Pokud právě přemýšlíte, kam na příští rodinnou dovolenou s dcerou, kterou pořád něco nebaví, udělejte to jako my. Kam vyrazit, když nechcete daleko, kde je teplo, ale přitom ne vedro? Volíme oblast Tiroler Zugspitz Arena na rakouské straně Zugspitze. Protože spaní v obytných vozech se čím dál více omezuje, míříme s rodinou do hotelu Zugspitz Resort přímo u dolní stanice lanovky.
Pokud chcete zabavit děti a u toho si odpočinout, je Zugspitz Resort super volba, protože součástí zázemí je spousta atrakcí včetně venkovní závodní dráhy na šlapací autíčka, vodního světa, trampolín a dalších lákadel. Kdo nechce bydlet pod střechou, může zaparkovat v přilehlém kempu, aniž by přišel o výhody hotelového servisu.
Hned po příjezdu se vydáváme na vrchol Zugspitze. Zpáteční jízdenka není levná, ale zážitek stojí za to. Odměnou je výhled nad mraky, které se vezou po nebi z rakouské strany na německou. Vrcholový kříž je v obležení turistů, kteří stojí frontu na selfie a připomínají živého hada vinoucího se na Mt. Everest.
Ještě zajímavější věc se odehrává na hřebeni, který tvoří hranici mezi Rakouskem a Německem. Poslední metry právě zdolává parta starších hikerů, s nimiž se dáme do řeči a dozvíme se, že jdou pěšky z Mnichova. Cestu sem zvládli za šest dní, nahoře si udělají společné foto, dají si pivo a pak se zase šest dní vracejí do Mnichova. Tahle parta nás namotivovala natolik, že jsme si s Terkou dali ruku a pusu na to, že v brzkém budoucnu odložíme dítě i psa k babičce a vyrazíme na rychlou akci s výstupem na Zugspitz z rakouské strany.
Je tu další den a s ním konečně čas na cyklistiku. Nasazujeme helmy, jorkšíra Lojzu naskládáme do batohu a vyrážíme směr Biberwier přes nádherné propojovací stezky podél potoků a malých jezírek. V areálu Biberwier nasedáme na čtyřsedačkovou lanovku a necháme se vyvézt na začátek Fun trailu pro začátečníky a rodiny.
Trail je z velké části vysypaný štěrkem a tak jsme neustále v pozoru, aby si dcera Eli nemusela vyndavat štěrk z pusy a pes v batohu nebyl placatej.
Terka po jedné jízdě se psem Lojzou na zádech usedá do útulné kavárny s výhledem na kopec, z nějž dolů po trailu sviští nejen bikeři ale také terénní motokáry. Já s Elí toho mám po pár jízdách taky dost, a proto kola vyměňujeme za boby. Sáňkařská dráha je trošku jinačí, než jakou jsem kdy viděl, je to takové rychlé betonové korýtko ve kterém se snažíš udržet, ale bavila mě víc než klasické bobovky typu sedni a občas přibrzdi.
Adrenalinu bylo dost, a tak následující den vyměňujeme šotolinu za asfalt a vyrážíme na výlet do Lermoosu, kde je velké dětské hřiště s pumptrackem od Velosolution. Po dvaceti kolečkách už taháme jazyk, a tak si jdeme dát zmrzku na hlavní třídu, kde je spousta krámků, půjčoven kol a servisů.
Odpoledne nás čeká odměna v podobě Blindsee, které je považováno za nejmodřejší jezero v Alpách, a které byste při návštěvě Zugspitz Arény určitě neměli vynechat.
Další naší zastávkou je známé běžkařské středisko Seefeld. Seefeld je krásná stylová vesnička, žijící večerním životem s lokální muzikou a pivovarem. Elí jen září očíčka z krásně vyzdobených výloh obchůdků a osvětlených uliček, kterými poklidně proudí turisté.
Pes Lojza si v poklidu přečte noviny u kdejakého sloupu a to ještě neví, že jsme si pro něj na další den přichystali další výlet na kolech v nedalekém bikeparku Leutasch na kopci s názvem Katzenkopf, tedy na kočičí hlavu. Trochu nás překvapuje prázdnota parkoviště u spodní stanice lanovky, ale nenecháme se odradit a vyrážíme lanem vzhůru. Nahoře na nás čeká klasická příjemná rakouská hospůdka, kde začínají krásné traily od single flow až po těžké sjezdové tratě.
Dětský Green Pangea trail o délce 600 metrů a převýšení 60 metrů se dá po spojovací cestě jezdit pořád dokola. Asi nejoblíbenější flow singletrail s délkou 2,1 km a převýšením 220 m se jmenuje Kitty Twister, zřejmě podle kopce. No a pro ty, kteří se chtějí trochu zahopsat a vyzkoušet nejen svoje skills, ale i bikové vybavení, je tu Dirty Dancer s délkou 2,2 km a převýšením 220 m.
Odpoledne mi holky do bikování házejí vidle, a tak je posílám do soutěsky Die Leutascher Geisterklamm plné vodopádů, visutých lávek, úzkých cestiček a divoké přírody. Stezka se různě větví a holky si vybírají dva kilometry dlouhou variantu směrem na Mittenwald v Německu. Což je docela vtipný, na konci této stezky si v německé hospůdce koupíš vstupenku a jdeš se podívat na rakouský vodopád, zřejmě kooperace.
Následující den je v Seefeldu taková deka, že kolo už nevytahuji ani já. Místo ježdění se zkusíme dostat nad mraky. Naším cílem je areál Rosshütte. Zubačka nás vyveze až do výšky 1760 metrů. Zatímco si Elí na dětském hřišti užívá kuličkovou dráhu a mini dětský důl s úzkokolejkou, my si v klidu vychutnáváme kávu a čekáme na sluníčko. Pak se necháme kabinovou lanovkou vyvést až do výšky 2064 m, odkud se dá po hřebeni vyšplhat až ke kříži stojícím ve výšce 2220 m. Elí nám udělá zápis do knihy vedle kříže a konečně přestává remcat, že pořád musíme někam lézt a ještě s sebou tahat Lojzíka. Můj tip? Vydržte remcání dětí, protože po tom všem to nakonec stejně ocení. Stojí to za to! Díky moc Seefelde, bylo to skvělé.
Napište váš názor