Hrad Křivoklát – nejslavnější historické vězení „hostil“ ve svých zdech celou řadu osobností. Jednou z nich byl slavný podvodník ze dvora císaře Rudolfa II, legendární alchymista Edward Kelley. Právě ten prožil na hradě, nalézajícím se na soutoku Berounky a Rakovnického potoka, nejkrutější chvíle svého života.
Edward Kelley se narodil v anglickém Dencesteru v roce 1555 a jeho původní jméno bylo Edward Talbot. Ve své rodné zemi byl dost profláklým podvodníčkem, o čemž svědčily jeho uši. Už v mládí v Leicesteru mu je totiž usekl kat právě za podvody.
V roce 1573 se Kelley pod falešným jménem zapsal ke studiu na Oxfordu, jenže nikdy žádnou školu nedokončil. To mu ovšem vůbec nebránilo, aby vykonával práci notáře nebo lékárníka.
Od lékárnictví už pak byl jen krůček k alchymii. Traduje se, že Kelley na anglickém venkově navíc nalezl rukopis o alchymii a projekční prášek, nezbytnou alchymistickou rekvizitu. Obojí mu pomohlo v cestě na výsluní. Ovšem v tuto chvíli už ho v Anglii pálí půda pod nohama, protože zde už jsou jeho podvody odhaleny. Musí tedy uprchnout. Cílem jeho cesty je dvůr Rudolfa II.
Ještě před samotným pobytem v Praze Kelley působí na dvoře jihočeského magnáta Viléma z Rožmberka. Podaří se mu nemocného šlechtice vyléčit a tak se zvěsti o jeho umění dostanou až k uším Rudolfa II. Císař má pro podobné učence a šarlatány slabost a tak se Edward Kelley roku 1584 představuje na jeho dvoře. Na Rudolfa udělal velký dojem. Svým zjevem totiž Kelley přímo fascinoval – byl vysoký, štíhlý s hustým plnovousem a vlasy připomínal černokněžníka (dlouhými vlasy se snažil zakrýt uříznuté uši). Jeho první představení před císařem dopadlo nad očekávání dobře, protože Kelley pomocí své speciální rtuti promění kov ve zlato.
Císař byl ohromený. Výřečný alchymista ho okouzluje svými znalostmi a tak je mu na žádost císaře brzy udělen šlechtický titul, s čímž bylo spjato i vlastnictví nějakých statků v Čechách. Z Edwarda Kelleyho se tak stává pán z Imany a v jeho majetku je tvrz, mlýn, pivovar a 12 domů. Ovšem to, že ovládá transmutaci, tedy přeměnu jedněch prvků v druhé, ale musí Kelley dokázat před speciálně ustavenou odbornou komisí, která byla svolána do domu učence Tadeáše Hájka z Hájku.
Císař už je zaslepený vidinou bohatství a alchymista se rozhodl přesvědčit ho prakticky a nikoli sliby jako ostatní.
Vypráví se, že v jedné místnosti Hájkova domu, které tvořily velký alchymistický komplex, nechal přinést obrovskou bednu. Jakmile ji sluhové otevřeli, ustoupil Kelley teatrálně stranou a vytáhl z ní alchymistické náčiní k posouzení. Poté přistupuje k výrobě zlatého prášku, ovšem ještě předtím si vymíní, že všichni z místnosti musí odejít včetně císaře. Prý by ho to rušilo v soustředění.
Tři nejšílenější římští císaři: Krutý Tiberius, psychopat Caligula a pomatený Nero
Seance trvala neobyčejně dlouho, ale alchymista nakonec skutečně nese v kelímku zlatý prášek. Rudolf byl nadšením bez sebe.
Že by to byl zázrak? Ovšemže ne – bedna vychytralého alchymisty měla dvojité dno a obsahovala kelímky se zlatým práškem.
Kelley v té době prožívá šťastné období. Ožení se a narodí se mu syn. Jeho kariéra dvorního alchymisty však pomalu ale jistě upadá. Rudolf po něm totiž chce trvalý přísun zlata. Angličanovi se daří císaře balamutit zhruba tři roky, ale zlato nepřibývá. Navíc alchymista nechce nic ze svého tajemství výroby zlata prozradit a nikdy před nikým žádnou proměnu nepředvede.
Pohár Rudolfovy trpělivosti přetekl v roce 1591. To Kelley v souboji zabije váženého občana, který měl údajně odhalit jeho potupné tajemství – uříznuté uši a i důvod, proč se mu to stalo. Císař však už dříve všechny souboje zakázal a Kelleymu nezbylo nic jiného než prchnout z Prahy a ukrýt se v jižních Čechách. Rudolf však za ním posílá trestnou výpravu s hrozbou trestu smrti pro každého, kdo mu na útěku pomůže.
Rembrandt: Geniální malíř, obdivovaný i kontroverzní
Alchymista se díky liknavému postupu trestné výpravy dostal až do Soběslavi. O jeho přítomnosti se však dovídá rychtář a nechá Kelleyho zatknout a ostříhat, aby byla usnadněna jeho identifikace. Vše pak postupuje rychle a Edward Kelley je dne 6. května 1591 převezen na Křivoklát. Vladař nemá s alchymistou žádné slitování. Zajatec je vsazen přímo do křivoklátské věže. Ovšem nemíní se tak lehce vzdát. Zpočátku předstírá nevinu, chová se jako ukřivděný člověk a nespravedlivě odsouzený. Odmítá jíst, až k němu musí nakonec přivolat doktora. Mezitím byla svolána komise, která měla posoudit alchymistovu odbornost. Kelley celou dobu mlžil a ke komisi se choval zpupně a pohrdavě. Věc však pro něj nedopadne dobře a musí zůstat ve vězení.
Po třech letech žaláře se Kelley rozhodl, že z křivoklátského vězení uteče. Svůj útěk ale nemá důkladně promyšlený a jakmile se zavěsí na provaz, po kterém se chtěl spustit dolů z věže, lano se trhá. Při pádu si Kelley rozdrtil nohu. V pražském špitále mu ji museli amputovat a po zahojení dostal dřevěnou protézu.
Císař mu zřejmě za prožitá příkoří uděluje milost, ovšem podvodníček Kelley toho okamžitě zneužívá. Obratnými půjčkami opět přichází k majetku a utíká z Prahy do Mostu za svou manželkou. Jenže ta už má svého muže po těch letech útrap dost. Podílí se pak na vydání nového zatykače na Kelleyho za útěk z Prahy.
Utrpení, bolest a strašlivá smrt: Středověká justice byla opravdu krutá
Alchymista nemá štěstí – přestože po amputaci stále trpí bolestmi, zavřou ho do věže mosteckého zámku. I zde se nevzdává a spřádá plány na nový útěk. Ten však skončí ještě tragičtěji než ten první. Kelley po dopadu na skálu přichází i o druhou nohu. Její následnou amputaci už psychicky neunese a dne 1. listopadu 1597 ve věku 42 let spáchá sebevraždu. Otráví se jakousi tinkturou ze svého alchymistického nádobíčka.
Jeho tělo později dva hrobníci bez pohřbu zakopají – snad do díry pod věží, v níž Edward Kelley strávil smutný zbytek života. Někteří hledači senzací ale tvrdí, že je pohřben v jeskyni na úpatí mosteckého kopce Hněvína.
Napište váš názor