Menu

Co je nového?

Blog: Smutný pohled na Hrad aneb viděl jsem film Havel

Sdílení
Text: Jakub Deml, Foto: Bontonfilm

Byl jsem v kině na filmu Havel. Nechci ale film nijak recenzovat, spíš se podělit o myšlenkové pochody, které ve mně zanechal.


Ať už máte osobnost Václava Havla rádi, nebo ne, musíte zcela jistě vnímat jeho historickou roli v našich novodobých dějinách. Přiznám se, že osobně příliš nechápu lidi, kteří na něho plivají a neuznávají ho. Ale každý má právo na svůj názor a já jim ho vyvracet nebudu.


Jde mi ale o něco jiného. Havel je ve filmu vyobrazen jako člověk, pro kterého jsou jeho vnitřní zásady, morálka a touha po spravedlnosti důležitější než osobní prospěch. A to i v krajních situacích, kde by většina z nás zcela jistě selhala. Osobně nedokážu posoudit, nakolik jsou tyto vlastnosti přikrášleny ze strany filmařů, ve skrytu duše ale věřím (anebo vím?), že takový byl i ve skutečnosti.

A já se ptám: Jak jsme mohli po dvaceti letech od Havla zvolit do čela naší země karikaturu v podobě současného prezidenta Zemana? Někoho natolik odlišného od Václava Havla. Někoho, komu pojmy jako spravedlnost nebo morálka neříkají zhola nic. Vyměnili jsme touhu po svobodě za populismus a prospěchářství?

Miloš Zeman byl vždy pragmatický až prospěchářský. Nikdy by neudělal něco, z čeho by neměl osobní prospěch. Vždy se obklopoval lidmi s pohnutou minulostí, ať už se jedná o agenty StB nebo nedůvěryhodné podnikatele. Jeho kampaň před prezidentskými volbami obsahovala špínu, lži a neprůhledné financování. Zkrátka přesný opak Havla, který si raději odepřel svou vlastní svobodu, než aby ohnul hřbet před zlovůlí režimu.


A to je moc smutné. Během jedné generace jsme došli od prezidenta, kterého si vážil celý svět, až po lidskou trosku, u které je lepší, když se o ní nemluví. A teď nemyslím fyzickou trosku (prezidentovo zdraví ponechám stranou), ale trosku duševní. Ať se vám to líbí, nebo ne, ten pán na Hradě je už jen pomstychtivý arogantní člověk, u kterého byste ctnosti prvního českého prezidenta hledali marně.


Je mi tak trochu líto, že jsem polistopadovou euforii zažil jen jako malé dítě, v současné době bych na ni totiž hrozně rád osobně vzpomínal. Asi jste to z mého textu poznali sami, ale stejně to sem na závěr napíšu: Stydím se za svého prezidenta. A mám rád Václava Havla.


Napište váš názor

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Využíváme Akismet k redukci spamu. Zjistěte více.

Přidat na Seznam.cz
Nahoru