Při své poslední návštěvě hlavního města jsem zase zašel do historického centra. Vědom si trvalého cunami zahraničních turistů dal jsem si nelehký úkol – nenechat se jimi nijak otrávit.
Chtěl jsem se znovu projít kolem památek, na něž jsem se v pubertě chodíval dívat, abych na vlastní oči viděl, co jsem znal z knížek. Abych se opět nechal unášet minulostí, která přetrvává.
Tehdy Malá Strana, Staré Město ani Hradčany nebyly přeplněné cizinci zběžně přehlížejícími pražské pamětihodnosti. Své zážitky stejně nakonec zahrnou do nerozlišitelné změti vlastních cestovatelských vzpomínek. Cizí jazyky jsem v těch místech zaslechl jen občas, nikdo do mě nevrážel, když jsem se zastavil a v mladickém úžasu obdivoval třeba dům U minuty, o němž jsem věděl, že v dětství tam bydlel Franz Kafka.
Byla to doba, kdy si nikdo dle tradice nedovolil šlapat po křížích v dlažbě Staroměstského náměstí připomínajících popravu odbojníků, kteří zde zemřeli v roce 1621. Nebyly zde obchody podbízející se příšernými pasuvenýry, protože tehdy ještě prodejny sloužily místním starousedlíkům. Ti tady ale už nyní téměř nežijí.
Nedivím se Pražanům, že při svých vycházkách tuto oblast vynechávají. Už to totiž nejsou příjemné cesty za krásou a historií, ale málem boj o život. Turismus je však významnou součástí ekonomiky, a tak si lze pouze povzdychnout. Naše památky jakoby nám již ani nepatřily.
Ne, neláteřím, taky by to bylo zbytečné. Jsem vděčný aspoň za to, že třeba u novoměstské zvonice Na Rybníčku nebyla ani noha a my si její středověký půvab mohli se synkem v klidu vychutnat.
Připomínám si slova Jaroslava Seiferta z jeho Věnce sonetů: Praha, to chutná jak hlt vína. Troufnu si dodat – omámí, ale nedovolí zapomenout.
Děkuji za přečtení. Jiří Čepelák
Chcete se také na stránkách Mzone.cz podělit o svůj názor nebo se vypsat z něčeho, co vás trápí? Blogovat můžete i vy! Své příspěvky zasílejte na e-mail redakce@mzone.cz a do předmětu uveďte heslo „Blog“.
Napište váš názor