Na okraji Prahy žije mladý muž, který se vymyká všem dnešním standardům. Nemá občanský průkaz, peníze, ani bydlení, a přesto je spokojený. Žije v souladu s přírodou a podle jeho slov mu nic nechybí.
Peníze neměl v ruce třináct let, pije vodu z potoka a nejradši chodí nahý. To je čtyřicetiletý Míra Ahimsa, který bydlí v hustých křovinách pražského Šáreckého údolí. Tedy když zrovna není někde na cestách. Přes léto totiž Míra často jezdí na tzv. Rainbow srazy, tedy setkání lidí s podobným životním stylem, jaký vyznává i on. Zimu pak z praktických důvodů tráví v teplejším Španělsku.
„Já jsem nejsvobodnější člověk na světě. Můžu bydlet kdekoliv chci, celá tahle planeta je pro mě hotel, který mě nestojí ani korunu,” říká Míra.
Míra tvrdí, že byl jiný už ve škole. Neměl prý stejné zájmy a potřeby, jako ostatní spolužáci, táhlo ho to spíše do přírody. A to mu zůstalo i v dospělosti. Nepotřebuje pohodlí třípokojového bytu, mobilní telefon, ani ranní presíčko k nastartování dne. Stačí mu jen pár kousků oblečení, deka a provizorní přístřeší v podobě igelitové plachty.
Po Šáreckém údolí se Míra pohybuje nejraději nahý. Uvědomuje si ale, že tím může některé lidi děsit, a tak si občas vyrábí provizorní oblečky z listí. Tím zakryje své intimní partie a problém je vyřešen. Policii na něj dle jeho slov za celou dobu zavolala jen jedna starší paní. Když jde ale do města, například na Českou zemědělskou univerzitu, kam chodí na internet, tak se pochopitelně oblékne do normálních šatů.
„Spoustu jídla najdeš v kontejneru, divil by ses, co všechno lidi vyhodí. Na co bych potřeboval peníze, když se můžu najíst zadarmo z kontejneru?,” vysvětluje Míra.
Když Míra není někde na cestách, tak tráví hodně času cvičením nebo meditací. Dříve hodně četl knihy, dnes už spíš věnuje čas meditaci. Na podzim se pak každý rok sebere a vyrazí stopem do Španělska, což prý dělá většina lidí, kteří žijí podobným životním stylem.
„Do letadla bych nikdy nevlezl, ty by se měly zakázat. Nic neničí tuhle planetu tolik, jako letecká doprava,” myslí si Míra.
Jelikož žije Míra půlku roku v Česku a půlku v zahraničí, má možnost leccos srovnávat. Podle něj jsou Češi stále velmi upjatí a bojí se čehokoliv nového. Cítí z nich nedůvěru a možná i strach, což se projevuje při jeho cestách stopem. Málokterý Čech mu zastaví a vezme ho do auta, jižní národy jsou v tomhle podle Míry mnohem tolerantnější a ochotnější.
Že by o něco přicházel, si Míra nemyslí. Naopak zastává názor, že o hodně přicházejí ostatní lidé, kteří žijí běžné uspěchané životy. Připravují se o to jednoduché a všudypřítomné – o naprostou svobodu a souznění s přírodou.
Dokázali byste žít jako Míra? Podělte se o svůj názor v diskuzi!
Napište váš názor