Zbraně ztichly. V zákopech se povalují rozedrané uniformy spolu s odhozenou výstrojí a mrtvými těly. Válka skončila. Svět se raduje, ale někteří vojáci ještě bojují. Nevědí o skončení války, nebo to nechtějí vědět…
Hiró Onoda – vzdává se třicet let po skončení války
Student Hiró Onoda bez rozmyslu narukoval do Druhé světové války, aby bránil svoji zem a likvidovat její nepřátele. Absolvoval záškodnický výcvik, který by mu mohli závidět i Britské speciální jednotky. Jeho tělo se zocelilo a duše se naplnila nenávistí ke všem nepřátelům. Těsně před tím, než nastoupí na frontu, mu dá jeho matka samurajskou dýku, aby nikdy nezapomněl na svůj domov. „Kdyby tě opustilo válečné štěstí a padneš do zajetí, bez váhání se tou dýkou zabij.“, řekne mu na rozloučenou.
Hiróvo stanoviště je na filipínském ostrůvku Lubangu, kde se skrývá od podzimu 1944 až do března 1974. Japonsko už dávno podepsalo kapitulaci, ale to on nechce akceptovat. Ignoruje zprávy o ukončení války jako proradnou americkou lest, která ho má donutit složit zbraně. On je silný. Na ostrově strádá, ale jeho morálka císařských vojáků je neoblomná. Ač je úplně sám, vychází každý den z úkrytu a pátrá po neexistujícím nepříteli. Samozřejmě pravidelně cvičí a plní různé úkoly, které si sám zadal.
Vzdá se, až když dostane přímý rozkaz od svého nadřízeného, který je naštěstí ještě naživu. Hiró se na ostrově ukrýval neskutečných třicet let a ani jednou nezapochyboval o svém poslání. Po příchodu domů nevydržel civilizační tlak a zbytek života prožil na samotě, kde o své zkušenosti napsal knihu Moje třicetiletá válka, která rozhodně stojí za přečtení.
Riley Rumply – voják bez paměti
Píše se 1. ledna 1863 a generál Rosencranc táhne s 50 tisíci muži proti jižanskému generálovi Bragovi, který disponuje stejným počtem mužů. Schyluje se k jedné z největších bitev války severu proti jihu.
Na straně severu stojí s puškou v ruce i seržant Riley Rumply. Boj zuří všude kolem. Vojáci padají k zemi po stovkách a zem rozechvívají výstřely z děl. „Používají se těžký laufy, a když to práskne vedle vás, je to šílený masakr.“, dočítáme se ze zápisu vojáků. Právě k takovému masakru se nachomítne i Riley Rumply. Ohluchne, ztratí vědomí a padne do tratoliště vlastní krve. Saniťáci ho prohlásí za mrtvého a nechávají ho ležet tam, kde padl.
Probere se až za dva dny uprostřed noci. Odplazí se z bojiště a časem se dostává až do městečka Waukegan, kde ho přijme rodina místního lékaře. Jeho zranění se rychle hojí, jenže s pamětí je to horší. Nevzpomíná si, kdo je, ani odkud přišel a tak po uzdravení zůstává u lékaře a pomáhá mu s domácností. Svoji výzbroj odkládá až rok po občanské válce. Po dalším roce se mu pomalu začne vracet paměť, založí si vlastní živnost a později se i ožení s místní dívkou.
Saburo Sakai – ESO japonského letectva
16. červen 1942 je pro Sabura Sakaiho šťastný den. Sestřelí čtyři nepřátelské stihače a pokoří tím svůj osobní rekord. Saburo je sice původním povoláním farmář, ale jakmile vzlétne, stává se z něj nepřemožitelné ESO – král v oblacích, kterému je záhodno se obloukem vyhnout. Za svoji kariéru pilota prodělal 220 operačních letů a sestřelil 64 nepřátelských letounů. Po útoku na Pearl Harbor se stává doslova legendou. Na čas ho sice zastaví válečné zranění, po kterém prodělá náročnou operaci a nosí pásku přes oko, ale i tak se brzy vrací do kokpitu a sestřeluje jedno letadlo za druhým.
15. srpna 1945 podepisuje japonský císař kapitulaci. Ve stejný den Saburo i přes zákaz vzlétne a sestřelí letoun B-29. Po návratu na základnu chce vzlétnout znovu a přidat si další zářez na pažbu. Jeho spolupracovníci musí použít násilí, aby ho zastavili.
Nevěří, že válka skončila. Nemůže… Je jedním z mála japonských pilotů, který neskončí svůj život při sebevražedném útoku a je to pro něj velká potupa. Chce ještě alespoň jednou vzlétnout a zabít se se ctí – marně. Po zbytek života dělá taxikáře a v roce 2000 umírá.
Napište váš názor