Vstup do Osvětimi v Polsku
Vstup do Osvětimi v Polsku.Zdroj: Profimedia

Nejslavnější úspěšné útěky z nacistických táborů smrti.

5.0/5
Hodnocení:

Během druhé světové války vznikaly na Němci okupovaném území koncentrační tábory, které měly sloužit jako pracovní zařízení, ale ve skutečnosti v nich probíhalo masové vyhlazování vězňů. Přitom dostat se do nich nebylo vůbec těžké – stačil špatný původ (Židé a Romové), náboženské vyznání (jehovisté) nebo špatné smýšlení vůči Třetí říši.

Tábory byly přísně střežené zejména proto, aby se ven nedostaly informace o masovém vyhlazování. Pokud se o to někdo jen pokusil, skončil tragicky. Posloužil dozorcům z řad SS jako exemplární případ toho, co se stane s vězněm, který se pokusí utéct – byl mučen před zraky ostatních vězňů. Přesto se našlo poměrně dost odvážlivců, kteří se rozhodli takto riskovat život. Proč? Protože dobře věděli, že nemají co ztratit …

Nejslavnější útěk z koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim mají na svědomí Alfréd Wetzler a Rudolf Vrba. Svůj útěk plánovali několik měsíců. Pomocí ostatních vězňů zbudovali úkryt v hromadě dřeva ve vnější zóně tábora, v místě, kde chodili pracovat. Jednoho dne v dubnu 1944 během prací využili nepozornosti bachařů a skočili do svého úkrytu mezi dřevěná prkna, kde si předem shromažďovali i zásoby. Bylo jim naprosto jasné, že když je najdou, budou odsouzeni k smrti. Ve strnulé poloze pod prkny musí vydržet tři dny. Esesáci je totiž po takové době už nebudou hledat v nejbližším okolí tábora a oni se budou moci odplazit do bezpečí.

Bezprostředně po jejich útěku probíhá v táboře a okolí rozsáhlá pátrací akce. V jednu chvíli je skoro vše ztraceno – k provizornímu úkrytu pod dřevěnou haldou přicházejí dva esesmani a jeden z nich povídá: „Co ta hromada dřeva? Co když jsou schovaní někde pod ní?“ Vězni ani nedutají. Němci přicházejí k hromadě a postupně odhazují prkno za prknem. Ukrytí vězni vědí, že tohle je konec. Nakonec jim ale pomůže nečekaná náhoda. V táboře se totiž rozezní sirény. Esesáci zanechají práce a odklušou v domnění, že vězni byli dopadeni někde jinde. Později se ukáže, že poplach byl falešný, ale nikdo už se k hromadě rozebraných prken nevrátí.

Když byli venku z lágru, boj teprve začal. Koncentrační tábor měl mnoho ochranných věží a táhnul se do obrovské dálky. Dva utečenci se během noci plazili blátem, dny tráví v úkrytech. Mnohokrát jsou na pokraji odhalení. Kvůli vyčerpání dělají chyby, které je mohou dostat na šibenici. Například si spletou v noční temnotě les s veřejným parkem a tráví celý den ukrytí několik metrů od procházejících se rodin. Když je ve křoví objeví děti, zachrání je jen to, že je důstojník považuje za homosexuály a snaží se od nich co nejrychleji své děti odvést. Podruhé jim jde o život během otevřeného střetu s hlídkou. Vyváznou jen tak tak díky říčce, která zmate čich psů.

Když po různých peripetiích dorazili na Slovensko, připomínali spíš lidské trosky. Vlastní matka, se kterou se Rudolf Vrba šťastně shledá, ho nepoznává. Oba zběhové se snaží rychle realizovat záměr, kvůli kterému riskantní útěk podnikli – chtějí podat zprávu o zrůdnostech v Osvětimi a o celém německém vyhlazovacím procesu. Nepočítali ovšem s tím, že svět nechce něčemu podobnému věřit. Jejich výpověď o Osvětimi vejde do dějin jako Vrbova a Wetzlerova zpráva. Prvotním úkolem bylo varovat maďarské Židy, na které se měla vyhlazovací mašinérie zaměřit. Židovská obec ale Maďary nevarovala! Vše se dá do pohybu až o několik týdnů později. Ke slovu se nakonec dostanou osobnosti, jako Winston Churchill a Theodor Roosevelt a další vlivní politici. Dosud odmítali uvěřit, ale svědectví uprchlíků je konečně přesvědčí. Zastavení deportací je zachráněno asi 200 000 Maďarů.

Dalším uprchlíkem je Čech Richard Glazar, kterému se podaří uprchnout z vyhlazovacího tábora Treblinka. Do tohoto tábora přišel v roce 1942. Tehdy byli všichni vězni z nových deportací posíláni rovnou do plynu. Žádné selekce, žádná šance na život. Richard Glazer má však štěstí už od počátku – na dobře stavěném muži utkvělo oko dozorce, který právě sestavoval menší tým na práci. Bez jediného slova vysvětlení, jak to na takových místech chodí, je mladík na poslední chvíli vytažen z řady. Jeho tušení toho, co se děje ve sprchách se v následujících měsících potvrdí.

autor: Hocká Eva
rubrika: Historie
Ohodnoť článek:
GD Star Rating
loading...
  1. Musil Jiří

    Musím uznat, že jakožto historikovi se mi Vaše články líbí slečno Hocká. Tento není vyjímkou.

    S přáním pěkného večera

    Musil J.