Povídka: Metrem na hotel

Menu

Co je nového?

Povídka: Metrem na hotel

Sdílení
Text: Horymír Dudák, Foto: Pexels, Depositphotos

Bylo to už moje třetí rande za poslední dva týdny, rozehrál jsem tu hru na všechny strany a očekával výsledky z jednotlivých „utkání“. Ten večer to ale za moc nestálo, ta čerstvá diplomovaná specialistka totiž sežrala všechnu moudrost světa, a tak jsem se vracel domů sám.


Posledním nočním metrem jsem jel bez nálady a unavený, dokud mou pozornost neupoutala dlouhovlasá mladá slečna v černých šatech. Znáte ten prostor u dveří, kdy se vestoje opřete o tvrzené sklo v jedné polovině dveří a někdo jiný v druhé polovině…

Reklama


Opírala se lopatkami o velký plán metra a prsila se jak jen to šlo. Opřený proti ní jsem sledoval její přiopilý úsměv, rozcuchané dlouhé hnědé vlasy a povolený výstřih. Balancujíc na vysokých podpatcích černých lodiček lacině a lačně koukala po všech mužích ve vagonu. Určitě jsem nebyl sám, koho napadlo, že by si tahle připitá „kancelářská krysa“ dala říct přímo v jedoucím metru, ale k ničemu takovému samozřejmě nedošlo.

Původně jsem potřeboval jet až na konečnou stanici Háje, ale ta napitá, před několika hodinami jistě velmi elegantní slečna, vystoupila už na Vyšehradě. Sama.

Ta její chuť na sex, kterou dávala všem chlapům v metru nepokrytě najevo, přišla i na mě. A tak jsem nazdařbůh vystoupil taky. Zamířila ke dveřím vestibulu a já za ní. Přešla lávku přes magistrálu a já asi s desetimetrovým odstupem kráčel pořád za jejími jehlami, které ťukaly i škrábaly o asfalt chodníku.


Povídka: Zkušená bruneta

Reklama


Cíl cesty té nadržené cestující byl překvapivý. Recepce hotelu Corinthia Towers. Nevím, co jsem si od toho sliboval, kromě pravděpodobné ostudy, ale nakonec jsem to zkusil. Prošel jsem stejně jako ona halou až k výtahu coby ubytovaný host. Nastoupil jsem spolu s ní do výtahu, tlačítkem urychlil zavření dveří a podíval se jí do očí.

„Dobrý večer.“ zahrál jsem si na slušňáka.„Ahoj, my jsme spolu jeli metrem, viď?“ usmála se, opět lacině.

Místo odpovědi jsem udělal krok k ní, zasunul frajersky palec do kapsy svých kalhot a trochu se prohnul v zádech, abych zamaskoval svou nejistotu. Uchichtla se, ale to už výtah zastavil. Vystoupili jsme v jednom z levnějších (nižších) pater a došli k jejímu pokoji. Najednou jí moje přítomnost nebyla až tak příjemná, začala se zdráhat. Přece jen jsem byl úplně cizí člověk. Došli jsme tedy až na konec chodby, kde už nebyly pokoje, ale pouze jedny dveře do technického zázemí hotelu. Tam konečně mohla urvat svoje touhy ze řetězu.



Černé šaty nechala spadnout na zem, rozepla si černou hladkou podprsenku a ukázala mi celkem pěkná céčková prsa. Potěžkal jsem je i pomačkal a kleknul si před ní. Klasické kalhotky tělové barvy skrývaly vše, tak jsem jí je odtáhl od těla, přejel po nich nehtem, oběma rukama pořádně zabral a roztrhnul je skoro vejpůl. Byla vyholená, jen s tenkým proužkem. Okamžitě jsem se pod ten proužek s chutí vrhnul.


Povídka: Zelený svetr



Moc dlouho jsem se jejímu klínu nevěnoval. Už jsem měl takovou chuť to celé dokončit, že jsem si stoupnul, abych mohl konečně zasunout něco jiného a někam jinam než jen prsty do kapsy u kalhot. Vytáhl jsem svoje prokrvené nádobíčko jenom skrz rozepnutý zip. Opřel jsem tu alkoholem čpící slečinku zády o stěnu, přizvedl jí jednu nohu a pustil se do práce.
To co následovalo, bylo lepší než gigabajty a gigabajty porna. Hekala a řvala na celej hotel jako zkušená kurtizána. Neřekla sice jediný slovo, ale přinejmenším půlka patra věděla, co se na chodbě odehrává. Ty její (pa)zvuky mě ohromně vzrušovaly a po chvíli jsem svoje dílo dokončil. Jenže opilá slečinka ještě neměla dost, hekala si pro sebe pořád dál a zasunula do sebe celou svou dlaň až po zápěstí.

Byla u toho dost komicky zkroucená. Po několika sekundách zakřičela, zhroutila se na zem a znečistila část chodby. Byl to pro mě zajímavý šok a byl jsem rád, že jsem to neschytal já, ale jenom hotelový koberec.

„V pohodě?“ zeptal jsem se starostlivě. Nepřítomně kývla a pomalu začala vstávat. Oblečení nechala ležet na místě a po pár krocích se zamkla ve svém pokoji. Sebral jsem její svršky, položil je za dveře pokoje č. 217 a vyrazil na zastávku nočního autobusu. Metro už nejezdilo.

Napište váš názor

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Využíváme Akismet k redukci spamu. Zjistěte více.

Přidat na Seznam.cz
Top