Svědkové, kteří přežili Osvětim, uváděli stovky případů bestiálních a krutých experimentů na vězních, jejichž vykonavatelem byl lékař SS Josef Mengele. Někdy prý projevoval známku laskavosti, aby vzápětí ve jménu vědy dítě podrobil krutým pokusům.
Pro své kolegy byl ztělesněním ideálního oddaného důstojníka, který se nikdy nezmiňoval o svém osobním životě. Jeho manželka Irene tvrdila, že Osvětim jejího muže změnila. Trpěl prý depresemi a cítil se zajatcem rozkazů, které musel plnit.
Narodil se do spořádané německé rodiny jako nejstarší ze tří synů úspěšného továrníka. Studoval medicínu a antropologii na univerzitě v Mnichově, vídeňské univerzitě a univerzitě v Bonnu. V Mnichově získal doktorát za práci o rasových rozdílech ve struktuře spodní dásně. Po zkouškách odešel do Frankfurtu, kde pracoval jako asistent Otmara von Verschuera na frankfurtstkém univerzitním institutu dědičné biologie a rasové hygieny.
V 21 letech, vstoupil do Svazu frontových vojáků. Tato organizace byla včleněna do SA roku 1939, ale vystoupil z ní, aby se přidal k jednotkám SS.
Jeho nejznámějším působištěm byla Osvětim, kde vystřídal jiného doktora, který onemocněl. V květnu 1943 se stal vedoucím doktorem v romském úseku koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau. Dostal příkaz, aby se zabýval možností, jak uměle zvýšit pravděpodobnost, že žena porodí dvojčata, případně vícerčata. Už na začátku druhé světové války bylo totiž Hitlerovi a jeho poradcům jasné, že i německá žena je těhotná devět měsíců a tak brzy nebude dostatek Němců pro ovládnutí celého světa. Veškerý jeho výzkum se skládal z hrubých operací a značně bolestivých testů prováděných téměř vždy bez narkózy.
Většina dětí, vybraných na jeho experimenty byla z Romů držených v Auschwitzu.
Nejméně jednou se pokusil uměle spojit dvojčata sešitím jejich tepen dohromady. Tento pokus se nezdařil a způsobil vážné zanícení rukou obou dětí.
Mezi jeho další údajné experimenty patří ponořování lidí do kotlů s vařící vodou, aby viděl, jak velkou teplotu může lidské tělo vydržet před smrtí. Vězni, kteří experimenty přežili, byli krátce potom zavražděni kvůli pitvě. Někteří byli pitváni zaživa.
Zajímal se také o trpaslíky. Nalezl liliputánskou hereckou společnost, ve které 7 z 10 členů byli trpaslíci. Často je nazýval „Svojí trpasličí rodinou“ a často na nich také prováděl své experimenty. Byl fascinován jejich strukturou, menšími končetinami a normálním trupem. Mengeleho zájem o znetvořené lidi byl všeobecně známý. Fascinovaly ho zejména anomálie lidské kostry.
Ty chudáky, kteří pro něj byli z anatomického hlediska zajímaví, nechal vyvařit v louhu, aby se zbavil masa a dokonale vypreparoval kostru.
Své oběti si vyhlédl už na osvětimské příjezdové rampě během selekce. Jednou ho zaujal židovský lékař, který měl nápadně velkou hlavu. Nechal si ho zavolat a zjistil, že se jedná o velmi váženého vídeňského profesora medicíny. Velmi vlídně spolu rozmlouvali o odborných záležitostech a Mengele se k němu choval s respektem a úctou. Na druhý den se na jeho stole objevila lidská lebka, která vynikala svou velikostí.
Otřesný je také případ těhotné Ruth Eliasové, kterou nechal porodit dítě, ale měl s ní vlastní plány. Choval se k ní vlídně, ona sama jej popsala jako atraktivního a zdvořilého muže. A tento atraktivní a zdvořilý muž jí po porodu nechal obvázat prsa, aby nesměla dítě kojit. Prohlásil, že je to pokus, jak dlouho vydrží novorozenec bez jídla.
Jednotky SA – „Teror musí být zlomen zase jen terorem“
Ruth dostala mléčnou horečku, točila se jí hlava a otékala. Dítě plakalo a křičelo, až modralo. Marně. Nakonec už jen chroptělo. Mengeleho asistentka Maca Steinbergová se na hrůzný experiment nemohla už dívat. Přinesla Ruth injekční stříkačku s morfiem s tím, že je mladá a musí žít, ale dítě už není životaschopné a za několik hodin zemře. Maca argumentovala tím, že složila Hippokratovu přísahu a musí chránit lidský život, tudíž nesmí zabíjet. Zoufalá Ruth tedy zabila své dítě sama.
I větší operace byly prováděny bez umrtvení. Například odstraňoval kusy z žaludku, jindy to bylo srdce, které bylo odstraněno, opět bez anestezie.
Mengele byl doktor, který se zbláznil kvůli moci, kterou dostal. Nikdo se ho nikdy nezeptal. Proč tenhle zemřel? Proč tenhle zahynul? Nemocné nepočítal.
V dubnu 1945 uprchl na západ jako řadový německý voják. Byl zadržen jako válečný zajatec a držen nedaleko Norimberku. Ačkoliv byl v zajateckém táboře zapsán pod svým jménem, spojenci vůbec netušili kdo je, a tak byl nakonec propuštěn. K tomu mu velkou měrou pomohl fakt, že si nenechal pod paží vytetovat svoji krevní skupinu, což byla pro příslušníky SS povinnost a po válce pak bylo díky tomuto možno příslušníky SS snadno odhalit. Mengelemu naháněly strach procesy s válečnými zločinci. Jeho jméno také padlo při Norimberském procesu a později byli někteří lékaři za podobné pokusy odsouzeni a popraveni. Mengele se proto rozhodl Německo opustit.
Pomocí své rodiny a organizační pomoci bývalých členů SS si Mengele opatřil falešné cestovní doklady a byl převeden přes Alpy do Itálie. Zde byl sice zadržen janovskou policií pro padělané doklady, ale podplatil velícího důstojníka pěti sty dolary. Odtud odplul do Jižní Ameriky a v polovině července se dostal do Argentiny. Se ženou Irenou se rozvedl a roku 1958 si vzal vdovu po svém bratru, Martu. Ona i její syn se přestěhovali do Argentiny, kde se na čas k němu připojili a o pár let později se všichni vrátili do Evropy.
Tank se zrodil za 1. světové války – tady jsou první z nich
Jeho rodina se o něj doma finančně postarala a v 50. letech pracoval v prosperující farmaceutické společnosti. Po tomto krátkém období žil spíše chudě. Roku 1959 uprchl do Altosu v Paraguayi, poté co byl varován, že ho objevili lovci nacistů. Marta se nikdy nesmířila s novým životem a opustila ho. Josef Mengele se později přesunul o něco jižněji do paraguayského Hohenau a poté, od konce 60. let, žil nedaleko Sao Paula v Brazílii až do své smrti roku 1979, kdy dostal infarkt či ho zasáhla křeč při plavání v plážovém městě Bertioga a utopil se.
Byl pohřben jako Wolfgang Gerhard na hřbitově Panny Marie Růžencové v Embu.
Přes mezinárodní snahu chytit jej, nebyl nikdy objeven a žil 35 let skryt pod falešnými jmény. Chycení Adolfa Eichmanna a jeho soud v Izraeli Josefa Mengeleho vystrašil a donutil k častému stěhování. Mosad Josefa Mengeleho na nějaký čas vystopoval, ale Izrael nařídil, vzhledem k navazování přátelských vztahů s Paraguayí, hledat nepřátele blíže k domovu. Nebyl objeven lovci nacistů až do 6. června 1985, kdy bylo nalezeno jeho tělo a díky DNA identifikováno v roce 1992.
Jeho syn Rolf Mengele si v roce 1987 nechal kvůli svým dětem změnit příjmení, protože si podle jeho názoru zaslouží vyrůstat, aniž by neustále musely odpovídat, co dělal jejich dědeček. Rolf Mengele říká, že sice jeho otec již odešel, ale on stále musí nést břímě jeho činů.
Napište váš názor