Načasování české premiéry vyšlo novince Zelená kniha skvěle. Víkend před premiérou se stala filmem roku podle americké filmové akademie, Oscara k tomu získal i její scénář a herec Mahershala Ali. A o problematičnosti této volby se debatuje i dnes, kdy film už řadu dnů hrají všechna tuzemská kina.
Oceněný Ali si zahrál Dona Shirleyho, skutečného pianistu, který se v roce 1962 vydal na turné po americkém Jihu. A to i přesto, že věděl, že jeho černá barva pleti bude řadě místních vadit. Jako řidiče a bodyguarda si najal Italoameričana Tonyho Vallelongu, jehož syn Nick patří ke třem scenáristům filmu.
V podání Vigga Mortensena vypadá Tony jako prostořeký sympatický buran, s jehož rasismem to nebude tak hrozné. I když v úvodu vyhodí skleničky, z nichž pili černoši, dobře placenou práci u černošského hudebníka přijme. Do konce filmu se s ním skamarádí na celý život, přestože je Shirley vykreslený jako distingovaný pedant, jenž Tonyho stále opravuje, a potřebuje školu, jak si užívat života.
Nechme stranou stížnosti Shirleyho příbuzných, že film s nimi nikdo nekonzultoval – tvůrci o nich prý nevěděli – nebo někdejší protimuslimské tweety Vallelongy mladšího.
V kině samotném víc vadí fakt, že Zelená kniha, pojmenovaná podle příručky pro černošské motoristy na americkém Jihu, na rasové problémy nahlíží opět z bělošského pohledu. A že 130minutová jízda po vyježděné žánrové cestě vůbec nepřekvapí, protože její dva hrdinové se vyvíjejí jen málo, naprosto očekávatelně a zároveň ne zcela přesvědčivě.
Peter Farrelly je režisér lidových hitů devadesátých let Něco na té Mary je a Blbý a blbější. Z tohoto pohledu by Zelená kniha mohla diváka uspokojit jako na Farrellyho nečekaně slušný, divácký, úsměvný buddy movie, a díky výpravě a chytlavému soundtracku i jako příjemné retro pro oko i pro ucho.
Tenkrát v Hollywoodu: Tarantinova óda na továrnu na sny v prvním traileru
Nijak pronikavá a podivně nostalgická pohádka propaguje vzájemnou toleranci a hluboký problém popisuje tak, aby nerozčílila ty, kteří o něm nechtějí nic moc vědět.
Takové filmy, lichotící bílému publiku, aby se cítilo lépe, by ale neměly dostávat Oscary.
Akademici měli na výběr ještě jeden retro film o skutečném černošském muži v bigotním prostředí a jeho přátelství s bělošským kolegou, BlacKkKlansman. Ten falešně nechlácholí, že někdejší rasismus je už pasé.
Jak se líbil oscarový snímek vám? Nebojte se podělit o váš názor v diskuzi!
Napište váš názor