Kde jsou ty časy, kdy jsme veškerý svůj volný čas věnovali starým dobrým hrám, na které jsme nedali dopustit. Byly to hry, které měly třeba jen 1 MB, ale byly v nich vepsány desítky hodin skvělé zábavy a kolikrát i probděných nocí.
Častokrát nás rodiče prosili, ať se věnujeme něčemu jinému, ale my jsme se nedokázali odtrhnout od našeho sedmého nebe. To mělo tehdy rozlišení 320 x 240 s 16 či 256 barvami a do uší nám šeptalo něžné PC speaker melodie. Mladší pařmeni již tyto úžasné časy nepamatují a myslím, že jsou i rádi. Určitě by si raději nechali ruku uříznout, než se vrátit od nynější 3D grafiky ke starému dobrému 2D, či pra3D. Ti ostatní si určitě rádi zavzpomínají na to nejlepší z nejlepšího, co počítačová minulost na herním poli stvořila.
Doom
Jedna z nejkultovnějších her, které se v historii kdy objevily. Snad každého uchvátil styl a úžasná hratelnost. Od svého vydání 10. prosince 1993 si našla milióny fanatických obdivovatelů. Kdo jen mohl, snažil se vžít do role mariňáka na Rudé planetě a za pomoci širokého arzenálu zbraní se vypořádat s nápory zrůdných nepřátelských vojáků a různých démonů.
Jistě uroníte slzu při vzpomínce na motorovou pilu či brokovnici, jež se staly velice oblíbenými hračkami při páchání škod v řadách nepřítele.
Doom a velice brzy na to vydané pokračování Doom 2 znáte dozajista jako malou násobilku, takže proč toto rozpitvávat. Pokud jste ale tuto éru prošvihli, nebo jde ve vašem případě o až moc vzdálenou minulost, určitě jste zaznamenali novodobé ztvárnění v podobě pokračování, respektive reinkarnace – Doom 3.
Mortal Kombat
Legendární mlátička, která se stala natolik slavnou, že podle ní byl natočen film. Sice naprostý brak, ale i to se počítá. Nějaký vypracovaný příběh jsme v této hře samozřejmě nenalezli, důležité byly jenom jednotlivé postavy, které ovládaly různá komba. Vzpomeňme na slavného Raidena, který byl opravdu nabitý energií do života, kulťáka Jonnyho Cage, či snad drsňačku Soňu.
Pokud jste porazili všechny své spoluhráče, čekala na vás na konci lahůdka na odrovnání klávesnice ve formě čtyřrukého Gora a hyperaktivního staříka.
Zajímavá byla i možnost hrát dva hráči proti sobě, avšak ne vždy bylo lehké vyjít se svým stejně fanatickým kamarádem u stejné klávesnice. Také si určitě vzpomenete na možnost po porážce soupeře vyvolat určitou kombinací kláves (kterou jste museli pro každou postavu znát) pověstné fatality, což bylo brutální skoncování s nepřítelem.
Prince of Persia
Tento titul vydala v roce 1989 americká firma Broderbund Software. Vaší postavičkou byl blonďák s mečem v pyžamu, který byl zamilovaný do krásné princezny. Jak to tak bývá, nic není zadarmo, proto ji samozřejmě musel unést zlý sultán. Mladý hrdina tedy vzal svůj osud do vlastních rukou a rozhodnul se ji zachránit. Měl hodinu na to, aby prošel dvanáct pater královského paláce, kde mu v cestě stála spousta pastí a strážců, kteří ho dokázali velice svižně zabít. Smrt tedy byla na denním pořádku. Naštěstí jste měli neomezený počet životů a limitujícím faktorem byl jen zmíněný čas (po vaší smrti jste se však octli opět na začátku levelu). Hlavními zbraněmi bylo šest pohybů (chůze, běh, skok, krůčkování, šplh a šerm), proto vyžadovalo hodně hráčské zručnosti projít všechny nástrahy k vytouženému cíli.
Došli jenom ti nejhouževnatější. Mnozí to vzdali již na začátku, jiní začali používat cheaty, takže nikdy neobjevili kouzlo této hry.
Hardwarové požadavky byly naprosto minimální, proto jste mohli hrát na čemkoliv. Pokud se chcete k této klasice vrátit, tak si prince můžete zahrát v nových verzích na mobilních telefonech (a opět se tento titul dočkal novodobého herního zpracování, u kterého však lze jakoukoliv podobnost hledat již jen v jeho názvu).
Red Baron
Revoluční letecký simulátor, který přestože byl vydaný v roce 1990, tak se velice dobře popral s 3D grafikou (tedy samozřejmě v rámci tehdejších možností, pokud nepamatujete tu dobu, těžko pochopíte při pohledu na přiložený screenshot o čem je řeč).
Hra je situovaná do první světové války, kde byl za největší letecké eso považován Manfred von Richthofen se svým rudým trojplošníkem Fokker Dr. I. Spojenečtí piloti mu se strachem v očích říkali Rudý Baron.
Na začátku hry jste si vybrali za jakou stranu budete hrát a poté již začali plnit rozmanité úkoly. Těch bylo velké množství a obnášely snad vše, co museli piloti absolvovat i v reálu. Kromě jednotlivých misí jste se také mohli utkat s některým z leteckým es. Jako třešnička na dortu byl Rudý Baron. Pokud jste se ho pokusili sestřelit bez zkušeností, tak jste byli hned rozstříleni na kousíčky.
SimCity
Název byl velice výstižný a nastiňuje vše, co hra nabízela – simulaci města. Hráč byl postaven do role starosty města, který měl pravomoce starat se téměř o vše, na co si vzpomenete. Na začátku jste dostali nemalý pozemek a menší obnos peněz, za který jste stavěli infrastrukturu (cesty, elektrárny, stožáry elektrického napětí atd.) a následně lidem vytyčovali pozemky na stavbu domů, obchodů a továren.
Jelikož jsou však daňoví poplatníci naprosto nevděční, pro jejich udržení bylo potřeba vybudovat školy, nemocnice, sportovní zařízení a neméně důležité hasičské a policejní stanice.
Jak plynul čas, vaše městečko rostlo do gigantických rozměrů a vzkvétalo. Jenže nic netrvalo věčně. Přišly přírodní katastrofy, popřípadě pochodující zelená příšera, které vám váš budovatelský skvost, nad kterým jste strávili několik dní, srovnala se zemí. Pak už zbyly jen oči pro pláč.
Winter Challenge
Vybrat jste si mohli z celkem osmi disciplín, které se nacházejí na Zimních olympijských hrách. Skok na lyžích, biatlon, běh na lyžích, boby, saně, sjezd, obří slalom a rychlobruslení. Některé byly zajímavé a hráli jste je pořád dokola, jiné jste si zahráli jednou, či dvakrát a konec. Autoři se rovněž zapojili do akce zničme co nejvíce klávesnic, tudíž jedinou šancí na vítězství u několika disciplín bylo co nejrychlejší mlácení do klávesnice.
Wolfenstein 3D
První kontakt s herní brutalitou, která přinášela výbuchy veselí. Kdo by si nevzpomněl na pradědu všech quaků a předzvěst Dooma. Odehrával se v nacistickém Německu za druhé světové války, kde jste byli situováni do role vojáka, který se snažil spasit svět. Začínali jste jako vězeň, který odvážně nožem zabil strážce a sebral mu klasický osmiranný revolver, se kterým začal rozsévat zkázu do řad německých důstojníku (případně jejich psů).
Postupně jste díky své šikovnosti získali samopal a následně dokonce i rotační kulomet (což bylo přesně to pravé, co jste potřebovali k vyřešení mnoha situací). Teprve s ním začala pořádná zábava, protože nepřátel byla opravdu kvanta.
Na konci každého levelu čekal tuhý „boss“, kterého sprovodit ze světa stálo opravdu dost sil. Dočkat se konce trvalo opravdu hodně dlouho, a i po tomto tragickém finiši vám vaše hráčská závislost nedovolila nic jiného, než začít hrát znova.
Napište váš názor