatný pohled, pánové…

martina_trchova2

Martino, jsi  uznávána jako jeden z největších talentů české

hudební scény, která se specifikuje jako „folková“, i když pod tímto

pojmem si člověk představí spíše bratry Nedvědy než tvoji hudbu. Co ty

na to?

Myslím, že „folk“ už dnes neznamená to, co znamenal před třiceti lety. Jsem folkové scéně vděčná, že mi dala prostor, abych vůbec mohla začít a že si mě stále hýčká. Řekla bych ale, že moje muzika přesahuje víc do jazzu či šansonu a nachází si tak spoustu posluchačů, kteří o folku nic neví. Je pro mě důležité právě to překračování hranic.

Jak se zrodí taková ženská jako ty? Písničkářka, která zpívá jen ze

sebe a přitom se dokáže potulovat sama po horách, vařit, prát nebo

třeba malovat?

Zrodí se asi jako každá jiná ženská, která musí zvládat spoustu věcí a mezitím si najít čas sama na sebe. Toulání po horách mi dává sílu, abych vydržela zase pár měsíců v Praze, a psaní písniček mi dává energii přežít mezi praním a vařením. Do písniček se vejde hodně věcí: vztek, radost, sebelítost i revolta.

Jaký je tvůj vztah k chlapům? Odoláváš jim? Co tě přitahuje? Co ovlivňuje?

Daří  se mi odolávat těm, kteří mě nepřitahují, a podléhat těm, kteří mě ovlivňují. To je dobrá konstelace. Snažím se neztrácet čas možnými odbočkami a trávit chvíle jen s lidmi, kteří mě můžou něčím ovlivnit. Vliv je totiž dobrá věc, když je v dobré míře. I když musím přiznat, že jsem s přítelem v této oblasti poslední roky dost bojovala.

Ve tvých textech je dost často cítit erotický podtext. Jsi eroticky

založená? Co erotika a texty nebo hudba obecně?

Jasně, erotiku mám ráda.. Nejsem žádná nymfomanka, ale texty musí jiskřit. Často tak dokážu říct věci, které se normální řečí říkají blbě.

Jako například?

Chci Tě hbitě v tomhle bytě / Budu sladká jako marmeláda / A pak Ti řeknu, kluku, mám Tě ráda jako kamaráda… (směje se)

Už zase na jazyku pálí mě zrnko pepře / V podbřišku toká hluchý tetřev…

Jak to tedy chodí v tom českém folkové světě? Prosadí se mladá a hezká holka

jako ty mezi všemi těmi chlapy, nebo to jde ztuha?

Mám to často lehčí než většina chlapů písničkářů. Dá se na mě koukat, a proto se lidi snáz dostanou k muzice. Když řešíte na pódiu něčí křivé nohy a velký nos, zapomenete poslouchat… Ne, vážně. Myslím, že ženy mají obecně v sobě nějaké fluidum, se kterým se lépe vystupuje. Máme víc času, když lezeme na pódium, usazujeme se, upravujeme mikrofon, protože svým půvabem udržíme divákovu pozornost a teprve pak můžem začít zpívat. Chlapi tolik času nemají. Když jdu na koncert, taky koukám na zpěvačky a není v tom nic divného.

Vydala jsi zatím dvě desky. Jak bys popsala prostor mezi nimi? Je

tam znatelný vývoj, anebo se pletu?

Určitě je tam vývoj, minimálně úměrný dospívání. Bylo mi kolem dvaceti, když jsem natočila první desku. Ošahávala jsem si svět a pošilhávala po klucích. Teď řeším víc věci kolem vztahů, svobody v nich a lásky, která už není tak pubertální.

Druhá deska „Takhle ve mně vyjou vlci“ mě zaujala hlavně svým

názvem. Vlk je symbolem divokosti, noci a nelítostnosti. Jsou to i

tvoje vlastnosti?

Četla jsme jednu knížku, kde psali, že každá žena má v sobě vlčici. Určitě tam nějaká ta potřeba nespoutanosti bude, i když jsem většinou milá a nekoušu. Vlk ale určitě není nelítostné zvíře. Když vyjou, jsou v tom tuny lítosti. Už jsi to někdy slyšel?

Čeho bys chtěla v životě dosáhnout? Pokud je to „mít rodinu“, tak ani neodpovídej…

Slovo dosáhnout znamená nahoru, takže děti tam nepočítám, i když je chci. Asi bych chtěla, aby se moje písničky dostaly k co nejvíce lidem. Určitě bych někdy chtěla zažít opravdu vyprodaný kluby a oči na rtech. Je to prostě strašně příjemná zpětná vazba.

Tvůj přítel hraje s tebou v kapele. Není to střet zájmů?

Je a není. Dlouho jsme to vybalancovávali, ale našli jsme silnou rovnováhu ve spolupráci. Já nosím nápady a písničky, přičemž on přemýšlí, jak je udělat tak, aby šly přímou cestou do ucha. Má dar fakt dobře aranžovat. Lidi to přehlíží, ale to je jeden z důvodů, proč dobrá písnička působí.

Kde je možné tě vidět a slyšet? Hraješ někde pravidelně nebo ráda?

V Praze hrajeme jednou měsíčně – nejčastěji v Salmovské literární kavárně. Nevyhýbáme se ale ani undergroundovějším prostředím, jako byla třeba minulý týden žižkovská hospoda U vystřelenýho voka. V dubnu chystáme velký koncert s bicími v Malostranské besedě. A jinak je vše k nalezení na www.trchova.cz.

Nějaký poslední vzkaz pro chlapy, co čtou Mzone? Sbohem a šáteček…?

Vyražte na koncert, ať se potkáme!

autor: pitrs
rubrika: Nezařazené
Ohodnoť článek:
GD Star Rating
loading...

Komentáře nejsou povoleny pro tento příspěvek.