Human Clones
Klonování lidí, dobrý nebo špatný nápad?Zdroj: Profimedia

Zázrak klonování aneb co nám hrozí, když si člověk hraje na Boha.

4.0/5
Hodnocení:

Velkou kapitolou vědeckého výzkumu v oblasti biologie je klonování. Dnes už neexistuje reálná technická překážka, která by nám zabránila projekt klonování čehokoliv a kohokoliv uskutečnit. V podstatě to, čeho dosáhli vědci ve filmu Jurský park, už dnes zas taková fikce není. Všichni víme o naklonované ovci Dolly, která se stala mediální hvězdou. Ale právě na Dolly se ukázalo, že vědci mají v metodě klonování ještě hodně co dohánět, a že v klonovaných organismech můžeme čekat lecjaké skryté potíže. Dolly totiž příliš krásný život nevedla. Trpěla bolestmi kloubů a zemřela ještě dříve, než se jí podařilo dosáhnout dospělosti.

Stále častěji vyvstává otázka možnosti klonování lidí! Nikdo se k ní zatím nechce moc vyjadřovat, protože jde o příliš ožehavé téma, ale je téměř jisté, že k tomu dříve nebo později dojde. Absolutní zastánci klonování, kteří stírají všechny etické hlasy proti, nedávno přišli s novým argumentem na obhajobu produkce klonů a sice „klonování jako forma léčby absolutní neplodnosti“. Tento argument se zdá být mnohem přijatelnější. Je pochopitelně optimální mít dítě přirozenou cestou. Pokud to není možné, existuje řada postupů asistované reprodukce, které jsou schopny vyřešit i velmi komplikované případy. Vyskytují se však situace, kdy ani tyto techniky nemohou pomoci. Jde o případy, kdy jeden (výjimečně oba) z partnerů neprodukuje vůbec žádné pohlavní buňky. A děti chce mít v podstatě každý, tak proč nevyhovět. Zde by mohlo k řešení přispět právě klonování. A už nyní není poptávka malá …

Jistě Vás logicky napadne, zda nový naklonovaný jedinec bude naprosto shodný s originálem. Na to existuje jasná odpověď – ne, nebude. Zcela jasným důkazem jsou jednovaječná dvojčata. Ta zná snad každý z nás, a každý jistě potvrdí, že nejsou absolutně stejná a v některých případech se jejich osobnost projevuje velmi odlišně. U identických dvojčat je biologický materiál (jádro, cytoplazma), ze kterého jsou jejich těla složena, absolutně stejný. Obecně vyrůstají ve stejném prostředí a stejná je i jejich výživa. I kdyby se vědci při klonování snažili sebevíc, stejnou situaci nenavodí. S velkou pravděpodobností bude odlišný cytoplast (vejce zbavené jaderného materiálu), do kterého se jádro přenese. Zdá se, že i místo v děloze, kam se embryo implantuje, ovlivňuje to, jak bude jedinec vypadat. Stejná nebude ani fyziologie matky, ani její výživa. To všechno se ukázalo i u naklonované kočky, jejíž chování je zcela odlišné od chování dárce jádra. A to nemluvíme o vzhledu.

Navíc u naklonovaných zvířat se zcela jasně ukázalo, že vykazují genetické deformace, předčasně umírají nebo trpí nemocemi včetně zhoubného bujení. Podle údajů Roslinského institutu připadá na jedno normálně se vyvíjející klonované embryo přibližně 300 embryí jevících nejrůznější defekty. Vědci z Duke University Medical Center v Severní Karolíně nedávno oznámili, že už pravděpodobně znají příčinu těchto potíží. Má jí být jeden specifický gen, který je odpovědný za kontrolu růstu buněk. Tento gen je součástí genetické výbavy buněk a sleduje, zda buňka roste správně. Pokud však chybí nebo je vyřazen z provozu, může to mít za následek mimo jiné také vznik rakovinných nádorů. Při normálním pohlavním rozmnožování získá potomek tento gen od každého z rodičů. U zvířat je pak jeden z těchto genů „vypnut“. Mechanismus klonování však je výrazně odlišný, což často způsobí, že zbývající aktivní gen nepracuje správně. Právě to je příčinou odchylek u klonovaných jedinců.

Zatím veškeré poznatky, které máme, jasně naznačují, že pustit se do klonování člověka je velmi riskantní a především neetické. Ze sta klonovacích pokusů se narodí jedno až tři mláďata. Analogicky to znamená mít od dárkyň (žen) 100 vajec na jedno naklonované dítě. Navíc většina klonovaných embryí zanikne u zvířat během březosti. Může to být hned na začátku, může to být ale třeba až ve druhé polovině. Bylo by totéž akceptovatelné i u žen? Určitě nejzávažnější je ale to, že se klony velmi často rodí až s dvojnásobnou váhou oproti přirozeně počatým jedincům (syndrom velkých mláďat) a bezprostředně po narození umírají na různé komplikace. Nedávná studie japonských vědců ukázala, že délka života klonovaných myší je oproti jedincům kontrolní skupiny přibližně poloviční. Pak začaly zvířatům selhávat různé orgány. To by bylo u lidí absolutně neakceptovatelné.

Dalším argumentem proti klonování je samotná jeho podstata: Klonování je experiment. A pokusy, jejichž předměty jsou lidské bytosti, nejsou přijatelné bez jejich svobodného a dobrovolného souhlasu. V případě klonování lidských bytostí je nemožné usilovat o souhlas, protože ten, kdo by tento souhlas dal, se objeví jako výsledek experimentu. Tedy základní lidské právo, aby se člověk nestal rukojmím někoho jiného v rámci manipulaci života a zdraví, je zpočátku porušen.

Neméně nemorální je touha naklonovat člověka, aby se rozebral do geneticky kompatibilních orgánů a tkání. V neposlední řadě je ostudné vytvořit člověka za účelem uspokojení něčího rozmaru mít dítě s určenými parametry.

Průzkumy ukazují, že naprostá většina (70%) dotázaných v USA je striktně proti klonování lidí a pouhých 7% s klonováním souhlasí. Hlavní důvody negativního přístupu jsou náboženské, dále nepřípustné zasahování do lidské výjimečnosti, také nebezpečnost technologického postupu a zneužití klonování. A co si o klonování myslíte vy?

autor: Ondřej Dunda
rubrika: Věda a technika
Ohodnoť článek:
GD Star Rating
loading...

Komentáře nejsou povoleny pro tento příspěvek.