Menu

Co je nového?

Příběhy českých katů: Někteří málem sami skončili na popravišti

Sdílení
Foto: Depositphotos

Hodiny zrovna odbíjí pět hodin, když celou Prahu rozezní výstřel z děla. Odsouzenec pomalu vystupuje na popravčí můstek a vychutnává si poslední záchvěje větru na ošlehané tváři.

Rozhlédne se po davu lidí na Staroměstském náměstí a poprvé si opravdu uvědomí, že tady jeho cesta končí. Kat se ještě naposledy cvičně rozmáchne mečem a přejde k odsouzenci: „Jsem opravdu rád, že vás poznávám. Škoda, že naše známost nepotrvá dlouho,“ zavtipkuje. Koneckonců… Je to jen práce.

reklama

Jan Mydlář – Z lékaře katem (1572 – 1664)

V zemích českých se mnoho katům dostalo světového uznání, žádný z nich, ale není známější než právě Jan Mydlář. Už jen to, jak se dostal k řemeslu mistra kata je kuriózní, původně totiž studoval pražské Karlovo vysoké učení a měl se stát magistrem medicíny. Čekala ho zářná budoucnost, jenže poté do jeho života vstoupila žena. Dnes už neznáme její podobu jen jméno Dorota, ale muselo jít o výjimečnou ženu. Získala si jeho srdce natolik, že když ji odsoudili k smrti, vzdal se Jan medicíny a nastoupil coby katův pacholek s úmyslem ji zachránit.

Odsoudil se tím k doživotnímu opovržení a zneuctění. Musel bydlet na okraji města, v kostele a hospodě měl vyhrazené speciální místo a nikdo s ním nesměl promluvit natož se ho dotknout. Kupodivu se mu toto povolání tak zalíbilo, že svoji milou nezachránil. Už nevíme, co se s ní stalo, ale Jan pravděpodobně asistoval při její popravě.

Netrvalo dlouho a z pacholka se stal mistr kat. Předpoklady k tomu měl, jako medik věděl kam seknout a s nějakými morálními dilematy ohledně zabíjení lidí si hlavu nelámal. Vrchol v jeho kariéře nastal 21. června 1921, když na Staroměstském náměstí popravil 27 českých šlechticů, pánů a měšťanů. V tento den se z něj stala celebrita evropského formátu, vysloužil si peníze i slávu a do konce života si žil jako šlechtic.

reklama

Jan Křtitel Piperger – Málem sám skončil na oprátce (1838 – 1888)

50 odsouzenců, z toho dvojnásobný vrah Jan Janeček, trojnásobný vrah Josef Wagner, vrah Fiala a mnoho dalších tvořili klientelu pražského mistra kata Jana Křtitele Pipergera. Tento kat, původně vyučený čalouníkem, přistupoval ke své práci s humorem. Vždy před popravou přišel k odsouzenci a řekl mu: „Jsem opravdu rád, že vás poznávám. Škoda, že naše známost nepotrvá dlouho.“ Potom mu uvázal oprátku kolem krku a pověsil ho.



Jan byl opravdu veselá kopa a lidé ve městě ho měli rádi a vážili si ho. Navíc pokročila doba a bavit se s katem už se nebralo jako ponížení – bylo to řemeslo jako každé jiné jen s vyššími zisky. I Jan Křtitel se ale dostal do problémů a sám málem skončil v katově náručí. Jeho žena totiž náhle zemřela a stín obvinění padl na Jana. Ten si pár dní poseděl ve věznici, ale poté byl případ uzavřen jako nešťastná otrava zkaženým jídlem. Jan se vrátil zpátky ke své práci a ještě den před svojí smrtí popravil svého jubilejního 50. odsouzence.


Karel Huss – Kat lidumil (1761 – 1838)

Karel neměl zrovna lehké mládí. Jeho otec byl kat a protože nechtěl, aby syn dopadl stejně, přihlásil ho na gymnázium, kde se stal velmi pilným a učenlivým žákem. Brzy se ale po škole rozneslo, že je katův syn a nastala mu taková šikana, jakou si dnes ani neumíme představit. Otec trval na tom, aby dokončil studia a on raději utekl, než aby snášel útlak spolužáků. Brzy ho ale našli a zařídili mu domácí výuku.

Povolání kata přesto utéct nedokázal. Svoji první oprátku utáhl v roce 1774 pod dozorem svého otce. Po dvou letech odcestoval do Drážďan, kde se po svém strýci ujal katova řemesla. Stále měl ale blíže k vědě než k oprátce a mučení rozžhavenými kleštěmi. Prakticky všechen volný čas trávil studiem, sbíráním všeho možného, psaním chebské kroniky a tajným léčením spoluobčanů, kteří si na něj pomalu zvykali jako na učence.

Zatímco lékaři pouštěli žilou a prakticky čekali až dotyčný umře, aby mohl inkasovat peníze, Karel se jim snažil opravdu pomoci a ve většině případů skutečně zachraňoval životy. Jinak to nebylo ani u dcery bohatého pekaře Elberla Žofie, kterou lékaři odepsali a nebýt Karla, zcela jistě by zemřela. Přesto, že mezi katem a Žofií byl dvacetiletý věkový rozdíl, tak se do sebe zamilovali a později se i tajně vzali.

Karel Huss v mnoha ohledech předběhl svoji dobu. Vlastní pílí a učenlivostí ze sebe smyl nálepku krvavého kata a vypracoval se až na uznávaného sběratele a kustoda. Je škoda, že jeho doba ho neuměla ocenit. Kdoví, kam až by se se svojí cílevědomostí dostal, kdyby měl trochu opory.

reklama

Napište váš názor

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Využíváme Akismet k redukci spamu. Zjistěte více.

Přidat na Seznam.cz
Nahoru