Krasavec, o kterém na začátku jeho kariéry jeden producent prohlásil, že je tak krásný, že nikdy neprorazí. Neměl pravdu. Z Alaina se stal francouzský sexsymbol filmového plátna. Ženy mu padaly k nohám a on se nebránil. Jeho tvář si mnohé představovaly večer před usnutím a toužily po něm. Povaha tohoto bouřliváka se mnohdy promítala i do jeho filmů, kterým vždy propůjčil své charisma. A nejednou filmy zasáhly i do jeho života.
Alain Delon, který letos oslaví 84. narozeniny, je umělec tělem i duší. Geniální francouzský herec ale v běžném životě nepatří zrovna mezi Mirky Dušíny. Láme ženám srdce na potkání, občas se zaplete do nějakého maléru a pro urážky nechodí daleko. Do velké míry se na tom určitě podepsalo jeho dětství.
Už když se v listopadu roku 1935 na předměstí Paříže narodil, jeho maminku Edith lidé na ulici často zastavovali, aby jí řekli, jak má krásného syna. Ona ale nesnesla, aby na něj sahali, takže když se s malým Alainem procházela v parku, pověsila na kočárek ceduli s nápisem: „Koukejte na mě, ale nedotýkejte se mě!“ Za to, že se stal hercem, vděčí především svému uhlazenému zevnějšku.
Rodiče se rozvedli, když mu byly čtyři roky. Oba dva si pak našli brzy nové rodiny a on mezi nimi pendloval.
„Na jedné straně můj otec, na druhé matka. Každý na svém břehu a já mezi nimi jako ostrov. Sám,“ řekl zahořkle a poněkud naštvaně herec, o kterého se jeho biologičtí rodiče začali znovu zajímat, až když byl slavný.
Ani během dospívání to nebylo o moc lepší. O jeho nápravu se snažili v internátních školách, odkud ho ale často vyhazovali. Nic nepomohlo. Protloukal se světem, vyzkoušel si různá povolání – byl vrátný, myl nádobí, dělal obchodního úředníka.
Co je rozchod, opuštění a samota poznal ve svém životě moc brzy. Pochopil také, že se z toho dostane jedině tím, že uteče, a proto odešel v sedmnácti do války v Indočíně. Jenomže plnoletost byla až od jedenadvaceti, a tak potřeboval souhlas rodičů – jeho vlastních. Podepsali bez váhání. Jako by se ho chtěli zbavit definitivně.
„Sedmnáctileté dítě se neposílá do války!“ řekl Delon o složitém životním období, které mu pomohlo konečně dospět.
Po třech letech strávených u námořnictva se Delon vrátil do Francie, kde nejprve pracoval jako číšník. Zásadní kariérní zlom se dostavil v roce 1957, kdy si ho na festivalu v Cannes všiml jistý hledač talentů. Ten mu nabídl štěk ve filmu Když se do toho plete žena. A do roka hrál již hlavní role. To byla osudová příležitost, která mu otevřela dveře do velkého světa filmu. Do Cannes se přitom dostal náhodou, když jel doprovodit svoji známost, herečku Brigitte Auber.
Celebrity versus zákon aneb když se hvězdám nedaří
Typickými rolemi, do kterých byl Alain Delon obsazován, byly postavy rázných, chladnokrevných a osamělých mužů. Často hrál policisty, šlechtice a milovníky, ale také muže pohybující se za hranicí zákona, jako gangstery, zloděje nebo vrahy.
Dlouho patřil spolu s Jean-Paulem Belmondem k nejoblíbenějším hercům a jeho pozici neohrozily ani skandály či milostné románky. Stal se držitelem Césara za vynikající ztvárnění role alkoholika Roberta Avrancha v psychologickém dramatu Náš příběh. Za své celoživotní dílo byl oceněn Zlatým medvědem na MFF v Berlíně 1995.
Do žen se mladý Francouz začal zamilovávat už v poměrně útlém věku. Nikdy neměl problém ani zábrany nějakou dívku či dámu oslovit. Už v útlém věku projevoval zájem o vyspělejší ženy. Jeho první vážnou známostí byla rakouská herečka Romy Schneider, kterou roku 1959 dokonce požádal o ruku. Jelikož ale na Alaina praskl románek s německou zpěvačkou Nico Paffgen, začala Romy od sňatku s hercem couvat. Nakonec to ale byl Delon, kdo vztah ukončil.
Když jednou během roku 1963 přišla Romy domů, našla na stolku kytici růží a lístek, ve kterém stálo, že ji opouští. Záhy poté se herečka ze žalu pokusila o sebevraždu.
Když si o rok později vzal svou první ženu Nathalii, upřímně doufal, že s ní bude celý život. Osud tomu ale chtěl jinak. Nathalie se chtěla rozvést. Alain na jednu stranu toužil po opravdové lásce, ale na tu druhou dělal všechno proto, aby ji ztratil. Nikdy netajil svoje flirty, miloval prostě krásu ženského těla. Postelí mu prošla spousta žen. Dlouhou dobu usiloval i o Claudii Cardinale a spekulovalo se také o Brigette Bardot. Ale vždycky to skončilo podobným scénářem – všechny ženy Alaina opustily. I jeho manželky Mireille Darc a Rosalie van Breemen.
O jeho bisexualitě se v době jeho největší slávy spekulovalo doslova dnes a denně. Ostatně stejně jako jeho filmový kolega Jean Marais se svou náklonností k mužům ani nikdy netajil.
O italském režisérovi Luchinu Viscontim, kterému Delon vděčí za mezinárodní úspěch, prohlásil: „Neuplyne den, ve kterém bych na Luchina nemyslel…“
Podobně citlivě se ve své biografii vyjádřil na adresu scenáristy Jeana Cau či producenta Georgese Beaumea.
Po pohřbu své ženy Mireille Darc 1. září 2017 ztratil Delon chuť žít. „Mireille byla žena mého života, bez ní už má existence nemá smysl,“ svěřil se Alain francouzskému tisku, který od té doby nepřestává spekulovat o jeho sklonech k sebevraždě. Místem jeho posledního odpočinku by se měla stát kaple, kterou si nechal postavit v parku za svým domem. „Byl jsem malý, divoký netvor,“ řekl o svém mládí. „Život mi už moc nepřináší, někteří lidé se mi hnusí. Nerespektují se a nedrží slovo. Záleží jen na penězích. Vím, že tento svět opustím bez lítosti.“
Napište váš názor