Ceskoslovenska_legie
Zdroj: internet

Vojenské vzpoury zalité krví I.

0.0/5
Hodnocení:

Československá legie. To byli dobře cvičení a disciplinovaní vojáci První světové války, kteří se nezdráhali vrhnout se nepřítele holýma rukama a bojovat až do posledního dechu. Získali nespočet zajatců, zbraní a především celosvětový respekt, který dopomohl ke vzniku samostatného Československa.

Ceskoslovenska_legie

Píše se 26. května 1918. První světová válka e v plném proudu a na nádraží v Irkutsku přijíždějí nic netušící českoslovenští legionáři. Už dříve se museli vzdát děl, teď mají jen 16 pušek na základní ochranu vlaku při zastávkách.

„Odevzdejte zbraně!“ vybízí Rusové. Nádraží vypadá opuštěně a legionáři poslechnou. Jakmile to udělají, spustí se na ně smršť kulek. Ve všech škvírách číhají bolševici s kulomety a pálí do neozbrojených legionářů.

Nádraží se proměnilo v peklo. Ruští vojáci měli jasný rozkaz: Zlikvidovat celou posádku československého vlaku a ukořistit vše cenné. Nepočítali ale s odhodlaností legionářů. Ti, při pohledu na strašnou lest a padající druhy, zaútočí na nepřítele holýma rukama. Berou kameny a klacky a doslova ubíjejí své nepřátele. Po krvavém střetu se jim podaří dobýt nádraží a zmocnit se kulometů. Patnáct legionářů padlo, třiatřicet bylo těžce zraněno a dalších třicet lehce. Obyvatelé Irkutska se obávají rudého teroru a s legionáři sympatizují, možná proto je jejich město ušetřeno.

Sibiřská magistrála se utápí v chaosu. Jakoby nestačilo, že zuří občanská válka, ještě táhnou krajem ozbrojené bandy. Všude se loupí, střílí, vraždí a znásilňuje. Do tohoto zmatku přijíždí disciplinovaní českoslovenští legionáři, kteří mají jediný cíl – probít se do Vladivostoku a odtud podniknout plavbu kolem světa zpátky domů. Jenže to už jim bolševici vyhlásili otevřené nepřátelství. Lidový komisař vojenství L. D. Trockij dokonce rozesílá všem sovětům telegram, který zní: Každého Čechoslováka, který bude ozbrojený přistižen na železnici okamžitě zastřelit. Každý ozbrojený vojenský ešalon vyvést z vagonů a zavřít do zajateckého tábora.

Většina mužů,vstupujících do československých legií, prošla výcvikem Rakousko-uherské armády a formálně zůstávali občany Rakousko-uherské monarchie. Tím se z nich stali dezertéři a na jejich hlavu byla vypsána vysoká odměna. Pokud by některého z nich chytili, byl by popraven.

Malé jednotky se postupně spojují a vzniká z nich Československá střelecká brigáda, která je při ruské letní ofenzivě roku 1917 nasazena na frontu u Zborova. Po šesti hodinách tvrdých bojů prolomí Čechoslováci nepřátelskou frontu v celém úseku. Brigáda si může kromě dalšího vítězství může připsat přes 3000 zajatců, 15 děl a velké množství zbraní. Sověti nastoupí s ofenzivou, ale demoralizovaní rudí vojáci nemají proti brigádě šanci.

Koncem roku 1917 vzniká československý armádní sbor, který už čítá přes 38 000 dobrovolníků. Ten je v době vypuknutí ruské říjnové revoluce na Ukrajině, kde se rozhoduje o jeho dalším osudu. T. G. Masaryk, vedoucí představitel zahraničního odboje rozhoduje, že legie se dopraví do po sibiřské magistrále do Vladivostoku. Především ale potřeboval legii na Sibiři, jako pádný argument při jednání s vítěznými spojenci o vzniku samostatného státu.

Podle Penzské dohody měli legie během cesty odevzdávat přebytečné zbraně. Hlavně ale dohoda umožňovala další přesun vlaků na východ. V železniční stanici Penza odevzdávají legie tisíce pušek, stovky kulometů, děl, automobilů, koní a čtyři letadla. Jenže řada jednotek vidí ve smlouvě zradu, která je má odzbrojit a vydat na pospas nepříteli a rozhodne si zbraně ponechat. K prvnímu ozbrojenému střetu dochází v květnu 1918 v Čeljabinsku. Legionáři se vzbouří zahraničnímu velení a rozhodnou se do Vladivostoku probít na vlastní pěst. Nové velení určí demokraticky vlastním mužům.

Legie je rozprostřena na 8000 kilometrech od Penzy až k Vladivostoku. 43 dní trvají krvavé boje proti přesile. Ruské vojsko je demoralizované a legie věří, že bojují proti nepříteli, který je chtěl odzbrojit a vydat jako zrádce. Netrvá dlouho a legie získává kontrolu téměř nad celou sibiřskou magistrálou.

Svůj úkol považují za splněný až v říjnu 1918, kdy byl vyhlášen samostatný Československý stát. Jsou unavení boji a jediné co chtějí, je vrátit se domů. To se jim povede až v únoru 1920, kdy je konečně uzavřeno příměří mezi legií a bolševiky, které zaručuje plynulé nalodění jednotek ve Vladivostoku. V Rusku padlo 4112 legionářů, 56 500 se jich vrátilo.

Českoslovenští legionáři se díky své odvaze stali pojmem. Ztělesněním sokolských, národních a morálních ideálů. T. G. Masaryk o nich napsal: Bez Sokola by nebylo legií, bez legií by nebylo Československa.

Autor: Zdeněk Kolbuch

autor: pitrs
rubrika: Nezařazené
Ohodnoť článek:
GD Star Rating
loading...

Komentáře nejsou povoleny pro tento příspěvek.