Menu

Co je nového?

Všichni věříme, že odoláme zlu. Ale marně! Jak se z dobrých lidí stávají lidé zlí?

Sdílení
Foto: Pexels

Opravdu se mohou stát z průměrných, obyčejných lidí symboly zla? Odpověď na tuto otázku hledal po třicet let americký psycholog Philip Zimbardo. Podrobně zkoumal často mlhavou hranici mezi dobrem a zlem na mnoha příkladech. Jedním z nejproslulejších je kontroverzní Stanfordský vězeňský experiment. Dokonale zodpověděl otázku, jak je možné, že normální lidé konají zlo? Proč se z dobrých lidí stávají lidé špatní? Jak se postavit zlu a stát se tak hrdinou?


Velmi neslavně dopadl pro lidskou společnost takzvaný Stanfordský experiment týmu kolem psychologa Philipa Zimbarda. V roce 1971 vybral dva tucty dobrovolníků z řad studentů Stanfordské univerzity. Losem byli rozděleni na stejně velké skupiny vězňů a strážců. Stráže byly před zahájením experimentu důrazně upozorněny, že nesmí použít fyzického násilí.

“Můžete ale vězně vystavovat nudě a do určité míry i strachu. Dejte jim pocit, že jsou vám vystaveni na pospas, že jejich životy naprosto ovládáte,” bylo jim řečeno.

Skupina byla vybavena uniformami z vojenského výprodeje, slunečními brýlemi a dřevěnými holemi. Vězni prvně absolvovali proceduru podobnou skutečnému zatčení, včetně prohledání, focení a odebrání otisků prstů. Vyfasovali nepohodlné vězeňské mundúry a každému bylo přiděleno číslo místo jména. Zatímco se stráže střídaly v třísměnném provozu, vězni nesměli sklep univerzitní budovy po dva týdny opustit.


Zlo

Hned na druhý den nabral pokus nebezpečné obrátky, když jedna z cel odmítla dál plnit příkazy stráží, které se trojici vězňů jaly přesvědčovat spuštěním hasicího přístroje. Konflikt postupně eskaloval, strážní vzpurným vězňům odebírali matrace, takže museli spát na holém betonu, nutili je vykonávat potřebu do kbelíku v cele a mnoha vynalézavými způsoby je ponižovali. Po šesti dnech musel být experiment přerušen.

Podle Zimbarda se u třetiny strážců začaly probouzet netušené sadistické sklony.

Většina “bachařů” ostatně na zprávu o ukončení pokusu reagovala odmítavě až agresivně. Podivně snadno se se svou rolí sžili také vězni. Někteří z nich po ukončení pokusu vypověděli, že už se chystali požádat stráže o milost. Přestali si uvědomovat, že šlo kdykoliv odejít z vlastní vůle.


Porucha osobnosti

Top 10 poruch osobností. Zjistěte, jestli nějakou netrpíte i vy!


Klíčovým se pro rychlou eskalaci experimentu ukázal být mechanismus odosobnění. Vězni byli v očích stráží velmi rychle zredukováni na trojmístné číslo a potíž, kterou je stále nutno řešit. Naopak muži za černými brýlemi se vězňům začali jevit jen jako chladné a nelidské autority. Co z toho tedy vychází? Lidé nejsou od přírody dobří, ani zlí, jen se v určitých situacích zachovají lidsky, jindy zase bezcitně a krutě. To plyne ze zmíněného pokusu.

O tom, jak jedinec obstojí, přitom možná více než charakterové vlastnosti rozhodují vnější vlivy. Ať si to lidé uvědomují, nebo ne, přizpůsobují se normě, která kolem nich právě převládá.

Příslušnost ke skupině a její vnitřní dynamika se přitom zdá často silnější než svědomí a zdravý rozum jedince. Také proto, že jej kolektiv zbavuje pocitu zodpovědnosti za svoje jednání. Právě proto je dobré si moc manipulace uvědomovat a znát její mechanismy. A právě proto je na místě neběhat se stádem, kamkoliv se slepě rozběhne. To je ostatně forma svobody.


Zlo

Albert Einstein údajně řekl, že „svět nebude zničen těmi, kteří páchají zlo, ale těmi, kteří se na něj dívají, aniž by něco udělali.“ Edmund Burke, britský státník a filozof, pak prý řekl toto: „Jedinou věcí nutnou pro triumf zla je, aby dobří lidé nic nedělali.“

Jakkoliv jsme začali negativně a pesimisticky, věřte, že každý může konat dobro stejně, jako každý může konat zlo. Volba je jen na nás.

Prvně bychom ale měli definovat zlo. Jeho definice je složitá, neboť co je zlé pro jednu společnost, může být dobré pro jinou. Proto je mnoho sebevražedných atentátníků ve svých domovinách oslavováno. Proto je spor dobra a zla nekonečný. Zimbardo se o to však pokusil v knize Luciferův efekt: „Zlo představuje úmyslné chování, jehož cílem je ublížit, zneužít, ponížit, zbavit lidskosti či zničit ostatní nevinné lidi nebo pomocí úřední moci či systémových prostředků nabádat ostatní k těmto činům či jim je umožnit. Stručně řečeno: zlo je vědět o jiných možnostech chování, ale chovat se špatně.“


I muži trpí poporodní depresí! Víme, co za to může


A jak se nestat zlým člověk? Jak odolat zlu? Musíte vystoupit z pohodlné komfortní zóny, chcete-li se stát hrdiny. Stejně jako se Jan Palach upálil pro vyšší dobro (které stejně nenastalo), i vy se můžete postavit zlu. A takto také zní závěrečné poselství této cesty, kterou jste podnikli. Cesty, během které jste pochopili, že i dobrý člověk může dělat zlé věci. Cesty, během které jste si snad uvědomili, že obyčejní lidé jako my páchají ohavné činy, a že potenciál konat dobro a zlo je v každém člověku. Cesty, která vám snad napomohla v tom, abyste příště zlo netolerovali a stali se tak hrdiny. Volba je na vás. Přejeme mnoho sil všem, kteří se o to alespoň pokusí. Hrdiny totiž stále potřebujeme.

Napište váš názor

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Využíváme Akismet k redukci spamu. Zjistěte více.

Přidat na Seznam.cz
Nahoru