Koho při pletí záhonů napadne odložit zahradnický nástroj, sklonit se k těm plevelům a zahlédnout mezi nimi drobný pětidílný květ nádherné, pastelově vlídné rumělkové či modré barvy? Kolik lidí dovede pojmenovat ten neškodný plevel příslušným botanickým názvem drchnička nebo některým z lidových jmen, třeba drhlice, kačení mýdlo, kuřimor, okřek či námožníček?
Je to rostlina křehká a málo nápadná. Neláká opylující včely, ale přesto jiní, možná skromní jako ona hmyzí členové ji prozkoumávají a přetřesou pyl na drobnou blizničku. Když ne, nevadí, drchnička je samosprašná a po čase se její semínka dokáží probudit k nadějnému, i když často jen přízemnímu růstu.
Znovu se objeví na řadě záhonů, kde bude považována za plevel. Znovu se málokdo shýbne a nechá se omámit uhrančivou barevností malých kvítků. Protože plevel, jakkoli neškodící, nemá mezi pěstovanými rostlinami co dělat, řekne si mnohý zahrádkář usilující o dokonalý vzhled svých řádků a úspěšnou úrodu.
Já však ji nedokážu odstranit z blízkosti mé zeleniny proto, že pohled na její barvu mě naplňuje úžasem a radostí z toho, jak umí být příroda něžná.
Je spousta nenápadných lidí, tvorů, rostlin, věcí a jevů, jejichž přehlížením vyprazdňujeme své životy, ačkoli by nás mohli obohacovat. Podobně jako svou rumělkou nebo modří zářící drchnička.
Děkuji za přečtení. Jiří Čepelák
Chcete se také na stránkách Mzone.cz podělit o svůj názor nebo se vypsat z něčeho, co vás trápí? Blogovat můžete i vy! Své příspěvky zasílejte na e-mail redakce@mzone.cz a do předmětu uveďte heslo „Blog“.
Napište váš názor